 |
|
Křeček "spáchal výtržnictví tím, že porušil obřad"MFD a Václav Žák
Mlada fronta Dnes otiskla k teto veci clanek dr. Stepana.
Dr. Stepan je pravnik, který prednasel na Harvardu a pak delal ve Laussane nem. Reditele ustavu srovnavaciho trestniho prava.
Myslim, ze ma na Krecka ponekud jiny nazor nez Vy. Ja s nim souhlasim.
Clanek vysel v MFD 4.3. Asi byste ho mel také citovat. V zaplave zmatenych clanku stoji za to si precist pravni nazor.
Srdecne zdravi
V.Ž.
Poznámka JČ:
Motto: dr. Štěpán: "V pohnuté chvíli při podpisu smlouvy, kterou poprvé vznikla skutečná naděje na zabezpečení republiky, spálil pan Křeček demonstrativně logo nového spojence."
Tato věta vysvětluje myslím leccos. Dr. Štěpán je zdá se skandalizován Křečkovými politickými názory, a dále tím, že se odvážil vyjádřit je na "svatém" místě. Zajímavou otázkou je toto: Měl by dr. Štěpán tak velkou touhu Křečka právně trestat i tehdy, kdyby nějakým nepřístojným způsobem vyjádřil při Havlově ceremonii souhlas se vstupem do NATO? Vznikl by tak obrovský skandál, kdyby Křeček během Havlova projevu třeba i zapískal a zvolal? "Díky, pane prezidente! Ať žije náš vstup do NATO!!" Myslím, že by ho v nejhorším případě vyvedli, ale z výtržnictví by obžalován asi nebyl. Lze pravděpodobně souhlasit s obecným návrhem Jana Štěpána na urychlení soudních procedur, pokud budou zároveň pevně dodržovány všechny lidskoprávní záruky, ale to se mi právě v případě českého soudnictví nezdá při rychloprocesech příliš pravděpodobné.
Zdá se mi znepokojující, že se níže uvedeným právním rozborem nevyhýbá dr. Štěpán definici Křečkova zapískání na Pražském hradě jako porušení obřadu.
To tedy nevěřím svým očím. Nechtěl bych žít v zemi, která uspořádá při příležitosti vstupu do NATO oficiální obřad, za jehož porušení může být občan odsouzen až na dva roky do vězení. Nechtěl bych žít v zemi, která dělá ze vstupu do jakékoliv organizace obřad. Racionální, kritická analýza je důležitější. Křečkovi stoupenci tuším argumentují, že svým zapískáním prý Křeček chtěl poukázat právě na absenci takovéto racionální, kritické analýzy.
Pozoruhodný pro demokratickou kultivaci svobody sdělovacích prostředků je i návrh nového zákona od dr. Štěpána, aby tomu, kdo zapíská na prezidenta, bylo odňato právo působit ve sdělovacích prostředcích. A kdo bude dohlížet na takový generální berufsverbot?
Bylo Křčekovo zapískání skutečně "hrubým porušením obřadu či shromáždění"? Podaří se o tom přesvědčit české právníky? A pokud ano, bude nyní každý, kdo přeruší nyní v ČR na shromáždění politikův projev pískotem, odsuzován za výtržnictví na dva roky do vězení? Popřípadě mu bude zakazována práce ve sdělovacích prostředcích?
Zajímavé je, že při své citaci příslušného trestního zákona paragrafu o výtržnictví vynechal dr. Štěpán formulaci, že k aktu výtržnictví musí dojít na veřejném místě nebo veřejně. Bylo zasedání, kde Křeček zapískal, veřejně přístupným místem? Jak to je? Sám zastávám názor, že měly být bezpečnostní orgány bdělejší, usilovaly-li o neporušenost svatosti obřadu. Dodávám však, že se žádnou ceremonii nikdy nepodaří stoprocentně od takovýchto protestů uchránit a že skandál, který se z toho v ČR dělá, je nepřiměřený a znepokojující.
I když se domnívám, že vstup do NATO je pro ČR možná dobrý, nikde jsem si nemohl přečíst podrobné informace, které by mě o tom skutečně přesvědčily. Tvrzení dr. Štěpána, že vstup do NATO je konečně "skutečnou nadějí na zabezpečení republiky", není podložen žádnými konkrétnějšími důkazy. Domnívám se, že to není v současnosti vůbec jasné. Doufejme, že je tak, jak míní dr. Štěpán. Měly by však jeho nepodložené politické názory ovlivňovat jeho právní úsudek?
