Jan Jirák: Britské listy jsou
předpojaté
Rozhovor s předsedou Rady ČT
Pane Jiráku, v jednom z Vašich posledních prohlášení pro
tisk se zmiňujete, že nový generální ředitel ČT pan Puchalský je velice
komunikativní, že vládne oboustranná spokojenost. Nový ředitel je prý
odbojnější, ale lépe komunikuje. Můžete rozvést, v čem je Česká
televize otevřenější než dřív a vůči komu či vůči čemu je pan
Puchalský komunikativní?
(údiv) To nemůže být moje prohlášení! Na nic takového si
nevzpomínám, to musí být nějaká mýlka.
Mohl byste tedy zhodnotit, v čem je rozdíl mezi bývalým
a novým vedením České televize z hlediska otevřenosti
a komunikace?
Pokud jde o komunikaci mezi Radou a generálním ředitelem,
došlo podle mého názoru k určitému posunu k lepšímu. Jakkoli
jsem se zarazil, když jste mi předložil to údajné prohlášení, sám za
sebe určitý posun k větší otevřenosti cítím.
A co se týče komunikace ředitele a ČT jako celku
navenek?
I tady dochází k určitému posunu. Česká televize věnuje větší
pozornost doprovodným informacím, jako je např. Internet.
Zkušenost Britských listů je trochu nestandardní. Kontaktovali jsme
z České televize mimo jiné Zdeňka Šámala, šéfredaktora
zpravodajství. Pan Šámal podmínil rozhovor tím, že mu předem pošlu
otázky, a když jsem sepsal třináct věcných otázek, dozvěděl jsem
se, že jsme "goebbelsovský plátek" a že pan Šámal se s námi
nebude bavit...
Ty otázky znám a znám i Šámalovu odpověď. Na jedné straně
profesionál v tak významném postavení by měl zachovávat klid
a šarm tváří v tvář jakýmkoli otázkám...
Podle Vás byly ty dotazy impertinentní?
O impertinenci se nemluvilo, ale ze své profese člověka, který se
zabývá analýzou mediálních obsahů ale musím přiznat, že určitá forma
předpojatosti v těch otázkách obsažená byla.
Mám odlišný názor, ale Vaše mínění respektuji. U pana Šámala se
projevily i jiné komunikační zkraty, třeba když označil ruského
diplomata za lháře. Podle mě to tak úplně neharmonizuje s tím, co
říkáte o zlepšené komunikaci ČT navenek. A co se týká osobně
pana Puchalského, abych získal vyjádření ke kauze společnosti Hroch,
poslal jsem bezvýsledně tři dopisy a nakonec jsem musel pohrozit
stížností Radě ČT. Tisková mluvčí slečna Elhenická s námi
nekomunikuje vůbec. Vy tvrdíte, že došlo ke zlepšení komunikace, ale my
máme úplně jiné zkušenosti. Není to selektivní otevřenost - pouze
k těm, kdo práci nového vedení chválí?
To nevím, a podotýkám, že i tuto Vaši otázku považuji za
poněkud předpojatou. Nevím, jaká je konkrétní komunikace mezi vedením ČT
nebo jeho oddělení P.R. a jedním konkrétním listem, notabene listem
dost exkluzívního charakteru...
Ten list má jednu zvláštnost: na rozdíl od všech ostatních Českou
televizi kritizuje. Česká televize byla v palbě mediální kritiky po
řadu let a tato palba s příchodem pana Puchalského
ustala.
Vnímám celou řadu kritických úvah v jiných médiích. Možná nemáte
čas je sledovat. Když se podíváte do Týdne, do Literárních novin...
V Týdnu vyšel jediný článek v prvním vydání v září
a jedinou kritickou zmínku Týden převzal z Britských
listů.
To je zajímavá informace. Ale aby mezi námi nevzniklo zbytečné napětí:
Je fakt, že Britské listy se kriticky věnují médiím a soustřeďují
se na jedno veřejnoprávní médium, a to je obecně vzato
v prostředí, kde prakticky neexistuje mediální kritika, velmi
pozitivní. Je to činnost průkopnická, prospěšná a historicky
významná.
Děkuji za kompliment, ale k věci. Můžete mi tedy vyjasnit tu
diskrepanci svého prohlášení? Vy hovoříte o větší otevřenosti,
o lepší komunikaci České televize, já uvádím, že minimálně
v případě našeho listu tomu tak není.
Hovořil jsem spíš o prezentaci, ne o komunikaci...
Můžeme se zabývat odděleně formou komunikace a jejím obsahem.
Z hlediska BL nejsem spokojen ani s jedním. Pokud tisková
mluvčí na dopisy neodpovídá a na jiný dopis přijde odpověď za tři
měsíce, je to, jak jistě uznáte, závada formy. Zabývá-li se odpověď
něčím jiným než otázka, je to chyba obsahu.
