Je dobré nezapomínat
Zdeněk Jičínský
(Vyšlo v dvouměsíčníku Listy.)
Mnohé bylo v polistopadovém vývoji jinak, než se dnes jeví, odpovědnost za některé jevy, jež jsou předmětem kritiky, nesou jiní, než kterým se dnes běžně připisuje. Znovu mi tuto skutečnost připomněl nedávno Pavel Dostál, který psal v Právu o tom, že občané vedení ve spisech StB si musí za kopie svých svazků, pokud si je přejí mít, zaplatit 50 Kč za stránku, zatímco bývalí příslušníci StB, kteří je sledovali a pronásledovali, pobírají vysoké důchody a odstupné.
O tom, proč to tak je, se šíří různé nepravdivé zprávy. Proto je vhodné uvést, jak to na jaře 1990 skutečně bylo s postojem FS vůči příslušníkům StB a očistě aparátu ministerstev vnitra. FS přijalo 9. 5. 1990 zákon č. 169/1990 Sb. o občanských komisích působících v resortech ministerstev vnitra a o změně a doplnění zákona č. 100/1970 Sb. o služebním poměru příslušníků SNB. Ústavně právním výborům FS bylo tehdy sděleno, že v resortech ministerstev vnitra jsou po věcné stránce řešení prakticky připravena a očekává se jen potřebná zákonná úprava, aby tato řešení mohla být provedena. Šlo zejména o zrušení StB jakožto složky SNB a o navazující personální opatření, tj. propuštění jejích příslušníků ze služby včetně úpravy jejich mzdových poměrů.
Zákon stanovil, že "podrobnosti o vytváření, působnosti a jednání občanských komisí stanoví federální ministr vnitra v dohodě s ministry vnitra ČR a SR". Ministr vnitra ČSFR však stanovil tyto "podrobnosti" až někdy v polovině září 1990, čímž byla činnost komisí značně zpožděna a v důsledku toho se také znemožnilo uplatnit ustanovení zákona krátící mzdové a další nároky propuštěných příslušníků StB.
Uvedený zákon FS rovněž změnil ustanovení paragrafu 100 z. č. 100/1970 Sb. tak, že důvodem propuštění příslušníků SNB ze služebního poměru mohly být napříště též zásadní organizační změny schválené vládou ČSFR. Při projednávání návrhu zákona byly ústavně právní výbory FS informovány, že takové usnesení vlády již existuje a že otázka "zásadních organizačních změn" je po věcné stránce v zásadě vyřešena. Z dělby vládní činnosti je přirozené, že návrh těchto organizačních opatření připravovalo federální ministerstvo vnitra a ústavně politickou odpovědnost měl příslušný federální ministr vnitra, tj. R. Sacher a po volbách v roce 1990 J. Langoš. Je vhodné v této souvislosti zmínit, že již od května 1990 působil na federálním ministerstvu vnitra J. Ruml jako náměstek, jehož tam poslal prezident republiky V. Havel.
Vláda však zásadní organizační opatření o SNB ve smyslu zákonného ustanovení schválila pozdě, takže řádné rozhodnutí o propuštění nemohlo být z tohoto důvodu příslušníkům SNB oznámeno do 31. 7. 1990, tedy ve lhůtě, s níž novela zákona spojovala významné důsledky. Takto propuštění příslušníci SNB neměli nárok na odchodné, na platové vyrovnání ani na příspěvek za službu, pokud na jejich žádost a doporučení občanské komise nerozhodl služební orgán jinak.
K závažným průtahům došlo i u větší skupiny příslušníků SNB, o nichž podle zákona č. 169/1990 Sb. se občanská komise vyjádřila, že nejsou způsobilí k výkonu služby. Také jim muselo být rozhodnutí o propuštění oznámeno do 31. 7. 1990, aby jim bylo možno krátit jejich mzdové nároky a služební požitky. V mnoha případech se tak však vinou orgánů ministerstva nestalo, takže organizační opatření zákona na ně nebylo možno vztáhnout.
V důsledku těchto opomenutí a chyb, za které nesli odpovědnost tehdejší federální ministři vnitra R. Sacher a J. Langoš, nebyla uplatněna tato sankční opatření zákona vůči početným skupinám příslušníků STB, což přišlo stát na milióny korun a zároveň vyvolalo i nespokojenost občanů z nerozhodného postupu orgánů státu vůči příslušníkům STB, této obávané a nenáviděné složce represivního aparátu starého režimu.
Na závěr třeba říci, což se dnes běžně přehlíží, že FS, v němž rozhodující úlohu měli kooptovaní poslanci OF a VPN, si bylo vědomo rozhodného postupu při zásadní přeměně aparátu ministerstva vnitra. Proto již na jaře přijali zákon, který umožňoval propuštění příslušníků StB ze služby včetně krácení jejich mzdových a dalších nároků, jakož i zásadní reorganizaci celého resortu ministerstva vnitra. Že se tato zákonná ustanovení důsledně neprovedla, za to mají ústavní odpovědnost tehdejší resortně přísl ušní členové federální vlády. Svědectví o této záležitosti podává interpelace tehdejšího předsedy ústavně právního výboru SL FS, Vl. Mikule na ministra vnitra ČSFR J. Langoše z 12. 10. 1990 i ministrova odpověď z konce listopadu 1990.
Již delší čas se z účelových důvodů mnohé skutečnosti polistopadového vývoje včetně politické odpovědnosti různých aktérů záměrně zamlčují a zkreslují. Uvedený příklad je jen jedním z mnoha dokladů této snahy o falešnou interpretaci tohoto vývoje včetně přenášení odpovědnosti za různé negativní jevy na ty, kdo ji nenesou, a zamlčování viny těch, kteří ji mají.