Jan Štěpán je právník, ale kupodivu v Křečkově případě nerespektuje presumpci neviny. Křečkův případ bude soud teprve projednávat a teprve soud určí, zda se zachoval nebo nezachoval jako výtržník. To, že o něm ve svém článku v MFD Jan Štěpán už předem hovoří jako o výtržníkovi, by, obávám se, bylo v Británii trestným činem pohrdání soudu. V Británii jsou také přísné zákony proti pomluvě. Nejsem si jist, zda by za níže zveřejněný článek nemohl v Británii Jan Křeček Jana Štěpána žalovat za nactiutrhání. Křečkovi totiž trestný čin výtržnictví nebyl dosud soudně prokázán a v Británii by striktně řečeno asi nemohl být předem v tisku nazván výtržníkem, ani dáván do kontextu s "násilníky a zloději", jako to činí pan Štěpán.
Motto č. 2: "Pískot a jiné hlasité reakce pobouření nad hrubými výroky řečníků jsou však v západních parlamentech samozřejmostí"
I tato věta vysvětluje leccos. Pan Jan Štěpán, navzdory svému pobytu na Západě, nepochopil, že "pískot a hlasité reakce pobouření" se v západních parlamentech nevyskytují jen nad "hrubými" výroky, ale i při mnohých výrocích, s nimiž opačná politická strana nesouhlasí. Jde o vyjadřování nesouhlasu, které je hodnocením relativním, nikoliv absolutním. - Označit výrok či gesto za "hrubost" je častým nástrojem, který používají zejména v ČR - ale i v jiných evropských zemích, viz článek Matthewa Parrise z deníku Times, citovaný v dnešních BL - politikové, chtějí-li znemožnit názor, s nímž nesouhlasí.
Touha proměnit se v žížnivou čáru
Británie měla v šedesátých a v sedmdesátých letech tzv. "streakers". V českém překladu znamená sloveso "to streak" mimo jiné něco jako "proměnit se v žížnivou čáru". Streakers se objevovali na různých oficiálních či jiných pompézních nebo veřejných shromážděních, zejména pod širým nebem, a proběhli vždycky neočekávaně mezi oficiálními osobnostmi a hlavně před televizními kamerami, úplně nazí. Pak se po nich vrhli pořadatelé, policisté, atd., zahalili je do dek a vyvedli je. Nevím, jestli byli tito lidé odsuzováni za výtržnictví na dva roky do vězení. Streaking se dělo dost často, byla to taková móda.
Dr. Štěpán ve svém článku bohužel necituje ani jeden případ člověka, který by byl za politický protest při oficiálním shromáždění obžalován z trestného činu. Pokud se zabýval britským právem, které funguje na principu precedentu, jistě musel takové případy studovat, pokud existují. Škoda, že s nimi čtenáře MFD neseznámil.
Já mohu svědčit jen o tom, že kdykoliv řeknu jakémukoliv Britovi, že Jan Křeček zapískal při oficiální prezidentské ceremonii a byl proto obžalován z výtržnictví, nemohou věřit svým uším. Možná že nejsou dostatečně právnicky informováni o podobných britských případech.
Byly odsuzovány ženy, které léta demonstrovaly u americké jaderné základny Cruise Missiles Greenham Common, a to v době intenzívní studené války mezi Sovětským svazem a západem, do vězení za výtržnictví?
Porušoval britský lord Kýblovník obřad všeobecných voleb?V Británii se konají volby na základě většinového systému. To znamená, že voliči volí v každém volebním okrsku jmenovitě osobnosti. Kandidáti v každém volebním okrsku stojí na radnici na pódiu při vyhlašování výsledků. Z velkého počtu těchto radnic vysílá televize toto vyhlašování výsledků přímým přenosem, zejména tam, kde jde o významnější politiky.
Pokaždé, když kandidovala ve volbách ve svém volebním okrsku poslankyně a premiérka Margaret Thatcherová, jedním z protikandidátů, který většinou stál na pódiu těsně vedle ní, byl Lord Buckethead (lord Kýblovník), postava, oblečená do brnění, která měla místo hlavy vědro, anebo Lord Sutch, kandidát za Monster Loony Raving Party, Stranu šílených bláznivých příšer. Pro oba tyto kandidáty vždycky hlasovalo několik desítek občanů. (Titul "lord" byl v obou případech samozvaný a vymyšlený.) Kandidáti i jejich strany se vyskytovali na oficiálním seznamu do voleb registrovaných stran a v daných volebních okrscích citovala jejich výsledky - podle abecedního seznamu v textovém přehledu na obrazovce i . smrtelně vážnými - slovy britská televize. Uvedla informaci obyčejně takto:
Volební výsledky z okrsku, v němž kandidovala Margaret Thatcherová, byly tyto.
Konzervativní strana, Margaret Thatcherová, 21 589 hlasů
Labouristická strana, ten a ten poslanec, 18 557 hlasů.
Lord Kýblovník, 69 hlasů
Monster Loony Raving Party, Lord Sutch, 39 hlasů
Sociálně demokratická strana, ten a ten poslanec, ...
Ani Lord Kýblovník, ani lord Sutch nebyli nikdy obžalováni z výtržnictví ani z porušování obřadu.
