Mimochodem, přirozeně dnešní "sociáldemokratismus", ať v ČR či na Západě, nemá se "socialismem" sovětského typu nic společného, to je od Klause podpásová manipulace.

. Zdůraznil jsem tři složky, resp. tři zdroje sociáldemokratismu, jen nevím, který z nich je horší. Tři složky, tři zdroje marxismu, to je terminologie, kterou nám vnucovali na školeních, pamatujete?

Mezinárodní finančnické a bankovní organizace jsou skutečně konsternovány, že se světový hospodářský systém octl v důsledku nedostatečné regulace - poskytující možnosti podvádění na pokraji krize.

Situace je podstatně složitější, než jak ji prezentuje Klaus. Například při zavádění přísnějších regulačních opatření na kapitálové trhy nejde o omezování svobody, ale o omezování kriminality.

Sociální demokraté britští či američtí v současnosti v žádném případě nechtějí omezovat svobodu podnikání, naopak se velmi soustřeďují na stimulaci hospodářského rozvoje soukromé sféry všemi prostředky.

Mohu ujistit Václava Klause, že se americká a britská vláda připravují na zrychlující se rozvoj počítačové éry, která výrazně ovlivní ekonomiku, tak intenzívním způsobem, o jakém se Klausovi vůbec nesní. Například britský ministr školství právě oznámil projekt, v jehož rámci mají být všechny britské základní školy napojeny na internet a všichni žáci britských škol získají povinně počítačovou gramotnost.

Divím se, že Lidové noviny nemají sdostatek soudnosti, že šéfredaktor neodmítne tak neinformovaný a primitivní text, jaký zplodil Václav Klaus viz níže.

Podle vzorů bez koncovky se skloňují tako osobní jména na -e, jako Goethe, Heine, Dante, Niederle, Nietzsche, Baše. V ostatních pádech se toto -e odsouvá a jména přijímají koncovky podle povahy předchozí souhlásky buď podle vzoru tvrdého pán (2. a 4. p. Goetha, Heina, Danta, Niederla, 3. p. Goethovi, Heinovi, Dantovi, Niederlovi) anebo podle vzoru měkkého muž (2. a 4. p.) Nietzsche, Baše, 3.p. Nietzschovi, Bašovi)

JČ

Proč nejsem sociálním demokratem?