Máte právo na takové hodnocení.
Pomiňme tedy Vaše údajné prohlášení, já prověřím, jak nedorozumění
vzniklo, a naše čtenáře o tom budu informovat.
Podívejme se na jinou věc: Nezávislost veřejnoprávní instituce ja
zajišťována poměrně komplikovaným mechanismem. Veřejnost zvolí své
zástupce do parlamentu, poslanecká sněmovna jmenuje z nezávislých
odborníků dozorčí radu, tato rada stanoví ředitele instituce a až
ten má nad institucí pravomoc. Britské listy se domnívají, že
v případě České televize došlo na dvou místech tohoto řetězce
k oslabení ochranného mechanismu. Za prvé nejsme přesvědčeni, že
lidé jmenovaní do mediálních rad, především do Rady ČT, jsou tak
nestraničtí a tak nezávislí, jak by tomu mělo být. Dále se
domníváme, že mezi Radou ČT a generálním ředitelem ČT došlo
k takovému intimnímu porozumění, že to vyvolává vážné obavy
o nezávislost média.
Jak je to podle Vás s nezávislostí Rady ČT na politických
stranách?
Myslím, že jednu pojistku jste vynechal, totiž že navržené kandidáty
musí akceptovat Parlament jako celek.
Veřejnosti je známo, že k jmenování členů Rady dochází na
základě stranického klíče, čímž se zabezpečuje plenární přijatelnost
kandidátů. Pokud nejde o vyloženě kontroverzní osobnost, stranický
klíč zajišťuje, že kandidát projde.
(údiv) V případě Rady ČT o žádném stranickém klíči
nevím.
To by bylo skvělé, ale obávám se, že s tímto názorem jste
osamocen. Dokázal bych ke každému členu Rady přidat za jméno do závorky
informaci, kterou politickou stranu v Radě hájí.
Opakuji, že mě zatím nikdo nepřesvědčil, že Rada ČT je koncipována na
základě stranického klíče. Jako člověka, který se médii zabývá, mě
zajímá, jak by se stávající stav dal vylepšit. Podle mého názoru by
např. bylo dobré, kdyby se do Rady volila pouze část členů, což by podle
mého názoru posilovalo tradici a vědomí nezávislosti Rady.
Druhý problém vidíme ve vztazích mezi Radou ČT a generálním
ředitelem. Symptomy jsou mimo jiné dva: Pan Puchalský utajil projekt,
s nimž vyhrál konkurs na místo generálního ředitele, a Rada ČT
přestala někdy v květnu zveřejňovat výstupy ze svých
jednání.
Začnu tím, co je mi nejméně příjemné. Fakt, že výstupy z našich
jednání nevisí na Internetu, jsme se dozvěděli až na základě upozornění
z vaší strany a promptně jsme věc napravili a omluvili
se.
Pokud jde o projekt: Jakub Puchalský nás postavil do situace, ve
které nás požádal, abychom dali k dispozici pouze materiál, který
nazval Hlavní teze projektu. Poradili jsme se a došli
k závěru, že nám nezbývá než jeho postup akceptovat. Osobně bych
byl rád, kdy se pan Puchalský odhodlal zveřejnit celý projekt.
Z některých poznámek generálního ředitele soudím, že se takového
kroku obává, ale Rada ČT učinila v tomoto směru maximum...
Exemplární případ dobré komunikace s veřejností...
Projekt pana Puchalského není jen tak nějaký dokument, ale jde
o projekt, na jehož základě je celé televize řízena. Jak vysvětlíte
veřejnosti, že Rada souhlasila s jeho utajením? Rada by přece mohla
přimět generálního ředitele ke zveřejnění projektu, to velice dobře
víte.
(žádná reakce)
Domníváte se, že je to jakýsi periferní dokument, který nemá zásadní
význam pro řízení České televize?
To se rozhodně nedomnívám, ale na druhou stranu jsem přesvědčen, že
Hlavní teze jsou kvintesencí všeho podstatného z předloženého
projektu.
Vy se domníváte, že veřejnosti mají stačit zcela obecné Hlavní teze
a samotný projekt může zůstat intimní záležitostí mezi Radou
a ředitelem?
Rada České televize nakládá s Tezemi a vzala na vědomí, že
ředitel Puchalský komunikuje s veřejností, ergo
i s Radou, na základě Hlavních tezí.
Takže pan ředitel není povinen ve své práci reflektovat, s čím
vyhrál konkurs?
Ja jsem řekl, Hlavní teze jsou kvintesencí projektu.
To není odpověď na mou otázku. Pan Puchalský nevyhrál konkurs
Hlavními tezemi, ale celým projektem.
(žádná reakce)
Proč se Rada nepostarala, aby pan Puchalský byl nucen svůj projekt
zveřejnit?
