Nekritizujte Británii příliš přísně!
(Toto je reakce čtenářky, jejíž jméno a adresa jsou známy, především na tento článek Jana Čulíka.)
Vazeny pane Culiku,
nechci vypadat jako nekriticky anglofil, ale myslim, ze ani s tim
kastovnictvim na tom nejsou Cesi lepe nez Britove.
Kdyz v Britanii vystoupila Edwina Currie, nekdejsi clenka konzervativni vlady, se svou reci o ignorantech ze severu Britanie, kteri se spatne stravuji, vyvolalo to spoustu odsudku. V CR se o nevzdelane luze mluvilo tez v nejvyssich politickych kruzich a protesty nebyly skoro zadne.
Mohl jste ostatne cist i v BL (nekde u diskusi s ministrem Sokolem), jak
delnicka profese vede k degradaci cloveka.
Nazor: "Nikomu neverte, budte ve strehu pred zjednodusujicimi stereotypy a
od vseho si udrzujte kriticky, nezavisly odstup" patrne pronika vsechny
slozky britske spolecnosti. V nedeli jsem pri cekani na "A letter from
America" vyslechla konec nejake mse. Nejaka kongregace z Walesu se modlila:
"Boze, chran na pred tim, abychom davali jednoduche odpovedi na slozite otazky."
Vubec nesouhlasim s kritiky, jejichz nazory citujete, ze bychom se meli vice zamerit na Nemecko a Rakousko. )
Dost veci, ktere me v CR stvou, existuje v techto zemich take - posedlost tituly, premrstena ucta k autoritam, metafyzicnost vyjadrovani.
V Britanii se prijemneji zije, protoze je tam hodne excentriku.
Urady jsou arogantni vsude na svete.
Ad: Britsky rasismus. Asi existuje, nezpochybnuji pribehy cernych Britu, jenze bych mohla uvest take podobne pribehy ze sveho zivota:
Ve Vidni mi branili ve vstupu do hotelu Marriot. Prisla jsem rovnou z vlaku
a vratny me odmitl pustit na konferenci.
Pote, co jsem se prevlekla (cimz
jsem prisla o nekolik prednasek), mohl se temtyz clovek uctivosti zblaznit.
Jednou nas dokonce ve Svycarsku nechteli pustit ani na nadrazi. Zmokli
jsme a nevypadali dost elegantne.
Na nemecko-ceskych hranicich me 2x
svlekli (Cesi) temer donaha. Krome posledniho pripadu jsem se temito
prihodami spis bavila, nez abych si stezovala na socialni diskriminaci.
Ad Lety: To nemuze byt pravda. Treba se spletli, ale neverim, ze by to delali
vedome. Prece kvuli par milionum, co bude stat presun prasecaku, nebudou
falsovat historii.
Z romskeho pamatniku v Letech mohla CT udelat strih na Lidice. Ty take
pekne chatraji, nebo alespon donedavna chatraly. A nejaky Rom mohl pronest na kameru: "Cesi rikali, ze se budou o ten pamatnik starat."
Stale mi nejde z mysli ten prasecak. Kdyz archeologove zkoumaji ruzna
sidliste a rozhoduji se, jestli uz jde o lidi nebo jeste o polozvirata,
jednim z dulezitych meritek jsou pohrebni zpusoby. Zda populace sve mrtve
jen tak nekam pohodila nebo je pietne pohrbila.
Myslim, ze v Polsku byly pred casem velke diskuse, zda je mozne v blizkosti
koncentracniho tabora stavet supermarket. Dal uz se mi to nechce komentovat.
Poznámka JČ: Ke zkušenosti z Vídně. Zažil jsem to taky. V parném létě roku 1997 jsem se jednoho dne vydal s oběma dcerami autem z jižních Čech na výlet do Vídně. V Kaertner Strasse jsme mj. zašli do jakéhosi obchodu s turistickými tretkami. Opakuji, bylo velké horko a měl jsem na sobě tričko a krátké kalhoty. Hovořil jsem s dcerami anglicky. Velmi úkosem nás pozorovala postarší prodavačka a pak se nás pohrdavou, lámanou angličtinou zeptala, jestli si teda jako budeme něco kupovat. Podtext byl: "Máš na sobě jen tričko, seš nějaký britský vandrák." Primitivnost té reakce byla zajímavá, protože milionáři nechodí po světě jen v drahých večerních oblecích, naopak, čím větší milionář, tím často ležérněji ve světě vystupuje, protože mu může být ukradený, a před nikým se nemusí vytahovat, to je aspoň moje zkušenost z části světa, kterou obývám.
