pátek 16. října

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Rozhovor s předsedou Rady České televize:
  • Jan Jirák: "Britské listy jsou předpojaté" (rozhovor vedl Tomáš Pecina) Ivo Mathé reaguje na články v BL:
  • Pokus o korektní odpověď Britským listům Odpověď Táně Zajícové:
  • Hospodářství dnešního světa je má složitější problémy, než černobíle nabízí levice či pravice (Jiří Jírovec) Život v Čechách:
  • Svědectví autora, jehož jméno a adresa jsou známy Jindřich Pařík útočí na ČSSD:
  • Můj ministr (plus poznámka JČ a Jiřího Vančury) Ještě k hlavolamu Václava Pinkavy:
  • Hádanka: úplný blábol Václava Pinkavy (VladimírWagner)
  • Poznámka k hádance (Václav Pinkava) Ekologie:
  • Spalovna v Malešicích: nová a drahá, zastaralá a předimenzovaná (Děti Země)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Odpověď Táně Zajícové:

    Hospodářství dnešního světa je má daleko složitější problémy, než černobíle nabízí levice či pravice

    Jiří Jírovec

    Škoda, že Táňa Zajícová nečte Britské listy pečlivěji. Z mého článku "K diskusi o volném obchodování" (BL, 12. 10. 1998) si totiž vybrala jednu větu a tu ještě zkrátila, aby citát zapadal do její s odpuštěním pravicové rétoriky.

    Napsal jsem, že "Existence stejných podmínek pro všechny je samozřejmě nereálná, jak z hlediska geografického, tak i kvůli tomu, jak je v současné době rozděleno moc a bohatství ve světě". Paní Zajícová nepovažuje geografické podmínky za příliš významné a tak je vynechala a raději rozvinula (vlastní) hrůznou asociaci: nerovnoměrné rozdělení bohatství - snahy o jeho přerozdělení - levice - boj proti jejím zrůdným názorům.

    A tak bojuje (cituji z jejího článku v BL, 14.10.1998): "Levice nemá žádnou víru v lidskou vynalézavost a inteligenci řešit problémy. Levice nevěří ve schopnost člověka překonávat překážky, které život přináší a tím ospravedlňuje obludný státní aparát prorostlý do všech odvětví lidské činnosti, který "moudrým" zajišťuje moc a "malým" lidem "pomáhá", ať chtějí nebo nechtějí. Zachování takového přebujelého státního aparátu totiž vyžaduje to, co odporuje ekonomickému rozvoji. Vysoké daně, státní regulace, protekcionismus. To vše dusí ekonomický růst a to je dnešní Evropa a její socialistický welfare state."

    Zmíněný citát je jen přepisem toho, co lze běžně slyšet z úst určité skupiny politiků v USA a Kanadě. Tato retorika se ovšem vztahuje na severoamerické poměry, které mají k "evropskému socialistickému welfaru" dosti daleko. Je vypočítaná na to zavděčit se uchu posluchače. Komu by nedělalo dobře, když mu druhý říká, že věří v jeho inteligenci, vynalézavost a schopnost řešit problémy. Běda ovšem, když se začnete řečníků ptát na jejich vlastní řešení. Táně Zajícové uniká rozdíl mezi majetkem a bohatstvím. Každá společnost vytváří určité bohatství (wealth), které se různými cestami a v různé míře dostává k jejím jednotlivým členům. Majetek jednotlivce pak je výslednicí jeho podílu na bohatství a schopnosti s tímto podílem nakládat. Jedním z velkých problémů současnosti je právě to, jak najít onu míru. Není bez zajímavosti, že současná kanadská vláda (teoreticky umístěná do politického středu) je odviňována jak zprava (Progresivní konservativní stranou), tak zleva (Novými demokraty), že její politika vede k tomu, že se chudí stávají ještě chudšími a bohatí ještě bohatšími.

    Jak daleko se může zmíněná nerovnováha posunout uvnitř jednotlivých států i mezi státy navzájem, aniž by došlo k sociální explozi, je těžko předpovědět.

    Svobodný kapitalistický trh není závislý na osobní svobodě jednotlivce a míře demokracie v té které zemi. Nutnou a postačující podmínkou je, aby ti, s nimiž se uzavírají obchody, měli věci pod kontrolou. Bohaté státy velmi úspěšně obchodovaly a obchodují (a bohatnou) i s těmi demokraticky nejzaostalejšími zeměmi a ještě si dají pozor (jako Kanada v případě bývalého indonéského presidenta Suharta), aby se diktátorů nějak nelibě nedotkly.

    Daně, státní regulace a protekcionismus - jako brzdy vývoje - patří mezi oblíbená témata, která zabírají na voliče. Míň toho všeho a bude nám hej! Ale zase jen do té doby, než dojde na konkrétní problémy a jejich řešení.

    V Ontariu je u moci (pravicová) konservativní strana, která vyhrála volby částečně proto, že mělo ve svém programu snižování daní. Součástí volebního sloganu bylo, že extra peníze v kapsách daňových poplatníků vytvoří extra joby. Ke snížení provinční daně z příjmu skutečně došlo a tak by se zdálo, že všechno je v pořádku. Jenže pro nízké a střední příjmy je bylo snížení relativně malé a navíc střední příjmy byly současně zatíženy jakýmsi vyrovnávacím poplatkem na zdravotní péči, takže rozdíl je takměř neznatelný. Vláda navíc změnila způsob financování školství a silniční sítě, a tak je řada lidí zatížena dodatečnou daní na místní úrovni, což ovšem vládu tolik nepálí, protože ona "pravicově správně" snížila daně.

