Z archívu Jana Čulíka

Privatizační komise ministra Tomáše Ježka privatizační projekty vůbec nečte

Hlasy a ohlasy. Půlhodinové pásmo informací, názorů a dojmů z Československa. Připravili Karel Friedrich a Ivan Binar.

Rozhlasová stanice Svobodná Evropa, 17. března 1992

V pondělních Hlasech a ohlasech (16. března 1992) jsme vysílali rozhovor s mladou ženou, která pracovala na českém ministerstvu privatizace. Odešla odtamtud, neboť dospěla k názoru, že její práce není a nemůže být patřičně účinná. Konstatovala, že to platí i o mnohých jiných referentech uvedeného ministerstva a kritizovala následující:

- že se při velké privatizaci postupuje často živelně - že veřejnost není informována o situaci privatizovaných podniků - že sice existuje jakýsi schvalovací aparát, ale defakto se postupuje podle toho, co doporučil příslušný referent. - že existuje nebezepečí zneužití těmi, kteří mají přístup k informacím o privatizovaných podnicích - že ministerstvo má k dispozici západná odborníky, ale komunikace s nimi není zdaleka ideální, a tak dále , a tak dále. Čili - řada výhrad, jak se lidově říká, slov do pranice.

Jedinou omluvou je podle té mladé ženy časová tíseň.

Slíbili jsme, že v druhé části pořadu na toto téma dostanou slovo lidé kritizovaní, nebo, lépe řečeno, zodpovědní.

Reportér Jan Čulík se nejdřív spojil s ministrem privatizace České republiky Tomášem Ježkem. První otázka byla všeobecná. Co se děje s projekty, které se dostanou na jeho ministerstvo?

Ježek: My je rozebíráme, porovnáváme a schvalujeme. Jsou dva typy projektů. Projekty, které končí už u nás, definitivně, to znamená, že je schvalujeme my. Pak jsou projekty, které jdou do Hospodářské rady a do vlády. To jsou projekty, které obsahují přímý prodej nějakému domácímu nebo zahraničnímu investorovi. A pak jsou to projekty, které se týkají podniků, které mají víc než 3000 zaměstnanců. Ty musí do Hospodářské rady a pak do vlády.

Čulík: Kdo konkrétně na tom vašem ministerstvu ty projekty rozebírá, jestli se smím zeptat?

Ježek: Příslušný referent příslušného odboru - -

Čulík: To jsou odborníci na ty - ?

Ježek: Ano, to, jsou odborníci, samozřejmě.

Čulík: Ministerstvo nabralo na inzerát, který uveřejnilo, příslušníky veřejnosti s vysokoškolským vzděláním a  že existují referenti, kteří často příliš velké zkušenosti s tímto oborem nemají. To není pravda?

Ježek: To víte, že není pravda. Podívejte se, vy musíte být připraveni na to, že teďko lidé budou zpochybňovat to rozhodnutí. Podívejte se, třeba na Lacrum Brno, což je zatím rekord, bylo předloženo 126 projektů. Takže 125 lidí bude tvrdit, že bylo učiněno chybné rozhodnutí. Neboť ti budou všichni zklamáni.

Čulík: Ale já mám informace od jednoho z vašich referentů -

Ježek: Co jiného máme dělat, než vzít lidi, aby to mohli zpracovávat? Co jako? Co z toho vyplývá? Já nevím, co z toho vyplývá?

Čulík: Tento konkrétní referent přišel docela idealisticky na to vaše ministerstvo a tam zjistil, že té práci, kterou má dělat, v podstatě nerozumí. Zjistil, že to není pouze jeho problém, ale řady ostatních referentů, kteří pracují s ním. Zjistil třeba, že kromě lidé s ekonomickým vzděláním tam s ním privatizují, rozhodují o těch projektech lidé, kteří jsou třeba chemici nebo technici --

Ježek: Oni nerozhodují ale!

Čulík: Aha... Ne? Řekněme, že má teda -

Ježek: Ne. Rozhoduje, rozhoduje komise -

Čulík: Ano?

Ježek: nebo rozhoduje vedení ministerstva. Které je složeno z lidí, které tam na tom ministerstvu pracují prostě už od samého začátku. Ty referenti připravují informace podle předem zadaného schématu.

Čulík: Ano?

