Pokus o korektní odpověď Britským listům
(Toto je mj. odpověď na článek Jana Čulíka "Ivo Mathé argumentuje nekorektně. JČ)
Já opravdu chci přerušit participaci na BL. Vzrušená (není to i péčí JČ o
kontinuitu atraktivní slovní potyčky?) reakce hned tří kmenových autorů BL
mne donutila k jednomu, doufám, z posledních příspěvků.
Celá řada nedorozumění je způsobena povrchním čtením textů. Přiznávám, že
někdy nejsem dost důkladný a nečtu BL opakovaně. Někdy je nepochopení
způsobeno (to se asi týká nejčastěji mých článků) i vyjadřovací neobratností
pisatele. Naprostá většina výtek JČ pak platí vice versa (i já protestuji
proti zkreslování informací, obcházení faktů a zavádějícím, podpásovým a
emocionálním insinuacím!), navíc odmítám účelovou demagogii a projevy
animozity (JČ v BL 28.8.). Proto bude skutečně lepší co nejdříve naplnit slib
obsažený v první větě.
BL nemohou mít rozsah ani charakter soudního spisu a proto jsem doufal, že
určitá míra licence je součástí nepsané dohody účastníků diskuse v periodiku,
které nemá zajít na grafomanii.
Pokusím se na výtky (všech tří) odpovědět heslovitě s nadějí, že čtenář byl
pečlivější, pamatuje si víc než včerejší BL a ví, co napřeskáčku replikuji.
Stroehlein v mé paměti uvízl jako autor citovaného výroku. Podle mého názoru
jednoho z nejoriginálnějších. Téma "demokracie znamená akceptovat komunisty a
republikány jako rovnocenné politické síly" by vyžadovalo spíš diskusi než
konstatování (JČ).
Jméno autora osočení BL z "informační pornografie" sdělím mailem JČ. Myslím,
že pochopí, proč existuje víc důvodů zabraňujících mi v jeho zveřejnění.
Mimochodem, nazval jsem svůj příspěvek odlišně, titul obsahující pojem
"informační pornografie" dodal JČ (což respektuji; je majitel, šéfredaktor,
vydavatel, korektor BL).
Oba JČ jmenovaní byli členy KSČ.
Bohužel i mezi velmi vzdělanými lidmi z celého světa panuje značný deficit
znalostí historie a geografie střední a východní Evropy. Účastnil jsem se
možná desítek prestižních mezinárodních konferencí, abych dobře věděl, že
Česká republika není pupek světa takového významu, o jakém jsme my Češi
přesvědčeni. Moje věta o možných záměnách států byla mnohem méně nadsázkou
než bych si přál a vycházela z kruté zkušenosti.
Slečna Fuchsová vyprávěla on-screen i off-screen hlouposti. "BL několikát
napsaly, že pochybují o inteligenci veřejných reakcí Dity Fuchsové" (JČ). V
některých pokračuje. Jednalo se se nebo nejednalo o dobrý důvod k přeřazení
redaktorky PR (!) pracující mohutně a přednostně "na sebe" na post, kde
musela pracovat spíše pro instituci a méně pro svůj osobní věhlas? (Což je
navíc důkaz, že s Ditou F. bylo jednáno v rukavičkách.)
Bylo ztrátou důvěry nebo nadšením z otevřenosti zjištění, že jiný pracovník
PR (!) měl vlastní s nikým neprojednanou strategii spočívající ve
zveřejňování těch nejdůvěrnějších informací, ke kterým se dostane, a navíc
bez ověření? Že stojí jednou nohou v instituci, od které dostává plat, a
druhou nohou mezi přáteli, před nimiž chce být zajímavý a budovat si pozici
"vždy lépe informovaného"?
Příklady racionálně utajovaných záměrů a kroků veřejnoprávní televize již
jsem v BL (2.10.) uvedl. Takže ještě jednou a jinak: nemyslím si, že by např.
dnes měla Česká televize veřejně oznámit, jak daleko jsou jednání o nákupu
Saving Private Ryan, od jakého distributora, v jakém "balíku", za kolik a na
jaké licenční období. Česká televize se neprofilovala jako konkurent TV Nova,
ale kolega Železný v ní (do konce března t.r. jistě) konkurenci viděl.
Znamená snad zcela odlišné poslání a programový profil nabídku indiskrétní
informovanosti privátních vysílatelů? Co jim rovnou svěřit akvizici? A
posílat v předstihu k nahlédnutí přihlášky do vlastního vysílacího schématu,
aby si mohli svobodně vybrat slibné projekty? Co propojit zpravodajství? Nebo
umožnit každodenní prohlídku stolu generálního ředitele ČT?
Neduhy (negativní informace) veřejnoprávní instituce lze jistě zveřejnit
(jinak by byla popřena existence tiskových konferencí, kterých jsme
absolvovali desítky a na nichž řadu novinářů zajímalo jen vše záporné -
nahlédněte do Kašparové!). Ale uvážlivě a pravdivě, nikoli na základě
svévolného rozhodnutí a v interpretaci jednoho subalterního redaktora PR,
který měl přísun neověřených a povrchních informací.
Poslední čtyři odstavce se týkaly "neférově" propuštěného JL...