Rada ctí fakt, že projekt je duchovní vlastnictví pana Puchalského.
Projekt na řízení veřejné instituce, pokud to není armáda, nemůže být
duševním vlastnictvím svého autora. Veřejnoprávní televize je
financována z veřejných peněz a pokud se utají projekt,
veřejnost ztrácí jeden ze základních mechanismů, jak může tu instituci
kontrolovat.
Z hlediska zákona se kontrola veřejnoprávního média neodvíjí od
projektu. Tento pojem zákon nezná.
To je jistě pravda, ale je to dokument, na jehož základě vyhrál pan
Puchalský konkurs a představuje určitý plán práce pro další období.
Domníváte se, že může být interní věcí mezi panem Puchalským
a Radou?
Naprosto ctím tento Váš přístup, rozumím mu a chápu ho. Moje
poznámka o neexistenci projektu v legislativní struktuře byla
vyvolána Vaší poznámkou o tom, jestli Rada může donutit generálního
ředitele ke zveřejnění projektu. Podle mého soudu by to bylo
nekorektní.
Rada generálního ředitele jmenuje. Existuje několik mechanismů, jak
toho dosáhnout. Rada mohla už při zadání konkursu stanovit požadavek, že
vítězný projekt bude zveřejněn. Rada může pohrozit generálnímu řediteli,
že své rozhodnutí změní, pokud projekt nebude zveřejněn. Nemůžete
tvrdit, že Rada nemá příslušnou pravomoc, tomu naši čtenáři
neuvěří.
Jen jsem Vás upozornil, co zákon říká a neříká.
Pane Jiráku, rozhodně jste mě nepřesvědčil, že ono intimní porozumění
mezi Radou ČT a novým generálním ředitelem, jak o něm mluví
třeba pan Mathé, neexistuje, a jsem si jist, že tento stav možná
ulehčuje komunikační praxi uvnitř České televize, ale České televizi
globálně neprospívá. Nechme na čtenářích tohoto rozhovoru, aby si
udělali obrázek sami.
Podívejme se na konkrétnější věc. Britské listy se věnují - snad až
příliš - zpravodajství a publicistice. Po jedenapadesáti dnech ve
funkci byl odvolán nový šéfredaktor zpravodajství Ivan Kytka. Rada ČT se
sice za zákona nezabývá jednotlivými personálními otázkami...
...ano, Rada České televize vždycky zdůrazňuje, že personální
záležitosti nejsou a nemohou být předmětem jednání Rady.
...pan Mathé přesto obviňuje Radu, že vydává personální doporučení
a pan Puchalský tato personální doporučení akceptuje...
Po mém soudu je to naprosto nesprávná informace.
To nemůžeme posoudit, hovořili jsme o tom, že kolem Rady
a generálního ředitele vznikla neprostupná informační slupka,
nicméně ty změny se netýkaly jenom osoby pana Kytky, ale byly
dalekosáhlé. Odešel pan Streohlein z Jedenadvacítky, na obrazovce
se už téměř neobjevuje paní Bobošíková, došlo i k dalších
přesunům. Domníváte se, že tyto - nazvěme je třeba komplexní
personálně-koncepční - změny jsou krokem tím směrem, jak by se
zpravodajství ČT podle soudu Rady ČT mělo vyvíjet?
Na tuto otázku neumím odpovědět. Není to uhýbání, ale pokud se Rada ČT
zabývá personálními posuny, vždy je posuzuje na základě toho, co se
objevuje na obrazovce. Mezi stavem a vývojem zpravodajství
a mezi personálními změnami, o nichž slyším, nenacházím hlubší
vztah. Víc k tomu v tuto chvíli nemohu říct.
A fakt, že Ivan Kytka byl vyměněn už po padesáti dnech,
považujete za běžnou, standardní praxi?
Ke mně se tato informace donesla v podobě, že nebyl vyměněn, ale že
odstoupil.
Ivan Kytka se k tomu sám vyjádřil v Britských
listech...
Myslím, že je to velmi neběžný postup a není to šťastný postup.
Pokud jsem to zvenku správně pochopil, nové vedení ČT si tento postup
nezvolilo, ale ocitlo se v něm okolnostmi. Tím to ale neomlouvám
ani nevysvětluji, jsem od těch věcí příliš daleko.
Pokud pod dramatickými okolnostmi máte na mysli jednání parlamentní
mediální komise, to bylo skutečně velmi nestandardní...
Ano, velmi nestandardní. Celá ta akce se mě vnitřně silně dotkla.
Zajímavé a zvláštní je i to, že k této personální
změně došlo téhož dne, ještě před jednáním. Vzniká obava, že tady
existuje příčinná souvislost, a zda to není nebezpečným
indikátorem, že poslanci mají v tuto chvíli, za daného složení Rady
ČT a s daným generálním ředitelem, sílu zbavit se nepohodlného
šéfredaktora zpravodajství.