Ježek: Oni to čtou a dávají souhrnnou informaci. Jeho úkol není rozhodovat, nýbrž připravit tu informaci pro rozhodování, a to rozhodování se děje komisionálně.

Čulík: Řekněme, že existuje deset nebo dvacet privatizačních projektů. Kdo učiní to rozhodnutí, který ten privatizační projekt bude přijat?

Ježek: To rozhodnutí činí vedení ministerstva. To je kolektivní rozhodnutí. Neexistuje rozhodnutí, které by nebylo kolektivní a neexistuje rozhodnutí, u kterého bych nebyl já.

Čulík: Ty privatizační projekty prý přicházejí nejprve na ministerstvo průmyslu - -

Ježek: No to jistě, to je samozřejmý, že ano.

Čulík: Kde prý jsou skuteční odborníci, kteří ty podniky posledních dvacet let věděli přesně, co se děje, a tak dále. Toto ministerstvo prý vypracovává jakési zprávy, které jsou ale pouze pro potřebu toho ministerstva průmyslu.

Ježek: Ano, tak praví zákon.

Čulík: Ale ti referenti, pokud jsem tomu dobře rozuměl, vyjadřují určitou míru frustrace. Zdá se jim prostě nespolehlivé, že oni sami, jejichž zkušenosti v tom daném oboru jsou v porovnání s těmi odborníky na tom ministersterstvu průmyslu mizivé, oni vlastně mohou rozhodnout proti rozhodnutím toho ministerstva průmyslu.

Ježek: Oni nerozhodují. Opakuji znova, že referenti nerozhodují.

Čulík: Mně řekli oni, že oni museli roz -

Ježek: Tak vám to řekli špatně.

Čulík: - doporučit -

Ježek: Referenti nerozhodují.

Už z  prvního rozhovoru s českým ministrem privatizace Tomáše Ježkem, z rozhovoru, jak vám neuniklo, místy dosti dramatického, jasně vyplývá, kde je zřejmě jádro problému. S konečnou platností rozhoduje to nejvyšší grémium. Nicméně: kvalita rozhodnutí je chtě nechtě závislá na výchozí kvalitě referentovy analýzy. Jestliže se však referent nepovažuje za dostatečně kvalifikovaného, a někteří z nich to zřejmě otevřeně přiznávají, co pak. A posléze věc nevyřčená, ale v podtextu: Na ministerstvu průmyslu, které pracuje na vlastních zprávách, jsou odborníci, kteří privatizované podniky znají deset, dvacet let. Čili: řečeno otevřeně: takzvané staré struktury.Čili ještě otevřeněji: sklon ke starému způsobu myšlení. Jak vidíme, už výchozí pozice je složitá. S možností dosti značného skrytého rizika.

(hudební předěl)

Druhý rozhovor, podrobněji na téma referent, jeho analýza různých privatizačních návrhů na jeden projekt a komise, která rozhodne. Pan ministr Ježek:

Ježek: Je to pravidelně tak, že ten referent sedí před tou komisí a informuje o těch projektech, které byly předloženy.

Čulík: Když ten referent ty projekty připraví, tak komise je skutečně podrobně prostuduje?

Ježek: No, ta komise se zajímá o ty klíčový otázky, o něž se zajímat má, jo. A ten referent vo nich předloží informaci, no.

Čulík: Já jsem slyšel taky o tom, že někteří referenti vyjádřili určité neuspokojení z toho, že v podstatě se to všechno prý schvaluje, protože těch projektů je obrovské množství -

Ježek: Je jich obrovské množství -

Čulík: Tak se to schvaluje velice rychle a často ta komise ty projekty údajně vůbec nečte a jenom se ptá namátkově na některé případné problémy - -

Ježek: Samozřejmě, že je nečte. Kvůli tomu je ten referent.

Čulík: Aha...

Ježek: Aby je -

Čulík: Jestliže ta komise nečte ty projekty, tak jak může rozhodnout, který z těch privatizačních projektů bude -

Ježek: No protože se ptá na informace o kterých že jsou relevantní. Tak ty si nechá říct. Informace jsou strukturovaný. My jsme udělali závaznou osnovu. Právě ta závazná osnova je právě proto závazná, že vychází z toho, že jsou některé informace relevantní. A na ty se právě ptá ta komise.