...jenž kvalitu svých pracovních výsledků hodnotí spokojeností novinářů
(třeba byl oblíbený právě za zprávy "ze zákulisí"?). Obecně se pro činnost
pracovníka PR, před nímž by všichni kolegové museli zvažovat každé slovo či
sdělení (např. "asi se s tím Ebenem dohodneme, ale on uvažuje o omezení
aktivit v ČT"), aby se druhý den neocitlo anonymně v nějakém periodiku (v
podobě např. "Eben nechce spolupracovat s ČT"), opravdu jen těžko hledají
slova chvály a pochopení. Sebestřednost a sobectví bývají špatnou výbavou
personálu PR (týká se DF i JL).
Zpět k JČ. Několikrát jsem se i v BL pokoušel zopakovat názor, že komplexní
problematiku televize nelze subjektivně redukovat jen na vybraný diskusní
pořad a vybrané zpravodajství (v případě ČT Debatu, Události a někdy "21", v
případě BBC Newsnight) a jen celkovým porovnáním úrovně služeb poskytovaných
veřejnosti je nutno hodnotit profesionalitu a standardy různých vysílatelů. Z
takového pohledu pak nemá ČT zdaleka takový kvalitativní odstup od žádné
"zavedené" televize (od BBC až třeba po RAI) jako je Česká republika zpožděna
ekonomicky (HDP), legislativně, sociálně a strukturálně za státy, v nichž
uvedené stanice vysílají. To považuji, opakovaně a neskromně, za jedinečný
úspěch České televize dosažený v televizně kraťoučkém období let 1992 až
1998. Náskok BBC (7.10. V BL) před ostatními pak převažuje v tradici a
prestiži (ne všude, ve Skandinávii jsou hluboce respektovány SVT, NRK, YLE a
DR), nikoli v kvalitě či šíři služeb. (Chybí jiný příklad škobrtnutí
zpravodajství BBC? 1.10.
BBC2 Nine O'Clock News, reportáž o konci příprav konference Labour Party v
Blackpoolu se zabývala především tanečním večírkem delegátů.) Podobně
vytržený příklad z praxe ČT by však znamenal motiv k drtivé kritice
(druhořadosti, podprůměrnosti a podobným urážkám).
Proč vydržel Ota Černý moderovat nedělní polední diskusní pořad jsem
vysvětloval již mnohokrát (včetně faktu, že jsme jej se Studenovským v roce
1993 odvolali, aby cestou nezávislého intendanta zpravodajství ČT2 v
moderování resuscitovaného Co týden dal pokračoval). Pak už jsme energii k
zrušení pořadu, jenž týden co týden sledovalo 12% až 15% populace starší 15
let, nenašli, tak jako by ji těžko hledala většina televizních šéfů na světě.
Někdy až vášnivá kritika Černého beroucí si na mušku hlavně jeho vybavenost
tělesnou i intelektuální však vzala za své zavedením pořadu V pravé poledne.
Nová ambaláž, nový název, kratší stopáž, stejní hosté, stejné otázky a
odpovědi, moderátor vybraný komisí složenou z členů Rady ČT a nejlepšího
českého novináře (dle JČ) dopadl u JČ (BL 14.5.) stejně špatně, ne-li hůř než
Debata s Černým. Byla-li Debata důvodem vyhnání Studenovského Radou ČT, pak
se tak stalo podle práva, ale nikoli spravedlivě. Pro zavilé kritiky Debaty
mezi potencionálními diváky
ARD doporučuji v neděli v poledne sem tam zkusmo přepnout.
Ke stručnému TP: opravdu nevím, jak usoudil z mého obdivného hodnocení jeho
otázek, že se jich bojím. Naopak, já jsem TP viděl poprvé v životě a projevil
jsem mu tolik důvěry, že nyní ani nemohu vědět, rozsekal-li mé odpovědi jako
do salámu nebo udělal-li z nich jen výběr a mixáž. Jen mne zarazil styl
dodatečné veřejné obhajoby TP.
Závěrem reaguji na insinuaci JČ o spojení novinářů ČT s politiky.
Existovalo-li "prokazatelně" v "mé éře", naléhavě žádám JČ, aby zveřejnil
propojené páry, trojice či čtveřice (nebo celá družstva) novinářů a politiků.
Tvrzení (BL 8.10.) jinak zůstává obyčejnou sprosťárnou.
Leda, že by JČ měl na mysli mne. Já jsem byl úzce spojen s Klausem, Zemanem,
Luxem, Kalvodou, Kasalem, Prokopem, Buzkovou, Petrovou-Marcovou, Lánským,
Marvanovou, Kočárníkem, Čermákem, Mackem, Hromádkovou, Grebeníčkem, Koženým,
Železným (pardon, už se mi to plete víc než JČ)....a firmou Hroch.
Budu existenci České televize v letech 1992 až 1998 hájit. Byla totiž dobrá,
nikoli bezchybná, a dnes mohla být ještě lepší.
Ivo Mathé
Poznámka JČ: Nine O'Clock News se nevysílají na BBC 2. Reportáž o tanečním večírku Labouristické strany jsem neviděl: někdy mívají takové reportáže mírný ironický podtext. - Jen namátkou: O propojení politiků s novináři psal mj. Ota Černý ve svých memoárech ("Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde"), o tom, jak ministerstvo vnitra se samo podílelo na připravování otázek pro Jana Rumla pro pořad Aréna psal Martin Fendrych v knize "Jako pták na drátě", Praha Torst 1998.)
