Svědectví Edvarda Schiffauera
2. září 1992
Do roku 1972 jem působil jako učitel ZDŠ a dálkově jsem studoval hudbu na pražské AMU. Od roku 1961, od jeho založení, jsem byl členem amatérského divadélka Pod okapem, později divadla Waterloo v Ostravě. Na jaře 1972 jsem byl podle paragrafu 100 odsouzen na devět měsíců nepodmíněně za napsání hudby k muzikálu Syn pluku, hraném ve Waterloo na jaře 1969 a v důsledku odsouzení jsem byl dva dny před ukončením studia z AMU vyloučen. Po výkonu trestu jsem šest let pracoval jako podlahář - kladeč PVC, pak se dostavily zdravotní potíže (trvalé poškození páteře) a následovala střídavě krátká zaměstnání a nezaměstnanost - ne z vlastní viny.
V roce 1985, ve snaze ukrýt se před vším a před všemi, zůstal jsem po domluvě s manželkou doma, učil jsem jen pár dětí hře na hudební nástroje a psal si svou vážnou hudbu.
Po listopadu 1989 mi AMU nabídla uznání celého studia, ale protože mi v Brně na JAMU statečně již několik let pomáhali, nastoupil jsem ke studiu tam a loni jsem je řádně ukončil obhajobou absolventské skladby, diplomní prací a státnicemi. Nyní částečně učím na ostravské konzervatoři a chci se věnovat převážně komponování.
Letos jsem se dva měsíce snažil dodat trochu optimismu několika přátelům, nešťastným z toho, že jejich jména uvedly noviny mezi bývalými spolupracovníky StB, a vůbec mě nenapadlo, že je tam taky moje jméno, protože mě ani nenapadlo ty seznamy číst. Teprve koncem července mi to napsal kamarád z Mnichova a ten seznam četl při návštěvě Kanady. Tak se mi - nechtěně - promítlo těch dvanáct let, které jsem, nezlomený, překonal jen díky své ženě a jejím rodičům.
Obtěžovat mě estébáci začali v roce 1976 poté, co jsem si "odseděl" trest a živil se jako dělník. Rak nato se nejbližší kamarádi vystěhovali z republiky a já se přestal s kýmkoli stýkat v domnění, že tím pro "ně" přestanu být zajímavý. A skutečně, asi za rok, skončilo "jejich" první období, jež jsem si - podle způsobu naléhání - nazval vyhrožovacím.
Za tři roky však přišli znovu. Přišli jiní (ti před nimi zřejmě nesplnili úkol) a nastalo nejhroznějších šest let mého života. Slibovali kdeco: od uplatnění schopností, provádění mých skladeb, zahraničních cest až po uznání fakticky dokončeného studia AMU. Chodili za mnou i několikrát týdně, v práci, doma, kdekoliv. Byli natolik nesnesitelní, že jsem odešel i ze zaměstnání v Ostravě a uzavřel se zcela ve své rodině. A přesto trvalo další tři roky, než jim došlo, že ze mne opravdu nebudou nic mít, a pak se už jen čas od času připomněli, jestli jsem si to náhodou nerozmyslel.
Vůbec se nezastávám těch, kteří jim informace opravdu poskytovali. Ať už mají pro sebe vysvětlení jakékoliv, konat jinému zlo, aby se mně vedlo líp, pro to omluvy není. A mrzí mne, že ti skuteční udavači byli v seznamech urkyti mezi převážnou většinou z nás, kteří máme svědomí naprosto čisté.
A proč o tom vůbec píšu?
Začínám po mnoha letech učit (ani se nechce věřit, že už je to celé čtvrtstoletí)- Chci ubezpečit své studenty a jejich rodiče, že čestnost a pravdomluvnost jsou vlastnosti, na nichž si zakládám u sebe, které předpokládám u svých přátel a v jejichž duchu budu mladé lidi vychovávat.
Edvard Schiffauer
Štítina
PS. 8. dubna 1993: před měsícem jsem se dozvěděl obsah svého spisu u StB. Vyskytla se tam totiž informace, kterou jsem zpočátku nebyl schopen vysvětlit:
"Od r. 1974 navazování kontaktů, 1984 zaregistrována spolupráce, a protože za celou dobu neposkytnuta jediná informace, r. 1987 archivován pro neperspektivnost."
Pak jsem částečně zjistil, částečně vydedukoval, jak k zaregistrování spolupráce mohlo dojít.
Můj kamarád, spisovatel Ivan Binar, se v roce 1978 vystěhoval z republiky do Vídně. Dopisovali jsme si s tím, že je nám jasné, že dopisy jsou kontrolovány. Počátkem roku 1984 jsem dostal od Ivana po poslovi zprávu, že odchází do zaměstnání, kvůli němuž by mi styk s ním škodil, a že se určitě sejdeme v lepších časech. To, když nastoupil do Svobodné Evropy, jsem poznal, až když začal vysílat. Ale už předtím se mě všemi možnými prostředky snažili donutit, abych je na Binara napojil. Po zprávě od posla jsem jim slíbil, že kdyby se Binar ozval, dám jim dopis přečíst. Toto je jediné možné vysvětlení té mojí "spolupráce".
