Předseda Českého parlamentu Václav Klaus si nechává soukromě platit za přednášky v Americe?
Internetový týdeník Electronic New Presence poukazuje v tomto článku na to, že Václav Klaus často jezdí do Spojených států a přestože zastává v ČR významnou státní funkci, nechává se soukromě hostit zahraničními institucemi a dokonce si zřejmě za přednášky nechává soukromě platit. (To dělal i v době, kdy byl premiérem. Pro držitele vysoké státní funkce je to naprosto nepřípustné. Psal jsem o tom už v roce 1995 - příspěvek pro Svobodnou Evropu na toto téma však tehdy zakázala redaktorka Olga Kopecká. Uvádím ho níže.)
Proč tyhle věci nezkoumá místo vytváření nových znělek, nákladné a zbytečné přestavby newsroomu nebo přátelských gest moderátorů z obrazovky vůči posluchačům třeba Česká televize?
Electronic New Presence konstatuje, že Klaus pořádal koncem září a začátkem října přednášku na Kongresu pro světový hospodářský vývoj ve Washingtonu (neměl nic společného s Mezinárodním měnovým fondem) a v Nezávislém institutu v San Francisku.
Electronic New Presence má tyto otázky:
1. Jaký soukromý honorář dostává tento státní úředník za svá vystoupení:
2. Proč nepřipadá nikomu v České republice nevhodné, že předseda dolní komory českého parlamentu dostává kromě svého státního platu ještě i soukromé honoráře?
3. Proč zvou tyto americké instituce Klause, aby v nich přednášel o ekonomice, když si je Západ nyní široce vědom, že Klausova politika vážně poškodila české hospodářství?
Časopisu Electronic New Presence se podařilo získat alespoň částečnou odpověď na první otázku. Pracovníci World Economic Development Congress sdělili ENP, že někteří účastníci dostali za své přednášky zaplaceno a někteří nikoliv. Odmítli sdělit, kdo zaplaceno dostal, ale to, že vedle Klausovy fotografie na internetu je umístěn znak firmy Black and Veatch (je to stavební firma) vyvolává určité podezření.
Co se týče Klausovy přednášky v San Francisku, je to jasnější. Mluvčí Nezávislého institutu sdělil ENP, že Klaus je osobním přítelem institutu, a tak mluvil zadarmo. Ale Klausovi zaplatil Nezávislý institut let z Washingtonu i ubytování v San Francisku. Letěl-li Klaus první třídou a byl-li ubytován v San Francisku ve slušném hotelu, dar Institutu Klausovi dosáhl přibližně částky 1500 - 2000 dolarů. Nezdá se to jako příliš mnoho peněz, až na to, že průměrný měsíční plat v České republice je jen asi 400 dolarů a průměrný poslanec dostává měsíčně cca 1000 dolarů.
O Václavu Klausovi: Je etické, aby politikové ve funkci přijímali peníze za své projevy?
Níže uvedený příspěvek z léta 1995 byl odmítnut jedním sympatizujícím kolegou z RSE, který potvrdil, že je dobrý, ale že se příspěvek odvysílat neodváží, neboť je vůči Klausovi příliš kritický. A také se týká vlastně jen britské praxe.
Zavolal jsem tedy americkému zpravodaji RSE Karlu Jezdinskému. Zmínil jsem se, že mám potíže především u paní zástupkyně šéfredaktora Olgy Kopecké. Jezdinský na to na druhé straně aparátu do telefonu vykřikl: "Á, cenzura! S tím mám zkušenosti." Vykládal mi, jak se jemu také z příspěvků ztrácejí celé odstavce a jak se snaží k české skutečnosti ve svých reportážích z Ameriky nenápadně vést paralely, aby si toho v redakci nevšimli a nevyškrtli to!
Karel Jezdinský potvrdil, že i pro amerického prezidenta by bylo naprosto nepřípustné přijímat ve funkci soukromé honoráře. Byl ochotný v tomto smyslu k mému britskému příspěvku připsat a natočit několik minut, aby bylo jasné, že nejde pouze o britskou zvyklost.
Poslal jsem v tomto smyslu fax do pražské redakce. Zazvonil telefon a vedoucí pracovnice RSE na mě vykřikla, "Pane Čulík, co nám to zase děláte za rozbroje? Vy si hrajete na velkého novináře a nám seberou licenci!"
Příspěvek nebylo možno odvysílat.
Zdálo se mi docela zábavné, že RSE, která měla šířít v postkomunistických zemích povědomí o demokracii, se bojí odvysílat příspěvek, že americký prezident nesmí během doby, kdy zastává funkci, pobírat soukromé honoráře. A bojí se to odvysílat, protože Václav Klaus takové honorář přijímá.
