Britské listy

Zatímco Češi, Poláci a Maďaři oslavovali svůj formální vstup do Severoatlantického společenství vlajkami, ohňostrojem a šampaňským, jedinou reakcí z Washingtonu - kde se budou konat daleko nákladnější oslavy padesátého výročí NATO příští měsíc - byl nevýrazný text přivítání, který vydal americký Bílý dům.

Událost, která je výrazným činem - možná jediným trvalým zahraničněpolitickým činem Clintonovy vlády - přivítal Bílý dům třemi větami. A tyto tři věty ani nepronesl americký prezident, jen je vydala jeho kancelář.

Přítomnost tří nových zemí v NATO, konstatovalo se v krátkém prohlášení, způsobí, že "Amerika bude bezpečnější .... NATO bude silnější. Celá léta usilovaly tyto země s důstojností a s odvahou získat znovu ztracenou svobodu. Nyní nám ji budou po mnoho budoucích let pomáhat hájit."

Bill Clinton a všichni novináři, akreditovaní v Bílém domě, byli v jeho domovském státě Arkansasu, kde Clinton otevíral svůj někdejší domov v městě Hope, kde prožil dětství, jako muzeum celostátního významu.

Oficiální ceremonie, během níž byly přijaty do NATO tři středoevropské země, byla vykázána do malého města Independence ve státě Missouri. Zde podepsali ministři zahraničních věcí České republiky, Maďarska a Polska přičleňující dokumenty a předali je americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové.

To, že se ceremonie konala v tak vzdáleném místě, bylo vysvětleno jeho historickým významem. Independence je domovské město bývalého prezidenta Trumana a na malé univerzitě je na jeho paměť knihovna, kde jsou archívy, vztahující se k založení NATO. Ale původní smlouva o NATO byla podepsána ve Washingtonu a i když hlavní projev přednesl Dean Acheson, ministr zahraničních věcí, prezident Truman stál za ním. Paní Albrightová si na podporu s sebou přivezla jen jediného amerického senátora.

Strašidlem na páteční ceremonii bylo Rusko. Poukazovalo se na to, že si Washington nepřeje urazit citlivost Rusů tím, že by příliš zdůrazňoval vítězství Západu ve studené válce i to, že tři středoevropské země znovu získaly svou suverenitu. Washington si nepřál, aby vstup tří nových členů do NATO, s nevyhnutelnými připomínkami let 1956, 1968 a polské Solidarity, vrhl stín na oslavu padesátého výročí NATO příští měsíc. Washington také nechtěl ohrozit delikátní misi ruského ministra zahraničních věcí, Igora Ivanova, do Bělehradu. Nechtěl způsobit, aby tam Ivanov vyjednal něco proti Západu.

Avšak ani přeskromné prostory Trumanovy knihovny, ani Rusko, ani nepřítomnost amerického prezidenta, nezabránily tomu, aby se ceremonie nestala dojemnou douškou po ukončení studené války. Bronislaw Geremek hovořil o tom, že "Polsko se navrátilo tam, kam vždycky patřilo, do svobodného světa". Stejné pocity vyjádřili i druzí dva ministři zahraničních věcí. Jan Kavan řekl za Českou republiku, že členství v NATO znamená, že jeho země "se už nikdy nestale bezmocnou obětí zahraniční invaze" a všichni tři přislíbili, že jejich země splní své povinnosti tak plně, jak plné bude jejich členství v NATO.

V britských nedělnících Sunday Times a Observer nevyšla o vstupu tří středoevropských zemí do NATO ani řádka. V sobotních britských denících nepřinesly o této události vůbec žádné informace list Guardian a list Financial Times. Deníky Times, Independent a Daily Telegraph otiskly krátké články, a Independent ještě i redakční komentář, jejichž překlad přinášíme v tomto čísle Britských listů, viz Obsah.