Mohla by prosím poslední osoba, která odejde z redakce zpravodajství České televize, zhasnout světla?
An English version of this article, entitled "Will the Last Person to Leave the Czech TV Newsroom, Please Turn out the Lights?" has been published in the current issue of the weekly Electronic New Presence magazine.
Od té doby, co jsem před čtyřmi měsíci odešel z redakce zpravodajství České televize, psal jsem o situaci v té redakci jen jednou (BL 29. 7. 1998). Různí přátelé a bývalí kolegové v redakci a jinde v České televizi mi nezřídka sdělovali svou frustraci a své zklamání, ale jejich častou kritiku jsem nezveřejňoval, protože jsme všichni měli obavy, že by to mohlo ohrozit jejich místa v redakci zpravodajství. Události ze dvou minulých týdnů mě přiměly, abych přerušil své mlčení.
Nemá smysl opakovat, že zpravodajství České televize je amatérské a neprofesionální: to je každý večer jasné ze zpravodajských relací. Ale jako by nestačilo to, co Česká televize pod jménem "zpravodajství" vysílá do světa, v široké škále na věci angažovaných profesionálů vzniká konsensus zklamání. Všichni, kdo byli v minulých měsících nuceni z České televize odejít - včetně mě - zdůrazňují, jak špatná je kvalita zpravodajství České televize a dokonce i lidé, kteří zastávají v současnosti vysoká místa v českém televizním establishmentu, jsou nespokojeni s nedostatkem kvality. Dokonce i externí analytikové sdělovacích prostředků začínají zacházet se zpravodajstvím České televize, jako by to byl vtip. V soukromém rozhovoru uvedl jeden západní mediální profesionál, že zpravodajské pořady České televize lze velmi vhodně srovnávat se školským cvičebním, studentským televizním okruhem.
Kritika není dovolena
Je nutno však přivést pozornost veřejnosti k něčemu daleko vážnějšímu: Zpravodajství České televize je považováno uvnitř ČT i mimo ni jako naprosto neuspokojující, napjatá situace v redakci zpravodajství ČT však znamená, že se situace nemůže zlepšit. Je to proto, že není dovoleno, aby otevřená debata a veřejná kritika zpravodajství pozitivně ovlivňovaly. V silné organizaci vítá vedení podniku konstruktivní kritiku od zaměstnanců a kritika zvnější je alespoň do určité míry brána v úvahu, protože v konečné instanci je to právě tato kritika, která podniku umožňuje zaměřit se na problémy, které vyžadují řešení. Identifikace problémů je prvním krokem k jejich nápravě.
Naproti tomu ve zpravodajské redakci České televize je konstruktivní kritika ignorována a interní kritikové jsou otevřeně trestáni, pokud svou kritiku zveřejní mimo ČT.
Bobošíková
Povšimněme si osudu populární moderátorky každodenního pořadu Jedenadvacítka Jany Bobošíkové. Vyučoval jsem osobně mnoho moderátorů ve zpravodajské redakci České televize a musím říci, že je nesporné, že Bobošíková projevuje při vysílání nejsilnější osobnost a je nejlepším moderátorem, jakého Česká televize má. Rozhodnutí Bobošíkové z ČT odejít je vážnou ranou už tak stagnující kvalitě české veřejnoprávní televize.
Když oznámí svou rezignaci tak významné "rodinné stříbro", jako je Bobošíková, každá pružně reagující a odpovědná organizace by velmi rychle reagovala a velmi rychle by si toho povšimla. Taková rezignace by měla vést vedení podniku k tomu, aby analyzovalo její kritiku a zkoumalo příčiny její nespokojenosti. Namísto toho učinil šéf zpravodajství Zdeněk Šámal to, že Bobošíkové zakázal vystupovat v pořadu Jedenadvacítka, zakázal ji natáčet reportáže a dal jí urážlivě nekvalifikovanou práci. Šámalovu reakci - snahu umlčet otevřeného kritika a vytvořit pro ostatní zaměstnance České televize výhrůžný precedens, aby si dobře rozmysleli vyjít najevo s vlastními stížnostmi - lze charakterizovat jen jako tvrdohlavou a primitivní.
Bobošíková bušila hlavou do zdi ve snaze zlepšit zpravodajství České televize zevnitř po dobu několika měsíců. Její různé návrhy nadřízeným, v samotné redakci zpravodajství i výše, byly ignorovány. Jejím návrhům a kritice, které přednášela na různých interních schůzích v ČT, se nadřízení vysmívali.A to navzdory tomu, že její vysoká míra profesionality a její vynikající vystupování v televizních pořadech byly několikrát veřejně i soukromě chváleny Radou České televize i ředitelem ČT Jakubem Puchalským.