Václav Klaus, Lidové noviny 7. 11. 1998

Nejsem si jist, zda smím parafrázovat nadpis známého, přes půl století starého textu autora, kterého si vážím víc než jiných, Karla Čapka. Ale ve volební kampani, kdy se politik častěji než jindy setkává s občany, mi tato otázka vrtá hlavou a stále častěji se jí zabývám. Znovu a znovu dostávám otázku, proč jsme si zvolili heslo Myslíme jinak . Uvědomuji si, že si pod sociáldemokratismem (tj. socialismem měkčího typu) mnozí účastníci předvolebních setkání představují leccos a někteří se s ním identifikují z mnohdy velmi rozmanitých důvodů. Jedním z důvodů je motiv ideologický. Jde o názor na svobodu (a odpovědnost) jednotlivce jako na výchozí prvek společenského uspořádání. Liberálové říkají jasné ano. Sociáldemokraté sice nesvobodu nechtějí, ale leccos k tomu dodávají a leccos nad svobodu staví. To, co stavějí nad svobodu, je různé, a proto se pod sociáldemokratismus v širším významu vejdou i netolerantní autokraté, přívrženci rozsáhlého zasahování státu do našich životů, moralizující jedinci, kteří vědí lépe než my ostatní, co je a není dobré, nevěřící v trh i ti, kteří chtějí státní řízení (cudně dnes nazývané regulací), zelení, kteří svobodě jednotlivce předsazují něco zcela jiného. Jak jinak bych si mohl překládat agresivní heslo dnešního ekologismu Earth First! (Země na prvním místě) nebo chápat tvrzení amerického viceprezidenta Ala Gorea: Ochrana životního prostředí je nejlepším centrálním principem organizace moderního státu. Svoboda jednotlivce je pak logicky až na druhém místě. Raději bych citoval W. C. Denise z amerického Fondu svobody, když říká, že nejlepším životním prostředím pro člověka je prostředí svobody , s dovětkem, že se svobodou je to jako se zdravím. Člověk je začne doceňovat, až když je ztratí. Že tomu málo rozumějí američtí sociáldemokraté, kteří nezažili komunismus, chápu, že tomu málo rozumějí někteří lidé u nás, nechápu. Sociáldemokraté sice z výsledků tržní ekonomiky těžit chtějí, ale nechtějí snášet svobodu, s níž trh stojí i padá. Nechtějí být na trhu závislí a nelíbí se jim jeho neviditelná ruka. Asi chtějí radši být obětí něčí ruky viditelné. I tržní ekonomiku charakterizuje mimořádně vysoká míra závislosti každého z nás na jiných, ale je toa v tom je celé kouzlozávislost neviditelná. Paul Heyne (z překladu jeho učebnice Ekonomický způsob myšlení se u nás učila spousta studentů ekonomie devadesátých let) hezky říká, že tržní ekonomika se týká závislosti na jiných , ale že se tato závislost vyznačuje mimořádnou mírou svobody, protože nevyžaduje závislost na nikom konkrétním jiném . Zdá se, že právě to sociáldemokraté nechtějí. Nejde však jen o ideologii. Dnešní sociáldemokratismus je i problémem lidským. Je problémem absence víry v sebe, problémem obavy z vlastního selhání, problémem spoléhání se na něco nebo někoho jiného. Sociáldemokratismus nabízí výmluvu, a to velmi nebezpečnouže za své selhání nemohu já, ale někdo jiný. Svoboda nám všem dala před devíti lety šanci a těm, kteří jí nevyuži li, nebo z různých důvodů neuspěli, tato svůdná ideologie říká, že oni sami jsou v pořádku, ale že máme spálenou zemi , snědený krám , blbou náladu , vytunelované podniky a banky a že jejich neúspěch způsobil někdo jiný než oni. Co víc si pohodlní, nevýkonní, nesamostatní mohou přát? Co může znít jejich uším liběji? Co více nahrává závisti v mnoha z nás? Co více nahrává nepřejícnosti vůči úspěšným? Proto se k sociáldemokratismu upínají ti, kteří chtějí nemožnéněco za nic, nebo přesněji, víc než zaslouží. Právě ty oslovuje Miloš Zeman. Sociáldemokratismus má i složku ryze utilitární, neboť je doktrínou oportunismu a vypočítavého pragmatismu. Sociáldemokratismus - v malé české, ale o to více v clintonovské či blairovské verziznamená dobré zabydlení se v mediální éře, ve které se za pomoci stejně smýšlejících lidí v médiích daří, aby image triumfoval nad realitou, aby nebylo důležité, jaký politik je a co dělá, aby stačilo, jaký se kolem něj vytvoří mediální obraz. Pak už je jedno, co hájí a prosazuje, pak se dá hájit cokoliv, nejlépe to, co se zrovna zdá být mediálně prodejné. I v tom jsou naši sociáldemokraté mistři, i v tom se jimvíc než komukoli jinémudaří mást méně přemýšlivé spoluobčany. Sociáldemokraté dobře pochopili, že pravda je vždy méně senzační, a proto i méně zajímavá než nepravda a na tento starý trik vsadili. Krátkodobě to snad může vycházet, dlouhodobě nikoli. Zdůraznil jsem tři složky, resp. tři zdroje sociáldemokratismu, jen nevím, který z nich je horší. Nejhorší je jejich součet, a to je právě to, s čím musíme v naší zemi dnes bojovat. Na mítinku v Chomutově mi někdo řekl, že se u nás nejvíc energie vydává na fňukání. Asi měl pravdu. I proto nejsem sociálním demokratem.