Zde je text příspěvku, který posléze otiskly listy Svobodné slovo a Práce. A nic se nestalo. (JČ)
Každé pondělí mezi třináctou a šestnáctou hodinou může občan v poslanecké sněmovně na pražském Starém Městě nahlédnout do písemných přiznání o příjmech a daních poslanců a členů české vlády. Volně přístupné jsou tam informace například i o příjmech českého ministerského předsedy Václava Klause. Je tam uvedeno, že od loňského léta do začátku letošních prázdnin (tj. 1995) dostal premiér Václav Klaus za odborné přednášky, přednesené v cizině, zapaceno 624 351 českých korun, za literární a vědecké honoráře z tuzemska pak ve stejném období dostal 355 591 korun.
Zajímalo mě, jestli britský premiér John Major také dostává honoráře za přednášky, články a veřejná vystoupení, zatímco působí v úřadě ministerského předsedy. Zavolal jsem proto na tiskové oddělení úřadu britského ministerského předsedy v čísle 10 v londýnské ulici Downing Street. Na otázku, zda John Major přijímá honoráře za svá veřejná vystoupení, jsem dostal tuto stručnou odpověď: "No, he does not accept anything. He does not accept any money while he is in office." - "Ne, nic nepřijímá. Nepřijímá žádné peníze, pokud zastává úřad britského ministerského předsedy. Není to jeho osobní rozhodnutí, je to praxe, kterou respektují všichni britští ministerští předsedové.
Zeptal jsem se, proč britský premiér nepřijímá žádné soukromé honoráře. Odpověď zněla: "Because he is a public official, he cannot be paid twice for doing the same job." - "Protože je John Major veřejný činitel, nemůže dostat dvakrát zaplaceno za vykonávání téže práce. Nemůže dostávat plat ministerského předsedy a pak ještě přijímat honoráře za veřejná vystoupení. To by nebylo korektní. Nepřijímá honoráře za přednášky a články v tisku, protože to patří mezi jeho normální povinnosti. Protože lze argumentovat, že veškerá pozvání na přednášky a veřejná vystoupení a žádosti o články přicházejí proto, že je John Major ministerským předsedou.
Jenže český premiér Václav Klaus možná dostává honoráře za svá odborná vystoupení, která nijak nesouvisejí s jeho funkcí ministerského předsedy. Zavolal jsem proto ještě na tiskové oddělení úřadu britské vlády a zeptal jsem se, jestli britští ministři přijímají honráře za svá odborná vystoupení. Odpověď zněla: "Ministers do not accept fees. When the become ministers, the tradition is that they resign directorships of any companies they are directors of." - "Ministři nepřijímají honoráře. Když se stanou ministry, tradicí je, že odejdou ze všech poradenských nebo ředitelských míst, která dosud zastávali.
Jenže jestli je britský čelní vládní představitel považován za odborníka v nějakém vědeckém oboru, naléhal jsem, může být přece pozván, aby někde na nějaké univerzitě přednesl odbornou přednášku. To za to nemůže přimout honorář? Řekněme, že by britský ministr financí Kenneth Clarke byl požádán, aby přednesl na nějaké americké univerzitě přednášku o evropském směnném mechanismu. Přijal by za to honorář?
Odpověď tiskového mluvčího úřadu britské vlády zněla: "No, ministers are not allowed to accept payment for speeches such as the example you gave me." . "Ne, ministři nesmějí přijímat honorář za takové projevy, jaký jste uvedl ve svém příkladu."
Takže argument, že ministr přece smí vystoupit soukromě, jako odborník, není v britské vládě přijatelný? zeptal jsem se. Tiskový mluvčí odpověděl: "As long as Kenneth Clarke is the Chancellor of the Exchequer, no speeches that he would be giving on the economy would be as Chancellor of the Exchequer, and therefore ministerial." - " Pokud je Kenneth Clarke britským ministrem financí, veškeré veřejné projevy o ekonomice jsou projevy ministra financí a jsou tedy oficiální. Ministr by za ně nesměl přijmout honorář. Pochybuji, že by britský ministr financí v úřadě přednesl třeba na nějaké univerzitě přednášku jen jako soukromý odborník, nikoliv z titulu své politické funce. A v žádném případě by za to nepřijal honorář."
(Poznámka: Napadlo mě, jestlipak když před několika dny hovořil Václav Klaus na jedné pražské vysoké škole o tom, že ČR musí mít rozpočtový deficit, neboť to je dáno polohou republiky, nechal si za to taky zaplatit honorář - v dolarech, jak bývalo jeho zvykem?)
Jan Čulík
