ČR: Pesimisté mají přesvědčivý argument
Tento komentář vyšel minulý týden anglicky v týdeníku Prague Post. Zveřejňujeme jeho český překlad se svolením autora.
Téměř před deseti lety se Československo vydalo na velkou cestu naděje a obnovy. Desáté výročí sametové revoluce by mělo být pro Českou republiku časem oslav, avšak nalezl jsem jen málo Čechů, kteří mají pocit, že by měli oslavovat. Nálada v České republice vyvolává spíše slova jako "zachmuřenost" a "zakaboněná mrzoutskost".
Většina Čechů ztratila iluze o schopnostech volného trhu, a hodně z nich je přesvědčeno, že se měli líp před revolucí. Cynismus, který vyjadřují Češi tak otevřeně, není vůbec překvapující, vzhledem k tomu, jak tady systém funguje (a jak nefunguje).
Stalinismus a ústřední plánování se sice dostaly do muzea, ale český průmysl stále ovládá mnoho těchže lidí, kteří řídili starou příkazní ekonomiku před rokem 1989 - je to škoda.
Poslední desetiletí bylo dramatickým ukončením století, které začalo, když Češi žili pod cizí správou, pak se vynořili z mlhy první světové války a založili první demokracii ve střední Evropě. Tento úspěch zlikvidoval totalitní moloch jménem nacistické Německo. Po Adolfu Hitlerovi přišli komunisté, kteří se modlili u oltáře dalšího notorického tyrana, Josefa Stalina.
Vnější svět se domnívá, že komunismus byl v Čechách poražen v roce 1989, že byla sametová revoluce měkčí, avšak stejně důkladná jako změny ve Východní Německu, v Polsku a v Maďarsku. Avšak, jak si Češi otevřeně přiznávají (a bědují nad tím), revoluce byla okradena o své demokratické ovoce mocenskou elitou, již se revoluce snažila nahradit. Zvítězili exkomunisté, o nichž se ukázalo, že jsou stejně tak chtiví majetku jako oni "monopolističtí kapitalisté", které kdysi hněvivě kritizovali. Důsledkem je, že vznikla nová, dekadentní a zdegenerovaná třída plutokratů (včetně dětí bývalých komunistických papalášů), kteří ovládají velkou část někdejšího státního majetku, ale nezastávají liberální principy a nemají tušení, jak řídit podnik tak, aby vydělával.
Jak došlo k této sametové kontrarevoluci? Neexistuje jednoduchá odpověď, avšak jedna věc je jasná: bývalí komunisté, kteří odešli tak náhle z veřejného života (a přestali být vidět) byli nejaktivnějšími hráči na hrací desce hry "monopoly", která byla českým hospodářstvím v prvních, nesmírně důležitých měsících a letech po roce 1989. Jak tady každý ví, česká "privatizace" byl podvod a zástěrka pro bezostyšné osobní obohacování, k němuž docházelo (a stále dochází) mimo pozornost veřejnosti.
Mezitím se do středu politické arény dostala nová generace politiků, jejímž nejtypičtějším představitelem byl Václav Klaus, předseda Občanské demokratické strany. Tito politikové formálně získali politickou moc - nezískali ji však ve skutečnosti. Dostatečným důkazem je privatizační fiasko. Vláda jako taková je v dnešní české společnosti relativně chabou silou. Ano, politický systém odshora až dolů je příliš slabý na to, aby dokázal realizovat základní hospodářské reformy, anebo dokonce provést i skromnější, dílčí změny. Zemi nikdo nevládne a spekulanti, kteří mimo pozornost veřejnosti určují budoucnost republiky, i nadála podvádějí, okrádají a "tunelují" jako termiti, kteří podkopávají základy domu, v němž lidé spí.
To velmi dobře vysvětluje znepokojující vývoj posledních let - neustálé skandály, pád Klausovy vlády, chaos v bankovnictví a nákladné záchranné finanční akce pro banky, prohlubující se hospodářskou recesi, pohrdání, jehož jsou terčem téměř všichni politkové (bohužel i včetně prezidenta Václava Havla), rostoucí veřejný cynismus a dělnická třída, která požaduje vyšší mzdy, přestože zaostává pracovní produktivita daleko za západními normami.
Je pravda, že hlavními viníky jsou majetkuchtiví a zkorumpovaní bývalí komunisté. Existuje však ještě jiná pravda, a o ní ti Češi, s nimiž hovořím, nejsou ochotni uvažovat. Vinu totiž nemají jen exkomunističtí milionáři.
Země je unášena bezcílně proudy sem a tam. Premiér Miloš Zeman stojí v čele menšinové vlády, které se byrokracie protiví, kdykoliv se jí zachce. Policie je jen vtip: lidé, obvinění z trestných činů jsou zadržováni ve vězení až po dobu čtyř let, a vyšetřování nevede nikam. Je to znepokojující situace, vzhledem k nynější rovnováze hospodářských a společenských sil.
Mezitím, cesta ke skutečně otevřené společnosti je dosud poseta harampádím z minulosti. Pro Čechy nebude příští desetiletí (nebo možná století) o nic štastnější než minulé, pokud nebude liberalizováno hospodářství i kultura a pokud nezačnou Češi otevírat oči a všímat si skutečností, které vidí lidé zvnějšku lehce a dobře, ale nemají vliv na to, aby je mohli změnit.
Thomas Magstadt vyučoval na vysoké škole v Plzni jako nositel Fulbrightova stipendia. Je autorem knihy Nations and Government: Comparative Politics in Regional Perspective (Národy a vláda: srovnávací politologie z regionální perspektivy).
