Nikoliv vynikající, ale špatný článek Jiřího Jírovce:
Kosovo: víme, co nedělat. Co dělat?
Ferdinand
Osobne clanek Jiriho Jirovce
nepovazuji za tak vynikajici jako Milos Kalab. Zejmena nebezpecna a zavadejici
mi pripada myslenka, ze by stacilo do Kosova nasypat dostatek penez, a on uz by
se ten nacionalismus utlumil sam od sebe.
Tento pohled ignoruje historii, ktera je mimochodem dobre pristupna na
internetu. Konkretni linky neuvadim, staci zacit na Alaviste a venovat tomu
trochu usili. Upozornuji pouze, ze je treba rozlisovat mezi strankami srbskymi,
albanskymi a ostatnimi.
Velmi zkracene - myslenku dotaci realizoval uz Tito. Jedine, ceho se mu podarilo
dosahnout, byl rychly prirustek obyvatelstva (!!!) a jisty pokles negramotnosti.
Kosovo a okoli zustalo i nadale oblasti s katastrofalni nezamestnanosti a tim i
chudobou. Typicke atributy: vysoky podil mladych (studentu!!!) na populaci,
obrovsky podil lidi na podpore, trvale prodelavajici statni podniky, zavislost
na dotacich z bohateho severu.
Narodnostni spory to nijak nesnizilo, naopak: narust albanske populace
pochopitelne stval Srby - nove vystudovana albanska inteligence jim obsazovala
mista ve statni sprave, ucitelu a lekaru atd. Navic Kosovo odebiralo prostredky,
ktere by jinak proudily z bohateho severu do chudych jihosrbskych provincii -
tedy dalsi duvod ke trenicim.
A abych nedelal z Albancu nevinatka: velmi rychle si uvedomili, jake moznosti
skyta samosprava v oblasti, kde maji pocetni prevahu a bez rozpaku jich
zneuzivali. V tomto ohledu si nemaji se Srby co vycitat.
Pan Jirovec pravdepodobne vi, lec nezmini, ze autonomie Kosova neni nic noveho
pod sluncem. Za Tita mela tato oblast rozsahlou autonomii, a pochopitelne prvni
co udelali Srbove po svem nastupu k moci bylo, ze tuto autonomii zlikvidovali.
Cimz se z albanske vetsiny v Kosovu stala albanska mensina v Srbsku. Coz mimo
jine znamenalo ztratu rady pracovnich mist ve statni sprave, zmeny ve skolstvi,
povinnost valcit v srbske (chcete li jugoslavske) armade atd. Rikam-li valcit,
myslim tim napriklad i Bosnu.
Dokud se kosovsti Albanci pokouseli na sebe upozornit poklidnym zpusobem, svet
je nebral na vedomi. Ne ze by byli az tak zavratnymi privrzenci Ghandiho (i kdyz
se v te dobe na jeho slova o nenasili odvolavali), ale prote proto, ze zbrane
nemeli a penize na ne take ne. Pak prisla krize v Albanii a zbrane z
vydrancovanych vojenskych skladu. Novejsi historii nepopisuji, je vseobecne
znama.
Mimochodem - doba, kdy probem Kosova zustaval pod poklickou, je dobrym
argumentem pro nazor, ze Zapad resi problemy lidskych prav v okamziku, kdy se z
cizich problemu stanou i jeho problemy.
Shrnuti na zaver:
1) Penize pro chude Kosovske Albance - to uz tady bylo, a jako jinde na svete, i
zde to problem jen prohloubilo.
2) Trpelivost (vpodstate spis neochota cokoliv podniknout) uz tady taky byla,
neprinesla nic.
3) Bombardovat je spatne, penize nefunguji, trpelivost taky ne. Co delat?
Ferdinand