Zaměstnavatel - chlebodárce nebo upír?
Je bezodkladně nutno založit sociální právní poradny, které by občany informovaly o jejich zaměstnaneckých právech
Nezbohatli jste v kupónové privatizaci, nerestituovali palace ve vilové čtvrti, ani jste v sobě neodhalili podnikatelské buňky? Potom zřejmě i vy patříte k těm mnoha z nás, kterí jsou zcela závislá na svém platu.
Máte-li navím dospívající děti či splácíte-li kupříkladu novomanželskou půjčku nebo hypotéční úvěr, jste dost možná v situaci, že přežíváte doslova od výplaty k výplatě.
Všechno jste předem propočítali. Každá koruna má své určení a jedete sice "nadoraz", ale dokud oba pilně pracujete, katastrofa nehrozí.
Je tomu skutečně tak?
A co když se výplata o čtrnáct dní opozdí, nedostanete zaplaceno za přesčasy, na výplatní pásce se opakovaně neobjeví slibovaná prémie, či zaměstnavatel vytrvale zapomíná vyřídit vaši nemocenskou?
Ve velkých podnicích, zvláště těch se státní účastí, vám snad toto nebezpečí nehrozí. Opak je pravidlo ve firmičkách drobných soukromých podnikatelů. Aspoň v mé rodné Ostravě. Nastoupit k "soukromníkovi" je sázka do loterie. Krachují, neplatí, dovolávat se zajištění bezpečností práce je životu nebezpečné.
Bratr (24) byl přijat místním podnikatelem na práci elektrotechnika. To ještě netušil, že bude fungovat i jako vynálezce protože jeho šéf výrobními postupy nedisponuje a invenci získává špehováním konkurence. Chvíli bylo vše v pořádku. Pak přestal pan majitel platit nájemné a elektřinu - pracovalo se tedy v zimní bundě, v kulichu a šále při nouzovém osvětlení.
Potom přestal platit i zaměstnance, ale na ukončení pracovního poměru se dohodnout nemíni. Dopis, oznamující okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, se nepodařilo doručit. Po odeslání tohoto dopisu přestává nicméně bratr docházet do zaměstnání.
Zkrátka už po třech měsících bez výplaty neměl peníze ani na dojíždění. V tomto okamžiku zaměstnavatel bez meškání vystupuje z ilegality a hrozí "paragrafem 53 zakoníku práce výpovědí pro hrubé porušení pracovních povinností zaměstnancem.
Nakonec je z toho dohoda. Nejspíš jako odměna za ony tři mesíce vynucené charitativní činnosti. Ty tři platy jsme už nikdy neviděli.
Snad jen letmo o některých dalších šprýmech vykutáleného podnikatele: opožděné výplaty, blíže neidentifikované srážky, odvoz pracovníků přes půl republiky na montáž v terénu a ponechání vlastnímu osudu (bratr se vrátil ve čtyři nad ránem stopem). Zapomněla jsem na nevydání zápočtového listu. To už je u nás takový milý evergreen.
A propos, znáte pravý smysl tzv. zkušební doby? Na příkladech z okruhu mých nejbližších bych mohla demonstrovat, že jde v podstatě o to, vyždímat zaměstnance a místo zvýšení platu ho po třech měsících "odejít" bez odstupného, popřípadě mu nedat poslední výplatu. Už ho nebudu potřebovat, proč tedy ještě utrácet?
Dělá se to takhle. Podnikatel nabere lidi z úřadu práce, dá jim 25 Kč/hod., slíbí prémie. Sliby - chyby, navíc nedá ani korunu a lidi po třech měsících odejdou sami. Perfektní. Milý upír nemusí po skončení zkušení doby zvedat platy, což stejně nikdy neměl v úmyslu. A tak znovu nabere za minimalnáí mzdu houd šťastných, že konečně mají práci. Slíbí prémie. Nedá prémie. A tak dokola.
Anebo. Malá soukromá firmička. Přiblížíl se čas školních prázdnin. Slunce žhne. Voda láká. Všichni chtějí na dovolenou. A nikdo nechce čekat. Nic snadnějšího. Existuje know how, takové rodinné stříbro drobných podnikatelů. Přijmeš čtyři, pět lidí na podpoře (podle potreby, vždy o něco míň, než vyžaduje tvůj provoz - oni se ti hlupáčci ve "zkušebce" vždycky hrozně snaží) a slíbíš trvalé, dobře placené zaměstnání. A oni jsou u tebe služebně nejmladší...
Já bych se bránil, můžete namítnout. Podle Zákoniku práce... Jsme přece právní stát!
Ale když oni v tom všichni ti vychytralí šéfikové umí tak dobře chodit a obyčejný člověk si říká: Kolik by mě ten soud vlastně stál? Jak dlouho by to trvalo? Neuškodím si ještě víc? A právník má převelice naspěch vám sdělit, že už vytočením telefonního čísla jeho kanceláře jste ho stáli čas a "sejme" vás od boku vystřelenou sumou.
Myslím, že určitým řešením pro nás bojácné a nemajetné by byly sociální právní poradny, poskytující občanům bezplatné informace o našich právech a vůbec pomáhající se zorientovat se v těžkých životních situacích. Pokud u nás něco podobného existuje, nechám se ráda poučit. Téměř v každém větším evropském městě tuto instituci najdete. Operuje pod názvem Citizens'Advice Bureau a kromě státních úředníků (právníků, psychologů) zde nezištně působí i mnoho studentů a dalších dobrovolníků z řad spoluobčanů.
Stokrát nás může hřát, že máme právní stát a občanská ptáva. Dokud ale tento stát nezajistí, aby každý měl možnost být se svými právy jemu přístupnou formou bezplatně seznámen, budou tato práva jen pro někoho. Jmenovitě, a paradoxně, pro ty, kteří nás na těchto právěch zkracují.
