Skandál s agentem MI6 - rozklad české státní správy?
Neregulovaná televize Nova už podruhé vážně poškodila jméno České republiky v zahraničí
Jan Čulík
Česká vláda odvolala šéfa české Bezpečnostní a informační služby Karla Vulterina, prý proto, že vládu neinformoval o tom, že jeden irácký diplomat, který před nedávnem z Prahy náhle zmizel, plánoval na pokyn iráckého diktátora Saddáma Husajna atentát proti americkým rozhlasovým stanicím Svoboda a Svobodná Evropa, vysílajícím z Prahy mimo jiné i do Iráku.
O tom, že irácký diplomat plánuje v ČR atentát, prý informoval BIS buď oficiálním anebo neoficiálním dopisem agent britské rozvědky MI6.
Bermudská televize Nova, vysílající v České republice, na to promptně reagovala tím, že zveřejnila jméno a adresu pracovníka britské rozvědky, stejně jako záběry jeho domu.
Co to znamená?
Selhání a neprofesionální jednání na mnoha místech
K selhání a k neprofesionálnímu jednání, ohrožujícímu životně důležité, dlouhodobé zájmy České republiky, a možná i životy jednotlivých českých občanů, došlo na několika místech.
"Vláda propustila z vedení BIS Vulterina, a ten se jí pomstil tím, že vážně poškodil mezinárodně dobré jméno České republiky, v citlivé době, kdy má být přijata do NATO a kdy se jedná o vstupu do EU. Vulterin nebo jeho spolupracovníci totiž vytvořili velmi úspěšně dojem, že je Česká republika zemí buranů, jimž nemohou západní spojenci důvěřovat se svými důvěrnými informacemi. Vulterin a jeho spojenci se prozrazením jména a adresy britského agenta MI6 chtěli osobně pomstít Zemanově vládě za Vulterinovo propuštění. V osobním sobeckém rozhořčení - poškodili dlouhodobý prospěch vlastní země."
To je jeden názor.
Jiný, příbuzný, zní takto:
"Prozrazení jména pražského agenta MI6 je,důkazem rozkladu české státní zprávy. Bezpečnostní a informační služba je zdegenerovaná a měla by být rozpuštěna. Skládá se z několika frakcí, které se navzájem potírají. Její zaměstnanci prosazují vlastní, individuální zájmy na úkor zájmů české společnosti."
Česká vláda zanedbala začátkem devadesátých let nutnost vybudovat efektivní státní správu: skromné, neúplatné a profesionálně schopné státní úředníky, kteří by působili v zájmu českého společenství. Nyní se ukazuje, že tohle bylo možná podstatně důležitější než uspěchaná a stejně špatně provedená privatizace. Bez dobré státní správy nelze zemi efektivně řídit. Stává se v zahraničí terčem posměchu. Získává si pověst nespolehlivosti.
Britská tajná služba je sice, jak uvedl v pátek v Britských listech Petr Očko, "equal opportunity employer", zaměstnává lidi bez ohledu na pohlaví či na sexuální orientaci. Přesto se však v britských médiích vyskytly úvahy o tom, zda bylo rozumné vysílat homosexuálního agenta MI6 do tak nespolehlivé, dosud "rozvojové" země, jako je Česká republika.
Televize Nova a co dělá pro ČR doma i v zahraničí
Nehoráznost udělala televize Nova. Málokdo si toho povšiml, že je to už druhý velký mezinárodně politický skandál, jímž televize Nova poškodila dobré jméno České republiky. První vznikl, když nekompetentními reportážemi Nova vyvolala exodus českých a slovenských Romů do Kanady a do Británie.
Lze přesvědčivě argumentovat, že v ČR neregulovaná televize Nova (přestože dostala jednu jen z mála celostátních terestrických televizních frekvencí, za tuto výsadu se českému společenství nijak neodvděčila) svým absolutním nedostatkem odpovědnosti vůči ČR a svou honbou za zisky, které plynou od českých lidí do zahraničí, zemi dost vážně škodí.
Prvním zájmem televize Nova je její vlastní prospěch. Zájem české společnosti je pro ni podružný.
Sdělila mě před několika dny studentka, že byl v televizních zprávách britské stanice Channel Four nedávno interviewován Vladimír Železný, ředitel televize Nova. Podle slov studentky tam argumentoval, že by Česká republika neměla být přijímána do Evropské unie. Hovořil v tom smyslu, že je ČR chudá země a že se do EU nehodí.
Pokud je to pravda (pořad jsem sám neviděl a spoléhám tedy jen na svědectví z druhé ruky), nebylo by to překvapivé. Před vstupem do Evropské unie se musejí české televize přizpůsobit směrnicím EU "Televize bez hranic", podle nichž budou muset vysílat větší procento evropských televizních pořadů a daleko menší procento pořadů amerických. Je známo, že se Železný snaží ze všech sil bojovat proti této směrnici, která zřejmě povede k podstatnějšímu snížení zisků pro jeho bermudské majitele. Co je však více v zájmu českého společenství: aby byla Česká republika členem Evropské unie, anebo aby nebyla a Železný přitom mohl svým bermudským majitelům odvádět i nadále z kapes českých občanů podstatné zisky, plynoucí z vysílání podřadných amerických seriálů?
