Telefonní síť v Ontariu
Onehdá jsem dostal dopis od pana J.M., v němž se poptává na situaci s cenou
telefonů v Kanadě. Odpovídám mu veřejně, protože to může zajímat víc
čtenářů znepokojených počínáním Telecomu. Moje informace se týká klasické
telefonní sítě v Ontariu. Všechny ceny jsou v kanadských dolarech.
Až do nedávna vládla v Ontariu společnost Bell Canada. Vlastnila rozvodnou
síť a zprostředkovávala oba typy hovorů, místní (local) i dálkové (long
distance). Poplatky, které Bell účtoval, musely být schváleny komisí pro
Radio a Televisi (CRTC), kterou jmenuje federální vláda. Chtěl-li Bell
poplatek z nějakého důvodu zvýšit, například kvůli nákladům na modernizaci
telefonní sítě, musel to před komisí patřičně zdůvodnit. (Když se před
několika lety přišlo na Bellovo přehánění, musela společnost zákazníkům
neprávem získanou částku připsat k dobru na jejich účet.)
V době monopolu fungoval telefonní systém následovně: Bell dával měsíční
paušál za každou přípojku jakož i poplatky za dálkové hovory tak říkajíc do
jednoho slamníku. Z něj pak pokrýval (relativně vysoké) náklady na
budování a udržování celé sítě, (relativně nízké) náklady na dálkové hovory
a zisk.
Z čistě účetního hlediska byla infrastruktura částečně financována
prostřednictvím příjmů z trhu long distance.
Před několika lety se kdosi usnesl, že monopol Bellu bude v zájmu
spotřebitelů zlikvidován. To prý otevře cestu ke konkurenci a tím pádem
nižším cenám. Tedy teoreticky.
Mezi konkurencí ovšem nebyl zájem o nákladnou síť, ale především o
lukrativní long distance, a tak došlo k tomu, že Bell má v držení síť a
pronajíma ji konkurenci "dálkařů" za jakýsi obolos.
Výsledkem otevření trhu byly dvě změny. Vedle firmy Bell se objevily dvě
další firmy: Sprint Canada a AT&T. Ty připravily společnost Bell o část
zisku, který jak již bylo řečeno, přispíval na infrastrukturu. Bell tedy
požádal CRTC o povolení zvýšit měsíční paušál. Před deseti lety byl 7
kanadských dolarů, dnes po deregulaci 20 - částečně kvůli ceně nových
technologii, částečně kvůli inflaci (ta je ale nízká, méně než 2 procenta
ročně). Zbytkem spotřebitel doplácí na vstup konkurence na trh. Tři na
sobě nezávislé systémy jsou jistě dražší než jeden a navíc ani reklama, jíž
se konkurenti snaží jeden druhého přetrumfnout, není zadarmo.
Z hlediska spotřebitele je situace velmi nepřehledná. Neustále jsou mu
nabízeny různé balíčky údajných slev a výhod, ale vcelku nula od nuly
pojde. Navíc je prakticky nemožné dostat do ruky údaje umožňující snadné
porovnání nabídek.
Zde je pro zajímavost par žísel: podle starého účtu z roku 1991 jsme tehdy
za domácí linku platili 6.40. Minuta telefonátu do Ottawy stála, podle
denní doby, 14-37 centů. Stejná minuta s firmou AT&T stála v březnu 1998
centů 30 bez ohledu na denní dobu. Minuta do ČR byla v roce 1991 za
1.19-1.74 opět podle denní doby, proti 1.22 u AT&T v březnu 1998. Čili
přes veškerou honosnou reklamu se v roce 1991 dalo telefonovat i levněji.
Do cen vnesla poslední dobou pohyb společnost Sprint Canada, která začala
prodávat minutu po USA i Kanadě za 20 centů a minutu do ČR za dolar. To je
ovšem náš balíček, nabízene kombinace a ceny se mohou měnit podle okamžité
situace na trhu. Žádná společnost nedává automaticky nejvýhodnější cenu
všem. Sprint Canada dokonce nabízel i neomezenou dobu telefonování po USA
a Kanadě za měsíční paušál 20 dolarů. Pak od toho rychle ustoupil a za
tuto sumu prodává blok dvaceti hodin měsíčně.