No jistě, nepískali, jen tam před tou televizní kamerou stáli co nejblíže Margaret Thatcherové v co nejabsurdnějším kostýmu. (Lord Sutch většinou v nějakém pestrobarevném peří, jako obrovský pták.) Nejtrapnější je, když politikové, kterých si občané neváží, trvají pompézně na vyjadřování úcty k nim. Úcta k nim by měla být spíš důsledkem jejich chování, moudrosti a velikosti. Jan ČulíkPřinese úlevu zrychlené soudní řízení?
Jan Štěpán
MFD 4. března 1999
Exhibicionistický výstup v Trůnním sále Hradu byl školským případem hrubé normy trestného výtržnictví. Právě na takové případy - ne na pouliční rvačky rámusících výrostků - míří zákon hrozbou až dvouletého trestu tomu "kdo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů". V pohnuté chvíli při podpisu smlouvy, kterou poprvé vznikla skutečná naděje na zabezpečení republiky, spálil pan Křeček demonstrativně logo nového spojence. Věřme, že dáma, jež se dala slyšet, že "měl i takto právo projevit svůj názor", se uřekla. Jinak by musela i přesvědčenému ateistovi uznat právo projevit svůj názor tím, že si před shromážděnými věřícími svlékne kalhoty a vykoná svou potřebu před oltářem. Svobodě projevu postavil zákon hranici tam, kde projev hrubě uráží cítění spoluobčanů. Policie neprodleně (jak žádá paragraf trestního řádu) zahájila proti pachateli trestní řízení. Takže veřejnost může být spokojena s patřičnou okamžitou reakcí. Jenže- co bude dál? Ke vzetí do vazby nebyl zákonný důvod. Podle normálního běhu věcí je tedy možno očekávat, že za nějaký měsíc nařídí soud hlavní líčení, k němuž se obžalovaný podle ustáleného zvyku třikrát či čtyřikrát nedostaví. Po rozsudku bude podáno odvolání, a když konečně nabude výrok o trestu právní moci, může se odsouzený podle známého příkladu vyhýbat nastoupení trestu téměř do nekonečna. Pak již bude závažnost události dávno zapomenuta. Tyto průtahy jsou zčásti dány nutnou ochranou občanských práv, ale do značné míry i nepružnou povahou našeho tradičně vleklého trestního řízení. Kdyby mohl být pan Křeček souzen podle současného anglického práva, byl by průběh velice jiný. Byl by přes noc zadržen a příští den by byl předveden před soudce. Ten by vyslechl jednoho nebo dva již předvolané svědky a odsoudil by jej po jasně prokázané vině k odnětí svobody nejvýše na šest měsíců, protože vyšší trest tzv. magistrátní soudce v tomto sumárním řízení vyslovit nemůže. Obžalovaný by se ovšem mohl odvolat k vyššímu soudu- jenže ten by mu mohl uložit trest až do plné výše dvou let. A protože Křeček získal vstup do sálu jako novinář předložením průkazu, tedy "v souvislosti s činností" novináře, mohl by soud uložit i další trest: zákaz činnosti v médiích. Lze si představit, jaké uspokojení přináší veřejnosti i poškozeným obětem trestných činů taková možnost rychlého řízení, ocitnou-li se přistižení násilníci, zloději nebo výtržníci před soudem již za jeden nebo dva dny. Někteří naši právníci sledovali s velkým zájmem taková projednávání takzvaných flagrantních trestných činů v Anglii, v Kanadě nebo v USA. Nyní nastává možnost zavést urychlené projednávání činů, jejichž pachatel byl přistižen nebo je zřejmý, i v České republice. Legislativní rada vlády začíná projednávat v rámci novelizace trestního řízení návrh ministra spravedlnosti, aby v takových případech mohlo být provedeno řízení s žádoucím urychlením bezprostředně poté, co byl trestný čin spáchán a pachatel dopaden. Uvítala by to jak veřejnost, tak poškození! Bylo by dobře, kdyby flagrantní případ klasického výtržnictví právě anarchisty Křečka přispěl k tomu, aby ve sněmovně prošel tužší návrh zákona. Krátký závěr je účelný po článku LN z 2. února. Právníci se prý shodují, že Křečkův případ není výtržnictvím, protože "nic nedemoloval, po nikom nestřílel, nikoho neurážel". Stačí si však přečíst paragraf 202 trestního zákona. O demolování, střílení, urážení zde není řeč, ale stojí tu, že potrestán bude "kdo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřad občanů". Pověst celé advokacie pak ohrozil advokát, jenž prý uvedl, že mezi Křečkovým jednáním a jednáním paní Havlové prý není právní rozdíl. Pískot a jiné hlasité reakce pobouření nad hrubými výroky řečníků jsou však v západních parlamentech samozřejmostí a nemohou být považovány za hrubé (!) rušení shromáždění. V tom je "právní rozdíl" proti Křečkovu případu. Přitom se tento expert za svůj právní názor tak styděl, že si přál (advokát!!) zůstat v anonymitě.
Jan Štěpán
Autor je právník |
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|