Zničení odkazu Jana Palacha
(Jméno i adresa autora jsou známy.)
Tento dopis je reakcí na tento článek Jana Čulíka.
Po precteni clanku k 30. vyr. sebeupaleni J. Palacha v patecnim vydani BL jsem mel sto chuti odepsat,
ale nakonec jsem po uvaze tak neucinil. Udelam to ale dnes.
Myslim si, ze Palachuv cin rozdelil lidi na dve velke skupiny.
Jedni proste nedokazali pochopit, ze mezi slovy "zit" a "prezivat" existuje nejen etymologicky rozdil a ze sveho uzce pojateho hlediska hodnotili ohnivou smrt mladeho studenta jako demonstrativni gesto, ktere melo do te doby neznamemu chlapci zajistit nesmrtelnost, byt podobnou nesmrtelnosti kamenne busty.
Ti druzi zase pochopili, ze odmitnuti individualniho zivota ve jmenu ideje je pritakani zivotu jako takovemu (chcete-li zivotu vecnemu) a zacali psat na JP oslavne ody (ktere vyvolavaly tem prvnim
zaludecni krece a nevolnost) a nejen to. Nezaujaty ctenar mel skoro pocit, jako by se nejruznejsi pisatele predhaneli v chlubeni se tim, jak pochopili div ne nejniternejsi pohnutky Palachova cinu, cimz
vicemene na nem parazitovali, ponevadz vetsinou neopomeli sve clanky podepsat (zde je duvod, proc jsem nakonec v patek nepsal).
A nakonec vse dopadnulo tak, jak to dopadnout muselo. J. Palach byl heroizovan a z jeho sochy, ktera
mlcky prijma hold oficialnich osobnosti, zmizel posledni zablesk lidskosti, cimz bohuzel jako by
doslo na slova tech prvnich; tech kteri odmitaji a nenavidi vse co nemohou pochopit. Stal se z nej
bezzivotny citankovy symbol.
V tom asi tkvi udel (a tragedie) vsech hrdinu.
A ja stale vidim pred sebou tvar mladeho kluka, ktery jiste mel rad zivot a jehoz sny se podobaly
snum, ktere mame i my.
Z duvodu, ktere vysvitaji z vyse napsaneho, prosim J. Culika, aby (pokud se rozhodne techto par radku
uverejnit), neuvadel moje jmeno.
Poznámka JČ: Jenže já si myslím, že ani nejintenzívnější trivialita chování politiků nemůže zničit něco, co má autentické jádro. Člověk asi musí být svůj a nepropadat depresi z veřejné hlouposti. To máte jako s těmi komunisty: Pokud i komunisté dnes např. tvrdí: "Svítí slunce" nebo "Voda teče z kopce," není to přece nepravda jen proto, že to říkají i komunisté.
Jestliže se neuměle či frázovitě pokoušejí politikové vyslovovat holdy velké historické osobnosti, musíme je pominout a vytvořit si k té osobnosti vlastní, přímý vztah - odvrhnout matoucí kal dneška.