Pro Bobošíkovou bylo stále trapnější pracovat pro zhoršující se zpravodajství České televize. Byla naprosto frustrována nemožností zlepšit situaci v podniku prostřednictvím interní kritiky, a tak dospěla k závěru, že jí zbývá jediná možnost - odchod z ČT a veřejná kritika.
Smutný příběh Jany Bobošíkové dokazuje, proč se zpravodajství České televize nemůže zlepšit: interní kritika je odmítána bez diskuse a veřejná kritika je trestána.
Bobošíková není poslední osobou v redakci zpravodajství České televize, která má kritické nápady a doufá, že by bylo možno v České republice vytvořit slušné televizní zpravodajství. Na Kavčích Horách je několik dalších lidí, kteří jsou v stejné situaci, jako je ona - nebo, přesněji řečeno, v situaci, v níž byla Bobošíková před několika týdny. Tito vytrvalci se snaží situaci zlepšit zvnitřku, ale jejich kritika je ignorována. Svou kritiku tito lidé nezveřejňují mimo ČT, protože byli svědky toho, co se stane, když se někdo ozve s kritikou veřejně.
Samozřejmě, Bobošíková sama ještě před několika měsíci nezamýšlela kritizovat Českou televizi veřejně. Snažila se působit v rámci systému (a vydrželo jí to bezpochyby mnohem déle než mně), ale nakonec si uvědomila, že to nemá smysl: že nikdo neposlouchá.
Ostatní reformátoři ve zpravodajství České televize obdobným způsobem neplánují zatím vystoupit se svou kritikou veřejně, ale - jako Bobošíková - nakonec dospějí k závěru, že to budou muset udělat - když už ne z jiného důvodu, tak proto, aby si zachovali svou profesionální pověst. Skutečný profesionál nechce svou práci spojovat příliš dlouho s amatéry.
Nahoře
Kromě toho, že zpravodajství České televize odmítá kritiku zevnitř, bohužel Česká televize odmítá dovolit i kritiku od nezávislých osob mimo Českou televizi. Generální ředitel České televize Jakub Puchalský, navzdory opakovaným žádostem internetového deníku Britské listy, udržuje v tajnosti svůj projekt reformy ČT, na jehož základě byl v otevřeném konkursu jmenován do své nynější funkce. Toto utajování je naprosto nevhodné, vzhledem k tomu, že je ČT veřejnoprávní instituce.
Důležitější ale je, že Puchalského odmítání zveřejnit své původní plány na reformu znamená, že nikdo nemůže zhodnotit míru Puchalského úspěchu nebo neúspěchu. Nikdo nemůže posoudit, zda byly jeho reformy už provedeny anebo nikoliv. Nemůže vzniknout veřejná diskuse o stavu veřejnoprávní televize. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že vím, že Puchalského plánované reformy redakce zpravodajství byly značně rozsáhlé, dovedu si představit, proč se je nyní Puchalský snaží utajovat, v době, kdy je zpravodajská redakce v tak špatném stavu a nejkvalitnější lidé odcházejí.
Nemožnost pozitivních změn
Bohužel, Puchalský se v otázce redakce zpravodajství dostal do úzkých. Pronásledují ho nyní chyby, které učinil na začátku svého funkčního období ředitele ČT. Pod vedením Zdeňka Šámala poklesla kvalita zpravodajství ČT na deprimujícím způsobem nízkou úroveň. Šámalovy nechápavé a necitlivé pokusy umlčet své kritiky šokují každého se smyslem pro slušnost.
Avšak Puchalský nemůže veřejně kritizovat Šámala ani nemůže Šámala požádat, aby odstoupil a uvolnil svou funkci profesionálním vedoucím pracovníkům s větší mírou zkušenosti, protože Puchalský už to jednou udělal. Po pouhých 51 dnech ve funkci šéfa zpravodajství byl v květnu letošního roku donucen Puchalským Ivan Kytka k rezignaci.
Generální ředitel Puchalský ví, že by nyní vypadal příliš zranitelně, kdyby měl propustit během půl roku už druhého šéfa zpravodajství. Puchalského snaha ochraňovat svůj veřejný image a svou funkci znamená, že Šámal má úplně volnou ruku a může pokračovat s výrobou zpravodajství třetího řádu i se svým hrubým manažerským stylem.
Klesající spirála
Česká televize je tedy v katastrofálním stavu a občané, plátci koncesionářských poplatků, dostávají za své peníze stále méně. Ti pracovníci zpravodajství, kteří by chtěli zpravodajství ČT zlepšit, jsou umlčováni hrozbami, že budou propuštěni. Nový generální ředitel, který měl velké reformní plány, má nyní tak silný pocit trapnosti, že se mu to nepodařilo, že se rozhodl svůj původní projekt utajovat. Ze zpravodajství ČT dále odcházejí nejlepší lidé.
Jediné špatně rozmyšlené, náhlé rozhodnutí, učiněné letos v květnu znamená, že se situace nemůže zlepšit.
