Evropa a jednotná evropská měna

Tento týden zahajuje Evropská unie gigantický experiment. 11 členů evropské organizace přijme od 1. ledna 1999 jednotnou evropskou měnu, euro. Předvčírem jsem si kupoval v kiosku na letišti v Toulouse kávu, a ceny už tam měli jednak ve francích, jednak v euro...

Po 1500 letech se jedenáct evropských zemí rozhodlo zaměnit vlastní, národní měnu za jedinou, jednotnou měnu. Euro rychle nahradí dosavadní národní měny a do tří let se stanou marky, franky, pesety, liry, a tak dál, už jen historií.

Od 1. ledna 1999 přijme přibližně 300 miliónů Evropanů první etapu přechodu k jednotné evropské měně - euro. Občané těchto 11 zemí EU však dostanou mince a bankovky euro až v roce 2002. Nicméně od nynějška bude měna euro už fungovat v jejich každodenním životě. V 11 evropských zemích budou obchody, hotely, a služby uvádět od nynějška ceny ve starých měnách i v měně euro. V roce 2002 se budou půl roku užívat staré měny i euro, a pak staré národní měny přestanou platit. Už od 1. ledna 1999 však bude euro běžně používáno při transakcích, v nichž se nepoužívá mincí a bankovek, totiž při šekových transakcích a při transakcích s úvěrovými kartami.

Celá věc je velmi závažný experiment, pro který neexistuje precedens. Jistě, odehrály se měnové reformy, například v Německu byly v tomto století tři.

Poprvé v historii se však skupina zemí, které nejsou součástí politické unie a které nebyly zotročeny ani kolonizovány, rozhodla vzdát se své měny a přijmout měnu jinou.

Jaké bude mít příjetí měny euro důsledky?

Začněme s politickým dopadem, jaký bude mít nová Evropská ústřední banka, instituce, která bude odpovědná za fungování nové měny, euro. Dosud byly politické instituce Evropské unie velmi slabé. Klíčová rozhodnutí Bruselu dosud vždycky posléze schvalovaly jednotlivé národní vlády. Politickou moc dosud mají jednotlivá národní ministerstva.

Avšak teď vzniká nová, mocná instituce pro celou Evropskou unii. Všechny jednotlivé členské země EU mají dosud vlastní ústřední banku, která organizuje oběh jejich měny. V důsledku nejnovějších trendů jsou tyto ústřední banky většinou dosti nezávislé na vládách.

Avšak dosavadní národní ústřední banky fungují v rámci jednotlivých národních vlád. Česká národní banka či britská Bank of England mají nezávislost, protože jim byla poskytnuta parlamentem České republiky či Velké Británie.

Nová Evropská ústřední banka ve Frankfurtu bude také nezávislá, avšak, její politická protiváha, Evropský parlament, je daleko slabší.

Evropská unie tím vytvořila nové ohnisko moci. Silně tak omezila pravomoci jednotlivých národních parlamentů prosazovat vlastní vůli. Nezapomínejme, že Evropská unie nezískává pouze jednotnou evropskou měnu. Získává také jednotnou úrokovou míru, a ty nebudou nutně vyhovovat nejrůznějšímu stavu národních hospodářství. Může to vést k hospodářské destabilizaci a k nezaměstnanosti.

Na praktické otázky dosud neexistují skoro žádné praktické odpovědi. Bude evropská úroková míra vysoká nebo nízká? Bude měna euro silná nebo slabá? Bude ústřední banka EU věnovat více pozornosti menším zemím na okraji EU, anebo převládne vůle velkých zemí EU?

Katalyzátor hospodářské integrace

Lze očekávat, že přijetím měny euro dojde k odstranění těchto cenových rozdílů. A to směrem dolů, nikoliv nahoru.

Toto snížení cen bude mít obrovský dopad na výrobní podniky. Ty firmy, které mají továrny v různých zemích Evropské unie, budou okamžitě vidět rozdíly v platech a  v produktivitě zaměstnanců. Podniky budou donuceny zvýšit svou produktivitu a celkově bude západoevropská ekonomika schopna větší mezinárodní konkurence.

Jinými důsledky bude nadnárodní slučování firem. Už jsme svědky úsilí, které prosazuje Německo a Francie, aby byl zaveden po celé Evropské unii jednotný daňový režim. Vznikne tlak na zavádění jednotných daní, protože pokud budou v nějaké zemi EU nižší daně, povede to k tomu, aby tam podniky přesunovaly své provozy. Evropské hospodářství bude integrovanější a výkonnější. Některé hospodářské sektory z toho budou těžit: pro jiné to bude velmi obtížné. Zavedení jednotné úrokové míry bude velmi drastickým opatřením. Některé země budou muset fungovat s úrokovou mírou, která bude pro jejich místní potřeby příliš vysoká, jinde bude zase úroková míra příliš nízká. Finance a investice poplynou do těch oblastí, které budou schopny plodit největší zisky.

