Oživování radikální pravice
(An English version of this article has appeared in the Prague Post weekly. - Anglická verze tohoto článku vyšla včera v týdeníku Prague Post.)
Po ponižující porážce ve všeobecných volbách loni v létě je český republikánský šéf Miroslav Sládek pravděpodobně zdeprimován a mimo politiku. Během posledních několika měsíců se jeho strana štěpí na skupinky soustředěné kolem jednotlivých osob. Kolem různých vedoucích představitelů se tvoří nové frakce, které mají obdobné představy.
Navzdory zdánlivému chaosu roste ultranacionalismus v České republice. Pomalu vzniká nová radikální pravice, a je daleko profesionálnější a dokáže daleko lépe zacházet se sdělovacími prostředky, než jak tomu bylo v primitivních dnech chybujícího Sládka.
Ultrapravice Sládka, svého dlouholetého vedoucího představitele, důsledně opouští a navzdory podpoře, které se dosud těší mezi několika zbývajícími ortodoxními sládkovci, je nepravděpodobné, že bude Sládek hrát v budoucnosti v extrémní pravici příliš významnou roli. Celá řada skandálů, obklopujících financování SPR-RSČ, několik nekompetentních vystoupení ve sdělovacích prostředcích, a - co je nejdůležitější - výsledky všeobecných voleb - proměnily Sládka pro jeho stranu v pasívní položku.
Za posledního půl roku došlo v extrémní pravici ke zmatkům.. Místní organizace SPR-RSČ se otevřeně postavily proti ústřednímu vedení strany. To by bývalo před všeobecnými volbami něčím neslýchaným. Kromě odporu došlo také k odchodům ze SPR-RSČ. Republikánští reformátoři přecházejí do Vlastenecké republikánské strany (VRS). To je strana, která byla prý založena v roce 1995, ale v listopadových volbách do Senátu dopadla velmi špatně.
Podle Jana Kopala, někdejšího mluvčího reformátorů ve Sládkově SPR-RSČ a nynějšího šéfa VRS, se stává VRS novým domovem pro mnoho protisládkovských republikánů, kteří se vzdali pokusů zreformovat starší stranu.
Ale ať už se VRS nakonec podaří převzít prapor radikální pravice, je pravděpodobné, že v roce 1999 dojde k oživení extrémně pravicového hnutí v ČR.
Je pro to několik důvodů:
Zaprvé, nezaměstnanost, která v současnosti dosahuje 7,5 procenta (zvýšila se z 2,5 procenta koncem roku 1995). Ta vytvoří novou podporu pro radikální politická řešení. V ČR byla vždy podpora pro radikální pravici nejsilnější v oblastech s vysokou nezaměstnaností. Sládkova nejsilnější bašta byla v severních Čechách, kde přesahuje v některých městech nezaměstnanost hranici 15 procent.
Zadruhé, český politický establishment je tolik polarizovaný a tolik soustředěný na osobní rivalitu, že se nikdo, jak se zdá, nezajímá o vytvoření širokého konsensu, jak vyřešit mnoho problémů země.
Ignorování těchto problémů vede jen k jejich zhoršení. Vzniká také politické vakuum, které se připravují vyplnit radikálové.
Podle posledních průzkumů veřejného mínění je jen 23 procent obyvatelstva spokojeno s politickou situací v České republice. Téměř tři čtvrtiny lidí jsou nespokojeny. Je zjevné, že alespoň někteří tito občané budou hledat nová řešení v extrémní pravici..
Zatřetí, Evropská unie i nadále trvá na váhání. Odkládá rozhodnutí, kdy přesně by měla Česká republika vstoupit do EU. Spolu s často neférovýmí obchodními praktikami Bruselu, uplatňovanými vůči Praze, to v ČR přispěje k růstu postojů proti vstupu do Evropské unie. Tyto postoje už nyní zastává asi čtvrtina obyvatelstva (a 19 procent je nerozhodných).
Začtvrté, sílí pocit odporu vůči romské (cikánské) komunistě, a tento pocit odporu je motivován pomstou. Mnoho lidí ve většinové české společnosti už má dost toho, že se pořád hovoří o romské otázce. Tito lidé považují Romy za malou menšinu všeobecně neoblíbených lidí, jimž se dostává ze Západu příliš mnoho pozornosti.
I když hesla jako "Žádné výhody pro cikány" Sládkovi při posledních volbách nepomohla, tento názor je všeobecně zastáván. Oblečte tuto filozofii do profesionálnějšího, více politicky korektního hávu, a bude velmi pravděpodobně všeobecně přijatelná.
Nová radikální pravice to dobře ví. Zanedlouho uvidíme v této zemi možná moderního ultrapravicového politika, který dokáže profesionálně zvládat sdělovací prostředky - někoho jako je Joerg Heider v sousedním Rakousku.
Na jedné straně je zapotřebí nového image. Za pozorného zájmu západních struktur přijímá česká vláda kroky na potlačení radikálních skupin, zejména skinheadů. Na veřejných shromážděních se nebudou nosit pásky na rukávech. Vedoucí politikové budou vystupovat v elegantních oblecích podnikatelů.
Jasný nový začátek, který nebude mít nic společného se Sládkem, a bude se pravděpodobně vyjadřovat méně hrubým jazykem, povede k tomu, že si veřejnost neuvědomí, že jde o nenávistnou, ultranacionalistickou agendu. Je možné, že si lidé nepovšimnou, kdo je motorem nového hnutí, až bude příliš pozdě. Dočasná anonymita a zdánlivá nevinnost nového politického seskupení bude ve srovnání se Sládkem vynikající kamufláží.
Jedním novým potenciálním vedoucím představitelem je Jan Vik, náměstek předsedy SPR-RSČ. I když by musel rozbít svůj image jako Sládkův podlézavý stoupenec poněkud dramaticky na to, aby to bylo věrohodné, telegenický Vik má charisma a dokáže na televizní obrazovce inspirovat diváky, a to právě nové hnutí hledá.
Vik zcela zjevně podstoupil profesionální mediální školení. Ví, jak se má chovat, když běží televizní kamery.
V současnost isamozřejmě nemůže nikdo s určitostí říci, zda nakonec převezme meč radikální pravice ze Sládkovy umdlévající ruky VRS, Vik, nebo nějaká jiná část hnutí.
Potenciál pro velmi silné znovuzrození extrémní pravice v České republice je však velký.
