O umění ptát se a umění odpovědět
V Britských listech (26.10. 1998) je rozbor Jednadvacítky z 19. října a v něm doslovný přepis jejího rozhovoru s prezidentem Agrární komory Václavem Hlaváčkem týkající se ochrany českých zemědělců.
S většinou toho, co Jan Čulík napsal lze jen souhlasit. Problém týkajícím se základních zájmů české společnosti, mezi něž ochrana zemědělství nepochybně patří, je nutno veřejnosti vysvětlit srozumitelně a v patřičných souvislostech s tím, co se děje jinde v Evropě.
Chtěl bych se, ale poněkud zastat Václava Hlaváčka a oponovat Janu Čulíkovi v tom, že novořeč prezidenta agrární komory je důsledkem toho, že komunismus odnaučil lidi mluvit. Přestaňme již konečně, po devíti letech, s těmito výmluvami.
Projev Václava Hlavačka se totiž pranic neliší od toho, co můžete běžně slyšet třeba v kanadském parlamentu při odpovědích na otázky nebo (méně často) při rozhovorech s místními politiky v rozhlasu a televisi.
Podle mého názoru šlo daleko víc o mizernou práci týmu Jednadvacítky než o to, co chtěl a mohl president komory v daném okamžiku na její otázky odpovědět. Výchozí situace totiž byla zhruba následující:
zemědělci se cití ohroženi (podle nich nesmyslným) dovozem produktů, které mohou sami vyprodukovat
žádají o okamžitá ochranná opatření české vlády
agrární komora jedná v době rozhovoru o možné blokádě příjezdových cest do Prahy, pokud vláda nepodnikne okamžité kroky
vláda nabízí ochranu trhu pomocí zákona, což je dlouhodobé opatření - navíc takový zákon nemusí být vůbec schválen
ministr zemědelství Fencl přislíbil určitá krátkodobé opatření, která ovšem musejí mít mít určitou vazbu na existující dohody
agrární komora se snaží vymyslet něco na vládu a tak nebude dávat svoje karty na stůl
vláda musí vybalancovat vnitro- a zahraničně-politické zájmy a tak nebude dávat svoje karty na stůl, aby (předčasně) popudila EU.
Václav Hlaváček dostal tři otázky, které za dané situace neměly příliš velký smysl. Jak hodnotí příslib zákona, jaká je stanovisko komory (ta na něm ovšem v době rozhodnutí teprve jedná!) k jednání vlády a co konkrátního ministr slíbil. Odpověděl na ně způsobem, jaký si zasloužily.
Jana Bobošíková se spíš měla zaměřit na to, jaké konkrétní krátkodobé požadavky komora vladě předložila, a jak si komora představuje dlouhodobou koncepci českého zemědělství v souvislosti se vstupem do EU.
Rozhovoru s Václavem Havlíčkem mělo předcházet kvalifikované vysvětlení toho o co vlastně jde, aby byl občan v obraze. Stejně tak důležité je pozvat i představitele druhé strany (vládu), aby vyjádřila svoje stanovisko.
Ochrana zemědělství není žádná prkotina, ale zatraceně reálný problém, který není zdaleka vyřešen ani v zemích EU. Pokud je zmíněná "Jednadvacítka" typická pro způsob, jak ČT diváky o podobný životně důležitých otázkách informuje, pak je možné s úspěchem pochybovat o kompetentnosti jejího vedení.
Je ovšem možné, že Jakub Puchalský vidí smysl své práce v odvádění pozornosti diváků od zbytečně stresujících problémů a pak je v ČT vše v nejlepším pořádku.