Čulík: U těch privatizovaných podniků existuje jistě řada problémů s případnými restitucemi, viďte. A také jsem slyšel o tom: vy máte na tom ministerstvu dobré restituční právnické oddělení, ale zase: že pro první fázi byla zcela zavaleno těmi restitučními problémy, a tak se rozhodlo, že bude nadále řešit jen ty nejnutnější a nejožehavější případy a že ty restituce nejsou v těch privatizovaných projektech plně dokladovány a že z toho budou v budoucnosti velké problémy.

Ježek: Pokud nejsou, tak takový projekt neschvalujeme. V žádným případě. Na to dbáme na prvním místě. To je právě ta otázka, jak jsem vám říkal, té osnovy, o tom, jak se ta komise ptá, tak to je ta úplně první věc.

Čulík: Jestli všechno je plně zdokladováno.

Ježek: No, já nemůžu vědět, že to je plně. Děláme to tak, aby to bylo co nejlepší, jako. Jestli se nějakej pan Vonásek nepřihlásil, nebo, to já nemůžu vědět.

Čulík: Když privatizujete, jak je to vlastně s informacemi o ekonomickém stavu jednotlivých podniků? Totiž, jestliže by se třeba privatizoval podnik na Západě, tak veškeré informace o ekonomické situaci by musely být naprosto veřejné. Ale vy ty informace neuveřejňujete, viďte.

Ježek: Ne.

Čulík: A proč ne?

(Pauza)

Ježek: Vy jste zřejmě žil na Západě, žeho. Vaše otázky jsou úplně jako z Marsu, jo, nebo vod UFOna. Protože nikde na světě se ještě nedělala masová privatizace. My to děláme poprvně. Nemůžete srovnávat s Anglií nebo - kde se privatizuje jeden podnik dva roky - -

Čulík: No ale, počkejte - -

Ježek: Podívejte se. My máme devět tisíc projektů a týká se to několika tisíc podniků, jo. Čili, kdybychom publikovali jejich bilance, tak to stejně k ničemu není. My to samozřejmě můžeme udělat, ale co z toho? Tak to bude jenom obrovská práce, z který stejně nic není, protože to účetnictví je takový, jaký je, a nevím, co bychom tím získali, nebo k čemu by to vedlo.

Čulík: I to, co jsem dostal zadarmo, tak bych nerad investoval do něčeho, co za půl roku zkrachuje.

Ježek: No, to je riziko, no, samozřejmě.

Čulík: Tak teď skutečně občani si nejsou jisti, jestliže do něčeho investují - -

Ježek: Jistotu nemá nikdo. Jistotu nemá nikdo ani na Západě, natož aby dneska tady někdo by měl jistotu.

Čulík: No jenže západní investor by nikdy neinvestoval do podniku, o němž by nevěděl, jak si ekonomicky stojí.

Ježek: Jistě, jistě.

Čulík: A druhá věc je, že přece: jakmile ty podniky budou jednou zprivatizovány, tak ty informace o nich přece jenom budou už muset být -

Ježek: No jistěže budou -

Čulík: - veřejné, protože jak by třeba platily daně?

Ježek: No jistěže budou. Ty informace jsou a budou v takový tý zákonem předepsaný formě. Já jsem neřek, že nebudou -

Čulík: No jo, jenže od těch referentů jsem se dověděl, že i když oni mají k dispozici základní ekonomické informace o těch podnicích, oni sami nemají úplně všechny, protože to znají leda ti odborníci na tom ministerstvu průmyslu, a že skutečně, kdyby se to mělo dělat pořádně -

Ježek: Jistě. Pořád míříte k jedný věci. Dělat to pořádně znamená to dělat deset let.

Čulík: Hm.

Ježek: Jo? A deset let to není možné dělat. A ta cena, kterou platíme za to, je nižší, než cena, kterou bychom platili, kdyby to šlo pomalu a pořádně. Tyhlety diskuse máme za sebou asi před rokem.

Čulík: Nevzniknou -

Ježek: Řekli jsme si, buď rychle, s tou cenou, že tam budou chyby, anebo pomalu a pořádně a budeme to dělat deset let a bude to mnohem a mnohem horší.

Čulík: Prosím vás, pane ministře, vy říkáte, tyhle diskuse my máme za sebou asi před rokem. Kdo konkrétně? Ví skutečně veřejnost, že tyto diskuse proběhly a schválila veřejnost - ?

