Kosovo: Politický útlak, který vytvořil extrémisty

Srbsko-albánský konflikt v Kosovu je už starý, ale nynější drastická situace je přímým důsledkem úsilí Slobodana Miloševiče dehumanizovat koncem osmdesátých let a znepřátelit si dva milióny etnických Albánců a vyloučit je ze složitého systému etnické rovnováhy, kterou vytvořil za komunistické éry Tito, píše Guardian.

Ústava z roku 1974 poskytla Albáncům určitou formu samosprávy uvnitř Srbska a uvnitř Jugoslávie tím, že Kosovu dala statut "autonomní provincie", což znamenalo že Albánci mohli rozhodovat o velkém množství vlastních záležitostí.

Miloševič opakovaně prováděl čistky v místním vedení komunistické strany a v letech 1989 - 90 zbavil provincii autonomie tím, že uspořádal o tom v Srbsku referendum. Začátkem devadesátých let vytvořil Miloševič v Kosovu policejní stát, založený na etnickém apartheidu.

Zakořenil tam složitý systém albánské svépomoci, financovaný daněmi, vybíranými od rozsáhlé albánské diaspory na Západě, zejména v Německu a ve Švýcarsku. Vznikla "paralelní polis", paralelní společnost, založena na experimentu Solidarity v Polsku.

Na jaře roku 1989 rozpustil Miloševič regionální ústavodárné shromáždění a vládu a v září téhož roku na tu reagovalo albánské vedení tím, že vyhlásilo novou ústavu "Kosovské republiky". O rok později vyhlásili Albánci Kosovo nezávislou "Kosovskou republikou". V květnu 1992, přibližně v době, kdy začala válka v Bosně, zorganizovali Albánci své vlastní volby do nového parlamentu a vlády.

Když stál v čele mezinárodního diplomatického úsilí zaměřeného na vyřešení krize v Jugoslávii lord David Owen, argumentoval, aby se situace neřešila jen dílčím způsobem, ale aby bylo do celkové dohody zahrnuto i Kosovo. Ale v letech 1994-95, kdy nahradilo neúspěšnou Owenovu misi americké úsilí s krátkodobějšími cíli, Američané se zajímali jen o Bosnu a Kosovo bylo ponecháno k tomu, aby se zanítilo.

To, že Západ pokojnou politiku Albánců v Kosovu nepodpořil, vedlo k jejich radikalizaci a vznikla militantní Kosovská osvobozenecká armáda. Pro tuto armádu bylo poučení z Chorvatska a z Bosny jasné - síla je jediným jazykem, jemuž Miloševič rozumí. Druhým poučením pro ně bylo, že ve snaze získat podporu Západu, pokojný odpor sice dokáže vyvolat sympatie Západu, ale žádnou pomoc.