Může Čechoameričan získat české občanství právní cestou?
Poznámka k dopisu Aji Bufky Tomáši Pecinovi
Aja Bufka píše v BL (21.9.1998) o své snaze získat zpět státní občanství právní cestou. Napadlo mě, že by bylo docela zajímavé, kdyby se k tomu problému vyjádřil nějaký právník, který se na otázky občanství, a to nejen na české, specializuje (což takhle nějaký profesor z Právnické fakulty).
Zmíněný dopis mě zaujal tvrzením, že "z americké strany nebyla dohoda z roku 1928 dodržována (to musí znamenat, že Američané, kteří získali občanství ČSR nebo ČSSR neztratili svoje původní občanství, přestože o tom americká strana věděla poznámka JJ) a navíc od šedesátých let uznávana jako diskriminační".
Nedávno jsem mluvil s jednou bývalou kolegyní, Američankou, která jakousi setrvačností získala kanadské občanství krátce poté, kdy se, po dlouhém pobytu v Kanadě, vrátila z pracovních důvodů do USA. Její informace mi připadá dost zasvěcená, protože se o tomto kroku radila s právníky. Podle ní americké úřady tolerují dvojí občanství v případě, že přísaha s nabytím druhého občanství spojená není protiamerická. V případě Kanady tomu tak je. Lze si ovšem těžko představit, že by americké úřady byly stejně tolerantní v případě, že by americký občan přísahal věrnost státu socialistické soustavy a boji proti světovému imperialismu.
Je velmi dobře možné, že právě existence dohody z roku 1928 usnadnila a možná vůbec umožnila československým emigrantům americké občanství v určitém období získat.
Lze jistě diskutovat o tom, proč někdo má dvojí občanství a někdo ne. Jenže v této sféře neplatí žádná logika, ale předpisy a data a prošlé termíny a politika zrovna vládnoucí vlády.
