Proč křičí malé strany?
Opravdu tvrdě se o právě vzniklé stínové vládě ODS vyjádřili mluvčí lidovců a unionistů. Zatímco Patrich Nacher z US zapochyboval o její užitečnosti a pasoval ji na úsměvnou vzhledem k toleranci Zemanovy vlády ze strany ODS, lidovkyně Eva Rolečková si rovnou “zanadávala" a členy Klausova týmu nepřímo označila za sobecké komedianty. Je takřka k neuvěření, že ještě před nějakými dvanácti či čtrnácti týdny obě malé strany po svém nezvládnutí koaličních vyjednávání nabádaly ODS k sestavení jednobarevné vlády a garantovaly jí podporu. A přece tomu tak bylo. V logice věci tudíž je se zeptat, proč namísto ideového přihlášení se k stínovému kabinetu ODS, které by bylo přirozeným důsledkem výše vzpomenuté nabídky, přicházejí KDU-ČSL s tak příkrými odsudky.
Nelze pochybovat, že Klausova ODS chystá velký comeback na výsluní vládních postů. Stejně nepochybné je, že si jej doslova vyvzdorovala na všeobecně nepřátelském prostředí výhradně vlastními silami a že jí v tom nikdo ani v nejmenším nepomohl. Ustavení stínové vlády není z historického hlediska ničím menším než důkazem definitivního zkonsolidování poměrů v ODS na jedné straně a konečným potvrzením politické reality ustavené tzv. opoziční smlouvou na straně druhé. ODS je tu, je dokonce snad i silnější než kdy předtím, navíc bez jakýchkoli závazků “na oplátku". Pro strany, které svého času vsadily na její pád a namlsaly se sladkých domněnek o svém vlivu v Tošovského vládě, to je špatná zpráva.
To je ovšem teprve vnější a méně důležitá stránka věci. Podstatný totiž není ani tak sám fakt najmenování stínové exekutivy, ale hlavně to, že se stala předmětem zájmu médií i stávajícího kabinetu a je tudíž chápána jako opravdová “střídací lavička" vládních politiků. Toto sice nevyslovené, ale zjevně fungující veřejné uznání, které ze členů Klausova týmu činí jakési “institucionální" oponenty exekutivy, výrazně ztěžuje pozici těch, kdo v budoucnu chtějí aspirovat na vládní posty, ale těch stínových se jim nedostalo. Platí to jak pro jednotlivé osoby (i když se to Václav Klaus okamžitě pokusil zrelativizovat), tak zejména pro politické strany. Z tohoto pohledu už proti vládě nestojí opozice tří demokratických stran jako celek, ale stínová vláda doplněná dvěma menšími stranami. Jistě: jsou to stále titíž 102 poslanci, pořád jde o tři politické subjekty, ale přesto je situace podstatně jiná: zcela nově je rozvrženo politické prostředí. Zemanovým kabinetem a Klausovou stínovou vládou jsou jasně nadefinována dvě oficiální ohniska české politiky a další adepti politické moci jen těžko naleznou místo jinde než v jimi vytýčených mantinelech.
Jaký prostor pro praktickou politiku tak zbývá lidovcům a Unii? Obě strany zůstaly mimo stínový kabinet, takže díky malému počtu mandátů neprosadí žádnou vlastní představu samostatně, ani nemohou vystupovat jako reprezentanti opozice jako celku, neboť ta už neexistuje. Budou-li chtít získat podporu pro svou iniciativu, musí se obrátit na silnější kluby. Ty ovšem už budou jednat s ohledem na zájmy svých vlád - reálné nebo stínové. Menší strany tak mohou zformulovat jen takové stanovisko, jenž se bude blížit buď představám stávající nebo opoziční vlády. Tím se ale dostávají do značně nevýhodné pozice: ani ODS ani ČSSD nebudou nijak vázány se jejich podněty zaobírat nebo za ně nést odpovědnost, jak by tomu bylo v koalici (vzpomeňme jak jednostranné úlety lidovců zpochybňovaly důvěryhodnost celé koalice), ale na druhé straně z nich mohou těžit, přijmou-li návrhy malých stran za své a zasadí se o jejich přijetí.
Díky zdánlivě formálnímu aktu vzniku stínové vlády tak Kasalovým a Rumlovým lidem zbývá jediné: být buď “pro Zemana" nebo “pro Klause", tedy přesně to, proti čemu se vždy ohrazovali. Ne že by z takovéhoto ghetta nebylo možno vyklouznout. Několik cest k vysvobození existuje, jsou však poměrně náročné a zejména dlouhodobé, přičemž pokud se něčeho KDU-ČSL a US nedostává, je to právě čas a zejména odvaha nést svou kůži na trh, takže se zdá, že vše zůstane při starém. Současný stav, jehož je nový Klausův opoziční kabinet výmluvným příznakem, zůstane zachován, stále více se bude zužovat prostor pro dosavadní způsoby politické manévrování a tak minimalizovat vliv těch stran, které jím zvyšovaly svou politickou cenu nad skutečnou sílu mandátů. Zde a nikde jinde je kořen unionistických a lidoveckých odsudků stínové vlády