Ježek: Jistě.

Čulík: Takže vy byste řekl, že veřejnost je plně vědoma si toho, že metoda privatizace, která se nyní používá v Československu, není zcela dokonalá a řekl byste, že voliči to schválili.

Ježek: Samozřejmě. Ne- volič. Federální shromáždění to schválilo, ty zákony.

Čulík: Poslanci možná o tom mají plné povědomí, ale má o tom, o všech těchto aspektech, plné povědomí řadový volič?

Ježek: Žijeme v demokratickém státě, kde je veřejnost zastupována poslancema. Asi se nebudu ptát každýho Vonáska z Orlickejch hor, jestli s tím souhlasí.

Západní demokratický politik by patrně použil jinou formulaci. Důsledně se přidržuje zásady, že všechna moc pochází od občanů, nikoliv od poslanců. V demokracii má první a poslední slovo řadový volič. A ještě něco. Záležitost tak důležitá, jako konkrétní forma privatizace, nebyla součástí žádného volebního programu. S nynější koncepcí přišla až po volbách jedna skupina v tehdejším Občanském fóru. Na omluvu nutno dodat, že demokracie byla ještě v plenkách.

(hudební předěl)

Rozhovor třetí na téma zvláště ožehavé. Malá skupina lidí má přístup k informacím, většina nikoliv. Nehrozí nebezpečí, že přístup k informacím bude zneužit? A anglosaských zemích se to nazývá insider dealing. Přeloženo ve smyslu: úmluva mezi zasvěcenými. Bývalý ředitel slovenského protimonopolního úřadu nedávno v našem pořadu připustil, že takové nebezpečí je víc než aktuální. Český ministr privatizace Tomáš Ježek je jiného názoru:

Ježek: Tady žijou ve veřejnosti představy, kterou živí novináři, že tady někdo má jakési informace a že ostatní je nemaj. Jakej druh informací myslíte, že je, nebo dejte mi nějakej příklad informace, kterou někdo má -

Čulík: No tak, musí existovat o jednotlivých podnicích rozvaha, že jo...

Ježek: Rozvaha, ta je veřejná. Máte socialistický účetnictví...

Čulík: Dobře, jsou to špatné údaje, ale pořád jsou to údaje lepší než žádné. Jestliže na tom Západě se privatizuje nějaký podnik, o jakémkoliv podniku já můžu jít do Companies House ve Velké Británii a podívat se, jaká je jeho výroční ekonomická zpráva.

Ježek: No.

Čulík: Kam můžu jít v Československu, abych si tohlecto zjistil, když chci pomocí svých kupónů investovat do nějakého podniku?

Ježek: No, ty informace zatím býti nemohou, neboť jsou skryty v těch privatizačních projektech, jo?

Čulík: A nemělo právě to se zveřejnit?

Ježek: Dyť nemůže, dyť ještě nejsou schválený. Já nevím, proč vás. Já mám obtíže vám vysvětlit, že ty projekty ještě nejsou schválený, že tudíž není co zveřejňovat. A budou zveřejněny tak, jak budou schvalovány, tak ty informace budou zveřejňovány.

Čulík: Pokud vím, tak na tom vašem ministerstvu privatizace pracují nějací američtí experti. Kdo to jsou, prosím vás?

Ježek: To jsou bankéři, jsou to lidi z investičních bank, a tak různé.

Čulík: Já jsem slyšel, že tito lidi vyjadřují určitou frustraci, že jejich názory jsou považovány víceméně za nesrozumitelné, nebo že nejsoui úplně respektovány, nebo že ta spolupráce nefunguje dostatečně dobře. Je to pravda?

Ježek: (otráveně) Ne, neni.

Čulík: To všecko funguje naprosto bez problémů.

Ježek: Ne, problémy jsou, ale už jsou všude. Normální na standardní úrovni.

Čulík: Jaké problémy tedy asi existují, v té spolupráci s těmi americkými -

Ježek: Ale prosím vás, já nevim. To - mně se ty vaše votázky vůbec nelíběj. Vy mi pořád chcete něco namluvit, těma otázkama. Neberu.

Čulík: No, děkuju vám, pane ministře, mnohokrát, za váš čas.

Ježek: (otráveně) Není zač.

Čulík: Děkuju.