Jak na tom tedy ontarijský spotřebitel je? Paušál 20 dolarů měsíčně
zahrnuje udržování přípojky k domu (pronájem nebo nákup telefonu je zvlášť)
a časově neomezené telefonáty v rámci daného území.
Na zvýšení poplatku tedy doplácejí lidé, kteří používají dálkové spojení
nepříliš často nebo vůbec.
Prostřední skupina lidí na tom je zhruba stejně jako dřív. Některé sazby
šly dolů a tak při určitém počtu protelefonovaných minut dojde k vyrovnání
a pak úsporám.
Významnou úsporu dosáhnou lidé, kteří často volají po Kanadě a USA.
Řada služeb je za zvláštní poplatek (číslo posledního volajícího, spojení s
obsazenou stanicí jakmile se uvolní, současné propojení tří stanic, atd).
Typický poplatek je 50 centů za jednotlivou službu do maxima 6 dolarů
měsíčně. Spojení dálkového hovoru ústřednou stojí 2.50 a hovor na účet
volaného 1.50 (rovněž na jeho účet). Poplatky jsou rovněž za používání
různých volacích kreditových karet.
Závěrem podotýkám, že telefon se v Kanadě považuje za zcela nezbytnou
pomůcku. Z tohoto důvodu je počínání telefonních společností ostře
sledováno a ani otevření trhu neznamenalo konec dozoru CRTC nad cenovou
hladinou.
Pokud jde o Internet jsou ceny i kvalita a rozsah služeb velmi rozdílné.
Například společnost Magma, která obsluhuje naše maloměsto, nabízí dvě
možnosti. Buď určitý počet hodin měsíčně (kolem 40 centů za hodinu) nebo
blok hodin. Druhá možnost je asi o 20% dražší, ale zase nepropadají
nevyčerpané hodiny. Obě variaty zahrnují email, domácí stránku a
technickou podporu.
Jiří Jírovec
PS Chtěl bych ještě dodat, že po nějakém čase začne konkurenční boj
zákazníka obtěžovat. Pravidelně se opakující telefonáty nabízející,
nejčastěji v době večeře, skutečné i předstírané výhody, vyvolávají milou
vzpomínku na solidního monopolního Bella, který spojoval co měl a díky CRTC
za vcelku kulantních podmínek.
Poznámka JČ: V Británii existoval ještě asi před deseti lety obří státní podnik British Telecom, který zprivatizovala Margaret Thatcherová vydáním akcií a odprodejem mezi lidi. (Byla kritizována, že cenu akcií dobře vláda neodhadla a prodávaly se dost pod cenou.) BT dosud ovládá (cituji po paměti) asi 80 procent trhu, a mohla by tedy lehce zničit konkurenty. Proto Thatcherová zavedla vládní inspekční úřad, který nařizuje Britskému telekomu, jaká je hranice, pod níž nesmí snížit ceny (aby nezničil konkurenty). Obchodní rivalové smějí účtovat zákazníkům jakékoliv ceny.
Hlavním konkurentem byla zpočátku firma Mercury (Cable and Wireless), soutěžila s BT stejně jako v Kanadě na dálkových spojeních (tarify byly pro meziměsto a do zahraničí od samého počátku podstatně levnější). Odlišilo se to tak, že jste měli na telefonu modrý knoflík s písmenem Mercury a pokud jste chtěli použít tuto konkurenční společnosti a nikoliv BT, stiskli jste modrý knoflík před vytáčením čísla. Tak to funguje dodnes, ale kromě toho existují v Británii kabelové společnosti. Ano, v cenách existuje chaos, pořád se to mění, ale konkurence přiměla BT k drastickému snížení cen za telefony a k neustálým nejrůznějším nabídkám.