Když kritizuji skandál s exodem Romů do zahraničí a nynější prozrazení totožnosti britského špióna, Vladimír Železný by se mě jistě pokusil obvinit, že chci v ČR zavést cenzuru. Nezamýšlím nic takového v žádném případě.
Problémem TV Nova je hlavně nekompetentnost
Romský problém i problém rozložené české rozvědky už existovaly. To, že o tom Nova informovala, by bylo legitimní, kdyby o tom informovala seriózně, nikoliv manipulativně a podvodně.
Nova v obou případech problém vytvořila, a to nekompetentním a neseriózním způsobem zpracování tématu.
K romskému exodu do zahraničí by pravděpodobně nedošlo, kdyby reportáže televize Nova objektivně informovaly o obou stranách mince: tedy i o tom, že například i v Británii existuje rasismus a že britské, případně kanadské úřady budou proti příchozím Romům z České a Slovenské republiky zasahovat často dosti nespravedlivě a brutálně. Romové by se asi snažili intenzívněji vyřešit problémy svého postavení doma.
Soudný člověk, pane Železný ví, že se informace o spřátelených tajných službách jaksi - nezveřejňují
Informace o zaměstnancích tajných služeb a o jejich operační praxi se prostě nezveřejňují. To je v zájmu každé země a každý šéfredaktor, který v dané zemi žije, si je toho dobře vědom. Je charakteristické pro cizost televize Nova, že zájem české společnosti je pro ni podružný.
V normálním, civilizovaném sdělovacím prostředku by se do vysílání informace o totožnosti cizího spřáteleného agenta prostě nedostaly.
V Británii je každý agent tajných služeb přísahou zavázán k mlčení. Poruší-li tuto přísahu, prozrazení jakékoliv skutečnosti o tajných službách je trestáno nepodmíněným vězením na dobu dvou let.
Britské sdělovací prostředky nejsou oficiálně podrobovány tajné bezpečnostní cenzuře. V Británii existuje tzv. D-Notice System. Je to dobrovolně dodržovaný soubor pravidel ohledně utajování bezpečnostních státních informací. Tento soubor pravidel vydává stálá komise D-Notice Committe, neboli Defence, Press and Broadcasting Advisory Committee. Komise má stálého tajemníka, který v součinnosti se zástupci tří státních bezpečnostních organizací a dvanácti sdělovacích prostředků stanoví oblasti státního zájmu, které mají zůstat utajeny. Sdělovací prostředky to respektují. Komise nemá sankční pravomoci, přesto její doporučení všechna média jednoznačně dodržují. Byla by sama proti sobě, kdyby oslabovala mezinárodní postavení či obranu své země.
Zájem společenství musí převyšovat spory a zášti jednotlivců
Už jsem několikrát psal v Britských listech, že v Británii hraje velkou roli dobrovolný společenský konsensus. Po veřejné debatě na určité téma dojde společnost víceméně k pevnému názoru na určité skutečnosti, a toho se přidržuje, dokud nevyjdou najevo nové informace a konsensus je třeba poopravit.
Jen šílenec by si v Británii nebyl vědom toho, že zveřejnění jakékoliv informace o tajných službách ostře poškozuje státní zájem. To jsou věci, které jsou v povědomí každého novináře, politika i státního úředníka. Jistě existují i v britské společnosti individuální spory, lidé však většinou nejsou tak pošetilí, aby s nimi chodili na veřejnost takovým způsobem, že by to poškodilo celý stát a nakonec tedy přirozeně i je samotné.
Existují přirozeně výjimečné případy. Navzdory všem protiopatřením občas pracovníci britské rozvědky zveřejní určité operační informace - tito "disidenti" se hájí tím, že odhalení učinili ve veřejném zájmu a jménem zlepšení demokracie.
Je těžko přijmout argument, že zveřejnění totožnosti britského agenta MI6 pobývajícího v Praze bylo ve veřejném zájmu.
Lidé v Čechách se asi budou muset přestat hašteřit mezi sebou a přestat nadřazovat individuální prospěch, případě touhu po individuální pomstě obecnému zájmu. Jinak si vyslouží, asi právem, mezinárodně pověst národa dětinských šašků, s nimiž nikdo nebude chtít vážně jednat.
Je nesporné, že za těch pár desítek miliónů dolarů, co Nova za posledních pět let vydělala pro své bermudské vlastníky, velmi výrazně poškodila české kulturní i politické povědomí. Její degenerační vliv na českou společnost je obrovský.
Je to ovšem vina českého parlamentu - inteligentní, civilizovaná země se nenechá komerčním sdělovacím prostředkem bezostyšně vykořisťovat a vydírat. Čeští lidé dávají Nově své dobré peníze, a ona jim za to škodí - poškozuje dlouhodobý mezinárodní zájem jejich komunity a na domácí scéně působí ničivým vlivem na úroveň společenské i politické kultury.
Kdyby nebyli poslanci českého parlamentu hloupí, mohli tomuto devastujícímu vlivu na domácí i zahraniční scéně dávno zamezit efektivní a inteligentní regulací.
Je na českých občanech, aby s tímto selháním svých poslanců vyjádřili velmi energicky svou nespokojenost.
Nejlepším řešením by bylo, aby parlament Nově odebral právo vysílat zpravodajství a publicistiku, a to poskytl úplně jinému, nezávislému broadcasterovi, třeba firmě Reuters.
Jan Čulík
