pondělí 2. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Jak zachází Česká republika s "cizinci"?
  • Franz Kafka se srpem a kladivem: Oficiálnímu úřednickému lidu jde o váš čas (Laurie Lind) Principy mezinárodní politiky:
  • Uplynulo 350 let od uzavření Vestfálského míru na konci třicetileté války, dne 24. října 1648. Principy této dohody platily až do roku 1989 (Observer) Sdělovací prostředky:
  • BBC se pokusila potlačit informaci, že pravá ruka Tonyho Blaira, ministr Peter Mandelson je homosexuál
  • Krize identity BBC: Britská veřejnoprávní rozhlasová a televizní stanice neví, co má dělat v novém digitálním světě Česká politika:
  • Můj poslanec (Jindřich Pařík)
  • Agrární komora ČR vede nepřesvědčivý boj
  • Omezení politikové (Jiří Jírovec)
  • Mluvčí politiků se smějí vracet k novinářské práci (Jaroslav Veis)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Mluvčí politiků se smějí vracet k novinářské práci

    Jaroslav Veis

    Milý Honzo,

    jako téměř pravidelný čtenář BL ti musím vyslovit obdiv, za to co děláš, což opravdu nemyslím jako zdvořilost na úvod. Samozřejmě se spoustou názorů či textů taky nesouhlasím - což je jen přirozené. Je to i příklad Tvého dovětku k textu o bývalé mluvčí ministra zdravotnictví, pracující nyní v ČT. Nemyslím si totiž, že by se novinář nesměl vrátit k profesi poté, co aktivně působil v politice - nebo až po mnoha letech, neboť není nedůvěryhodný. To je přílišná generalizace. Aktivně lze přece v politice působit na mnoho způsobů, včetně polohy zcela nezávislé - byť to je opravdu výjimečná situace. Nicméně, co třeba novinář, který byl na jedno volební období členem parlamentu? Je nevěrohodný, protože byl volen za politickou stranu? Pakliže ano, pak by novinář v zájmu své věrohodnosti ani neměl volit, neboť už se zbavuje věrohodnosti (ale potkal jsem americké novináře, kteří z tohoto důvodu nevolí...) A co přímo noviny, které v té které situaci deklarativně podpoří některého kandidáta, případně stranu, což je situace poměrně častá?

    Ale budiž to, jistě ne zcela typické příklady, máš na mysli novináře, který pracuje jako součást politického týmu. I tady si však myslím, že hodnotit je nutno případ od případu. Obecně vzato, mluvčí je asi případ nejkontroverznější, byť si nemyslím, že jeho úkolem je prosazovat politiku daného činitele, nýbrž spíše ji interpretovat, tlumočit médiím a veřejnosti, nic víc. Při odpovědném přístupu k vlastní profesi, neangažování se ve spindoctoringu však si lze věrohodnost zachovat.

    Ostatně, není nad osobní zkušenost a zážitky, kteréžto z téměř dvou let působení u Petra Pitharta taky nějaké mám. Působil jsem ovšem jako poradce, ne jako mluvčí (to jsem si na počátku vymínil), což je poloha na jedné straně s větším odstupem, na druhé s velkým potenciálem působení. Navíc jsem během svého působení psal osobní sloupek do Týdne a do Prague Business Journal. Samozřejmě, že jsem si kladl otázku, zda jsem věrohodný? Snažil jsem se pro to udělat vše, co jsem mohl: pod každým textem jsem deklaroval, co jsem zač, u koho působím. Stanovil si zásady: nikdy nepoužiji jiné informace, než ze zcela otevřených zdrojů, Pitharta nebudu ve svých textech podporovat ani skrytě, nebudu si ho ani vybírat jako téma, nicméně v případě, že bude jednat způsobem, s nímž nemohu naprosto souhlasit, ho budu buď kritizovat (v takovém případě bych se však zároveň rozhodl k rezignaci, nenastal však). Samozřejmě, lze říci, že to jsou hezké řeči, nemohu však dokázat, že ve skutečnosti jsem Pitharta svými texty, výběrem témat, názorem atd. nepodporoval a už to, že jsem pro něho pracoval, mě diskredituje. Součástí takové úvahy je pak ovšem i předpoklad, že dotyčný (v tomto případě já), je vždy podezřelý, že se může zpronevěřit roli, svědomí, čemukoli. Podobně by bylo možno uvažovat, že vlastním-li auto, jehož maximální rychlost přesahuje povolený rychlostní limit, nedodržuji ho, neb k tomu mám možnost. Nebo že jdu-li kolem nezajištěného horského kola, neukradnu ho jenom proto, že se bojím, jestli mě někdo nepozoruje - a ne proto, že prostě krást považuji za hřích. Samozřejmě, že dost lidí horská kola krade a ještě víc jich překračuje rychlostní limity bez skrupulí - ale ne všichni, to je celé.

    Takže nesouhlasím se zobecněním o nemožnosti návratu. Příklad z USA: sloupkař, kterého si nadmíru ctím, víc než kteréholi jiného, William Saphire, pracoval nějakou dobu velmi intenzívně pro R.Nixona. Poté se k žurnalistice vrátil, a dokonce do New York Times, které nikdo nemůže podezřívat ze sympatií k republikánům: přijali ho právě proto, aby na op-ed zněl (dejme tomu) pravicový hlas vedle (dejme tomu) levicového hlasu Anthonyho Lewise. Je snad proto nevěrohodný?

    Můžeš říct, že můj postoj je postojem potrefené husy, o to víc, že se právě do žurnalistiky vracím, budu pracovat jako sloupkař a komentátor v Právu (nechal jsem před měsícem práce poradce, rozhodl jsem se k tomu sám a chraň Bůh ne proto, že bych nemohl s něčím, co Petr Pithart udělal, souhlasit.) Nicméně nemyslím, že bych byl nevěrohodný - ale to ukáže čas.

    Zdravím a přeju vše dobré Tobě i BL.


    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|