Zavedením měny euro končí světová nadvláda amerického dolaru.

Euro bude mít podobnou hodnotu, jakou má americký dolar, a bude podpořen hospodářstvím přibližně téže velikosti, jako je hospodářství Spojených států. Světový hospodářský systém bude mít od nynějška dvě světové měny. Budou spolu spokojeně koexistovat, anebo bude mezi nimi napětí? Přijmou lidé euro?

Je velká otázka, zda může být jednotná evropská měna úspěchem. Dosud ještě nikdy nevznikla trvalá měnová unie bez pevné politické unie.

Dva názory - pro a proti:

Deník Guardian přinesl k otázce jednotné evropské měny dva názory:

Proč podporuju euro - lord Hollick

Lord Hollick je generálním ředitelem firmy United News and Media. Listu Guardian mj. sdělil:

"Snažíte-li se zjistit, co se děje, sledujte, kam jdou peníze. V tomto případě už britské banky nabízejí konta v měně euro, dokonce i hypotéky, přestože Británie k měně euro dosud nepřistupuje. Podnikatelé jsou připraveni na to, podnikat v měně euro, a všechny průzkumy ukazují, že velká většina chce zavedení euro co nejdříve. Jde o stabilitu. Přičleněním k měně euro by Británie zavedla stabilní úrokovou míru i devizový kurs. Dosud se změnila, od roku 1995, hodnota britské libry vůči německé marce o 40 procent, a britsk'é úrokové míry byly v tomto desetiletí dvakrát tak nestabilní, než německé úrokové míry. Přijme-li Británie měnu euro, znamená to, že podnikatelé budou moci omezit náklady. Naši konkurenti v zóně měny euro budou obchodovat volně bez kursovních poplatků. Britské firmy dosud musejí ročně vydávat 3 miliardy liber na devizovou výměnu. Tyto poplatky jsou obrovskou podnikatelskou daní, která by byla okamžitě zrušena, kdyby Británie přijala euro. Silně by se rozvíjel i britský export."

Proč odmítám euro - sir Stanley Kalms

Sir Stanley Kalms je od roku 1971 předsedou správní rady celostátní sítě obchodů s průmyslovým zbožím Dixons.

"Jako mnoho jiných - určitě i jako Tony Blair - jsem poslouchal s překvapením otevřenost, s níž oznámil německý ministr financí Oskar Lafontaine realitu vstupu do měnové unie. Lafontaine sdělil evropským voličům, že má-li být měna euro úspěšná, bude nutno zavést jednotný celoevropský daňový systém. Měnová unie je prvním krokem k úplné politické integraci. Její architekti - Kohl, Mitterrand a Delors, viděli hospodářský dopad jednotné evropské měny jako způsob, jak posílit nadnárodní instituce Evropské unie. Hospodářská a měnová unie EU nemá za cíl jen zlepšit hospodářskou výkonnost Evropy, ale změnit způsob, jímž se v Evropě vládne. Je důležité analyzovat důsledky iniciativy, která vznikla pro hlubší cíl - absolutní politickou unii a likvidaci národního státu. Úspěch jednotné evropské měny závisí na její stabilitě. Má-li jednotná evropská měna být schopna reagovat pevně na zbrklé chování jiných měn, bude zapotřebí automatických fiskálních stabilizátorů. To nebude možné bez zavedení jednotného daňového systému. Fiskální stabilizátory zajišťují, že slabší země, které trpí hospodářskou stagnací, dostanou daňové úlevy na úkor bohatších zemí. To je podobný systém, jaký funguje ve Spojených státech. Podle nynějšího systému se bude 11 zemí, přijímajících euro, podílet na experimentu, v němž bude hospodářská stabilita záviset na jiných alternativách, které budou jen o něco málo odpornější, než zavedení jednotného celoevropského daňového systému. Například je možné, že v Británii, postihnuté hospodářskou krizí, bude nutno devalvovat pracovní síly (platit jim míň) namísto britské měny, aby země získala větší konkurenceschopnost. Přičlenění k jednotné evropské měně by znamenalo předat otěže vlády nad naším hospodářstvím vzdálené, centralizované byrokracii, na niž máme jen minimální vliv. Jsem přesvědčen, že britská veřejnost nesdílí názory našich evropských sousedů. Chceme si zachovat vlastní rozhodování nad daněmi i nad naší politickou budoucností."