Přiveďte mi toho fízla
Psáno v reakci na pondělní blok textů vybraných z knihy Osočení (68 Publishers, Toronto, 1993).
Chci ji vidět, svini. Ukažte mi ale pořádnýho hajzla. Ne, nechci nějakýho osočenýho chudáka z Cibulkova seznamu, co nasliboval chlupatejm, že když se něco šustne, oni budou první, kteří se to dozvědí. Nestojím o nešťastníka, co si pouštěl doma moc nahlas Hlas a někdo ho napráskal a tak musel podepsat nějaký bezcenný lejstro, aby ho pustili za tetou do Švajcu.
Taky si nepřeji žádnýho urousanýho Bretschneidera s povytaženou manžetkou, nějaké to nešikovné Husákovo ouško.
Když říkám fízla, myslím tím skutečnýho, odpornýho bonzáka.
Třeba takovýho, který pořádal hlučné večírky rockerů jen proto, aby večer usedal k psacímu stroji a psal hlášení, kolikrát kdo znevážil vedoucí úlohu strany. Nebo špicla nasazenýho špehovat skupinku turistů s Čedokem za hranice všedních dní. Dejte mi práskače, co udával pro mrzkej peníz, malichernou výhodu, získání postavení, protlačení netalentovanejch dítek, povolení vycestovat, nebo jen tak - ze zbabělého strachu.
Toužím konečně spatřit alespoň jednoho jedinýho skutečnýho estébáčka. Osůbku dvojí tváře a rozpolceného života. Navenek disident uvnitř konfident. Obdivuhodné kamenné svědomí a nezkrotná vůle. Vůle lhát, přetvařovat se a pitvořit. Léta klamat rodinu, přátele, známé.
“Ještě panáka, Jene?"
“Ne, fakt ne, zejtra musím do háku!"
“Že by ses na ty kurvy rudý nevykašlal."
Nahodit a trpělivě pozorovat splávek...
Prý jich v naší vlasti bylo na tisíce, desetitisíce.
Kde jsou ti zmetci? Vymřeli? Nebo že by snad nikdy nebyli? Že by nám zase lhali?
Žádní nečestní udavači, jen nešťastní spravedliví lidé. Odpůrci režimu přistižení na švestkách. Ti co měli odvahu podepsat udavačský slib a pak neudávat.
A když už udat, tak nikomu neublížit!
Nekouřit umí každej - přestat kouřit, to chce kus chlapa!
Že nekouřit je normální?
Pcha...
Co my obyčejní mlčící človíčkové víme o statečnosti. O ohromující mravní síle, o ...
Mám strach, že svého fízla nikdy nespatřím.
No co, viděl jsem tu kometu. Nemůžu mít v životě všechno.
Kdybyste ale náhodou potkali někoho kdo se bez vytáček k fízlování přizná, pošlete ho Na Stadion do Velkých Popovic, prosím.
Zaplatím mu pivo...
Jindra Pařík 5.1. 1999