Ta obava je velmi legitimní. Nejen jako členu Rady, ale i jako
občanu této země mi totéž přišlo na mysl. Vznesli jsme na ředitele
dotaz, aby nám situaci vysvětlil aspoň do té míry, jak nám přísluší.
Dostalo se nám ujištění, že Ivan Kytka odstoupil, jelikož nahlédl fakt,
že se mu nepodařilo pro svůj projekt získat morální kapitál
a podporu uvnitř redakce zpravodajství. To mě nesmírně mrzí,
protože ten projekt jsem měl možnost projít a považuji ho dodnes za
velmi inteligentní a velmi dobrý.
Pane Jiráku, byli bychom naivní, kdybychom si neuvědomili, že morální
podpora nestačí. Pro každý projekt v instituci, která interaguje
s mocnými tohoto světa, potřebujete také podporu mocenskou. Vzniká
obava, že existuje politický tlak a Ivan Kytka neměl podporu
mocných, přičemž někteří jeho oponenti (mluví se třeba o panu
Klepetkovi) tento politický backing měli. Domníváte se, že tato
obava je důvodná?
Nevídím důvod, kde se taková obava bere.
Jistě víte, že Kytka pro pana Klepetka neměl [okamžitě, pozn. redakce] místo na obrazovce,
kdežto ihned po Kytkově odchodu pan Klepetko získal manažerskou pozici
a nyní je na obrazovce každý druhý týden. Hovoří se o vazbách
pana Klepetka na poslance Dostála a pokud si vzpomínáte, právě
Pavel Dostál vystoupil na oné komisi s kritikou České televize.
Opět jde o obranné mechanismy. Myslím si, že tady obranné
mechanismy nezafungovaly a Rada České televize by se měla snažit
tyto mechanismy posílit. Rozhodně by neměla dopustit, aby se takové věci
opakovaly a nezávislost ČT byla tímto způsobem kompromitována. Jako
zástupce veřejnosti se na celou kauzu dívám jako na ohrožení
nezávislosti veřejnoprávního média.
Jsem přesvědčen, že tato Vaše úvaha je konstrukce. Ubezpečuji Vás, že
kdyby se ke mně dostal náznak poznání, že Ivan Kytka byl donucen odejít,
že by dotazy vůči vedení televize směřovaly tímto směrem.
Asi nejste dobře informován, Britské listy publikovaly rozhovor
s panem Kytkou, kde se o tom otevřeně hovoří.
K poslední věci: Co mají Britské listy udělat pro to, aby
k nim byla Česká televize informačně vstřícnější? Nyní jsme
v naprosté klauzuře.
Pokud odpovím jako mediální odborník, trvám na tom, že to, co děláte, je
velmi záslušné, protože rozvíjíte něco, co tu není, tj. mediální
kritiku. Nechám stranou, že z mé pozice člověka, který se snaží
médiím věnovat, ji rozvíjete trochu chaoticky a měli byste být
metodičtější a systematičtější. Ale tím, že jste v mediální
kritice sami a to, co je okolo, je útržkovité a ještě daleko
méně systematické, vás dostává do nevýhodného světla, protože jste
najednou strom vyrostlý v trávě. Obrovský krok dopředu,
k tomu, abyste nebyli, jak říkáte, v klauzuře, by bylo např.
to, kdybyste uměli svou metodu formulovat a zveřejnit, aby bylo
jasné, na jakém principu pracujete, co je jádrem té činnosti.
Pokud jde o samotné komunikování s Českou televizí, máte-li
pocit zavřených dveří, nezbývá než novinářský postup, známý z Marka
Twaina - na ty dveře se musí bušit.
Tohle ovšem musíte říkat vyloženě jako mediální odborník, protože
kdyby předseda Rady ČT doporučoval médiím, která se chtějí kriticky
zabývat institucí, na niž on sám dohlíží, aby víc bušila na dveře, bylo
by to naprosto skandální. Kdyby něco takového řekl předseda Rady ČT,
svědčilo by to o tom, že ve své funkci nemá co dělat. Mohl byste tu
diskrepanci nějak uvést na pravou míru?
Rada České televize televizi neřídí, ani jako celek, ani její dílčí
části, natož pak neformuluje mediální politiku České televize. Vaši
poznámku beru jako velmi vážný signál, že v nějakém ohledu se
jednomu médiu zdá, že komunikace České televize s veřejností,
respektive s médii, není dostačující, a požádám Radu ČT, aby
schválila možnost požádat generálního ředitele o předložení
pravidel komunikace ČT s médii.
Pane Jiráku, děkuji Vám za rozhovor.
Praha, 15.10.1998
Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html
