Žili jsme si "nad poměry" - jak a kdo
V poslední době slyšíme téměř každý den paušální tvrzení - žili jsme si "nad poměry", a za problémy české ekonomiky může neadekvátní růst mezd. Jako poslední vyřkl toto tvrzení přední ekonomický analytik pan ing. Kočenda v souvislosti s výší platů v rozpočtové sféře. Pan Kočenda připustil sice, že platy v rozpočtové sféře zaostávají za úrovní platů v podnikatelském sektoru, ale důrazně se postavil proti jejich růstu. Argumentoval mzdovou nákazou - v podnikatelském sektoru by prý došlo ke zvrácení pozitivního mzdového vývoje. To je pozoruhodné tvrzení. Pan Kočenda nám zde podsouvá tvrzení, že platy zaměstnanců v podnikatelském sektoru významně ovlivňují úplně jiné faktory než je produktivita práce, a že problémy v nesouladu mezi produktivitou práce a neadekvátním růstem mezd ovlivníme a zřejmě i vyřešíme regulací mezd v nevýrobním sektoru. V nevýrobním sektoru nelze nalézt přímou souvislost mezi produktivitou práce a výší mzdy a tudíž zde regulací těžko vyřešíme výše uvedený nesoulad.
Pan Kočenda tvrdí, že jsme si všichni žili nad poměry. Platí to však pro všechny kategorie zaměstnanců? Např. v kategorii vědecko-pedagogičtí pracovníci činila mzda v dubnu 1996 (tj. v době, kdy jsme si všichni žili "nad poměry") 91.45% mzdy v červnu 1988 a u učitelů zákl. škol 88.5% (EKONOM 36/1997, str.32). Zřejmě si tito zaměstnanci žili za komunistického režimu jako v ráji. Pro připomenutí p. Kočendovi za r. 1997 a 1998 poklesne reálná mzda těmto zaměstnancům o cca 15% a ještě více, pokud vláda poslechne jeho doporučení. Pan Kočenda nám rovněž sdělil, že ve vyspělých západoevropských zemích existuje mzdové znevýhodnění pracovníků v rozpočtové sféře. Zapomněl nám ale říci, kolik procent mzdy zedníka činí např. mzda vysokoškolského učitele ve vyspělých západoevropských zemích. Pro informaci pro pana Kočendu, který zřejmě nečte odborný tisk (výše citovaný EKONOM), je to cca 115% v České republice a cca 200% v SRN. Další relace si najde čtenář v srpnovém EKONOMU (nevím konkrétně - asi č.32).
Asi by bylo poctivější říci, že nejsou rozpočtové zdroje, a vládní úředníci spolu s ekonomickými odborníky to často tvrdí. Skutečně je toto konstatování pravdivé? Ve výši výdajů na školství je Česká republika (4.2% HDP) na jednom z posledních míst mezi VŠEMI evropskýmí zeměmi. Výdaje na vědu a výzkum činí 0.46% HDP. O adekvátnosti výše výdajů na vědu a výzkum nechť rozhodne čtenář po přečtení citace z publikace The Japan of Today - In final 1955 (A. 55 - M. 56) Japan's total spending on research and development was Yen 40 billion, or 0.84% of the country's gross national product. This share of the GNP was smaller than the figures for the Federal Republic of Germany, the Soviet Union, ... . Necht' čtenář vezme v potaz stav ekonomik Japonska a Německa v r. 1945 (t.j. 10 let před výše uvedeným fiskálním rokem) a srovná ho objektivně se stavem české ekonomiky v r. 1988 (tj. před 10 lety). Pozn. se zemí nebyla srovnána pouze Hirošima a Berlín, jak si leckdo myslí, ale takřka všechny výrobní podniky.
Uvítám reakci na výše uvedené údaje a mé závěry od zainteresované odborné veřejnosti.