    Ani se státní regulací to není tak jednoduché, jak se může zdát. Severoamerický pravicový trend v tomto směru, tedy sebekontrola a uvědomělost, vychází z představy, že výrobce se sám ohlídá a nebude na nějaký ten dolar koukat, protože nejlíp ví, co a jak se sluší a patří. Jenže jak zkušenost ukazuje (doprava, farmaceutický průmysl, životní prostředí) mnohdy je nutné, aby dodržování regulí kontrolovala na výrobci zcela nezávislá instituce.

    Opět poslouží příklad z Kanady. Federální vláda kdysi plně financovala laboratoře, které vyhodnocovaly nové léky a uvolňovaly je pro použití. V rámci vládního šetření byl původní systém změněn na finanční spoluúčast výrobce na testování. Jelikož však výrobce přispívá do rozpočtu laboratoře přímo, vzniká nebezpečí, že testování bude ovlivněno existenční závislostí laboratoře na výrobci. V současné době se například vyšetřuje obvinění, že manažéři laboratoří ovlivňovali vědce, aby censurovali některé nepříznivé výsledky.

    Jiným příkladem je deregulace letecké dopravy v USA. Po řadě leteckých nehod (mohou a nemusejí souviset s omezením role Federal Aviation Association - FAA) se volá po zpřísnění předpisů pro inspekci a údržbu letadel - tedy po předcházejícím stavu.

    Státní regulace je ovšem velmi často výsledkem činosti různých zájmových skupin, které vyžadují zásah proti tomu či onomu. Do kategorie kuriozit patří stažení žaluzií, vyrobených z plastického materiálu, který obsahoval stopové množství olova. Prý představovaly zdravotní riziko pro děti, kdyby je náhodou napadlo olízat je odshora až dolů.

    Zvláštní kapitolou je regulace emisí znečistujících životní prostředí. Tato opatření "dusí" ekonomiku do té míry, že korporace vyhledávají takové země, které jsou ochotny přimhouřit oko nad nedodržováním předpisů o životním prostředí, nebo takové předpisy vůbec nemají. Stejné platí pro regulaci pracovních podmínek a dětskou práci.

    Protekcionářství znamená ochranu vlastních zájmů. Ačkoli toto slovo má hanlivý nádech, je nutné podotknout, že jde o věc naprosto běžnou, kterou má v popisu práce každá vláda - možná kromě bývalé Klausovy, protože Češi mají sklon k tomu být papežtější než papež. Není samozřejmě nic snazšího než posunout protekcionářství do roviny ekonomické ideologie a odtud je uznat jako naprosto škodlivé. Jenže tento přístup neodstraňuje reálné problémy a nutnost jejich řešení.

    Kanadská CBC rozebírala 13. října 1998 situaci farmářů v Saskatchewanu. Jsou nuceni prodávat prasata pod výrobní cenou, protože cena vepřového masa na světových trzích silně poklesla. Snaží se dostat zpět alespoň něco z vynaložených nákladů, aby vůbec přežili. Nikdo jistě nepochybuje o tom, že to jsou ochotně a tvrdě pracující lidé, kteří nemohou nikterak ovlivnit vývoj na světových trzích. Je v zájmu Kanady, aby přežili? Jistě ano. Ostatně cenový výkyv může trvat rok, dva a pak bude chov prasat opět ziskový. Jenže kanadská vláda se podle CBC zdráhá, protože taková podpora by mohla přilít olej do ohně v jiném sporu, který bude řešit arbitráž (američtí farmáři se snaží blokovat obilí a hovězí dobytek z Kanady). Tato hra na "fair play", podle pouček o volném trhu jistě košer, vypadá směšně, jakmile si uvědomíme, že před několika dny se v USA přes noc našly tři miliardy federálních dolarů na podporu investičního fondu, který je v trablu vinou špatně naprogramované chamtivosti. Podpořit farmáře nebo je nechat padnout? A co pak s nimi?

    Stavět proti sobě tržní hospodářství a státem řízenou ekonomiku způsobem vylučujícím existenci "třetí cesty" je jistě možné, zvlášť když chceme použít nálepku prošlého socialistického zboží.

    Jenže poslední vývoj naznačuje, že třetí cestu hledají, zatím velmi bezradně, politikové a ekonomové jak vyspělých, tak rozvojových zemí. Nikoli jen Tony Blair. Volný trh je nepochybně jen jedním z možných řešení. Po období jeho zbožňování přichází období obav - u bohatých o majetek, u chudých o ještě větší mizerii.

    Paní Zajícová mě označuje za jednoho z moudrých. Chvíli jsem si myslel, že to je pochvala, ale pak jsem zahlédl uvozovky. Nicméně nejsem rozezlen, protože nepíšu, abych šířil moudro, ale abych se sám dozvěděl. Mám bohužel pocit, že mi v tom autorka uvozovek moc nepomáhá.

    Jiří Jírovec

    PS Doufám, že paní Táňu potěším závěrečným konstatováním, že i mně je proti mysli přebujelý byrokratický aparát. Například mít na třicet miliónů obyvatel jedenáct premiérů a s nimi jdoucích ministrů a dalších ouřadů mi připadá zu moc, jak říkala moje česká teta, co měla německé školy.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|