Jak to bylo s údery NATO na konvoj uprchlíků - oficiální vysvětlení

Channel Four News, pondělí 19. dubna 1999

Kosovští uprchlíci usmrcení piloty NATO - dosud nejpodrobnější vysvětlení od Severoatlantické aliance

Jon Snow: Dobrý večer. NATO vyslalo na veřejnost amerického generála letectva, který vedl letecké údery a usmrtil minulou středu kosovské uprchlíky. Dnes večer: o útocích, v jejichž rámci byla zaznamenána vojenská vozidla, ale piloti si nepovšimli, že mezi nimi byli údajně civilní uprchlíci. A z albánské hranice: co se děje, jakmile uprchlíci překročí hranici? Tato rodina, jako desetitisíce jiných, je ubytována u místních Albánců, ale nedostává ani peníze, ani humanitární pomoc.

Jak to bylo s útoky NATO na civilisty?

Jon Snow: Trvalo to tedy pět dnů, ale NATO nyní zveřejnilo dosud nejpodrobnější informace o bombardovacím úderu, který usmrtil mnoho kosovských uprchlíků. S použitím videozáznamu z letadel, které se na útoku účastnili, přiznali vojenští velitelé, že civilisté se mohli dostat mezi bombardování ve dvou různých konvojích. Velitelé však uvedli, že cíle byly legitimní, protože piloti byli přesvědčeni, že jsou na místě srbská armádní vozidla. Jak informuje náš zahraniční korespondent Gaby Rado, není to ještě celý příběh, neboť není možno v tomto komplikovaném scénáři nikdy zjistit všechna fakta.

Gaby Rado: Konečně to víme. Takhle to vypadá ze stihačky. A toto, bylo nám řečeno, je smrtící efekt, za nějž NATO nyní víceméně přijímá odpovědnost.

Jamie Shea: Přislíbil jsem, že až bude dokončeno vyšetřování v Aviano, dostanete fakta. Chtěli jste fakta, dnes je dostanete. Minulý týden....

Gaby Rado: V pondělí odpoledne vládl v ústředí NATO nový energický duch. Po pěti dnech zmatku převedla aliance na veřejnost generála amerického letectva, který věc vysvětlil neobyčejně podrobně.

"Dobré odpoledne, dámy a pánové"...

Generál měl k dispozici grafiku, která znázorňovala podrobnosti letadel, kterých se to týkalo, dokonce i vysvětlení, jak pilot pracuje. Dal údery do kontextu. První byla přímá reakce pilota, který viděl, jak srbské jednotky pálí albánské domy.

Generál: "Sledoval sérii požárů směrem na jihovýchod. Bylo velmi jasné, že jejich šíření pokračovalo tím směrem. Bylo to velmi názorné a bylo to děsivé."

Gaby Rado: K prvním dvěma útokům došlo na tuto budovu. NATO stále ještě trvá na tom, že vozidla uprostřed záběru patří srbským jednotkám, i když přiznává, že někteří civilisté mohli být zraněni nebo usmrceni. Tato bomba způsobila tuto škodu. NATO konstatuje, že zasáhlo místo, ale nechává otevřenou otázku, zda způsobilo všechny mrtvé a raněné, kteří byli minulý týden nafilmováni pod srbským dohledem.

Fakta pocházejí z rozhovorů a  z technických analýz, které byly provedeny od minulé středy. K prvnímu úderu došlo nedlouho po 13. hodině severozápadně od Djakovice. Americká stihačka F 16 odpálila bombu na to, co bylo považováno za vojenský cíl.

Pak poprvé NATO přiznalo, že zaútočilo na více než jen na jedno místo, kde pravděpodobně zemřeli civilisté. Bylo to na této hlavní silnici. Linii civilních vozidel si podle generála prý jiný pilot spletl s jugoslávskými armádními konvoji.

Generál: "Přibližně dvacet vozidel vpředu, jinými slovy, na východním a jihovýchodním konci konvoje, mělo ze vzduchu stejný tvar a barvu. Vozidla udržovala mezi sebou stejné odstupy a jela stejně rychle. To jsou charakteristiky vojenských pohybů. Zároveň viděli čtyři letečtí dispečeři dálkově ovládaný vzdušný dopravní prostředek v blízkosti konvoje. Pilotovi bylo tehdy řečeno, "právě jsme dostali informace, že toto je jugoslávský vojenský konvoj".

Gaby Rado: Následovaly snad nejděsivější videozáběry, které kdy byly zveřejněny, vzhledem k tomu, že pohyblivé tečky jsou pravděpodobně traktory s valníky plnými uprchlíků.

Údery na konvoj začaly ve 14.19. Letouny F-16 odpálily pětsetilibrové bomby. Bombardovaly po dobu čtyřiceti minut, zatímco se konvoj pohyboval směrem na jihovýchod, k městu Prizren. Dvacet minut poté mise skončila. Videozáznam, který natočilo pomalejší letadlo, ukázal, že byla zasažena civilní vozidla.

Generál: "Závěrem: řekl jsem vám to, co vím o našich úderech dne 14. dubna 1999. Nemohu vysvětlit mrtvoly, jejichž záběry byly odvysílány v srbské televizi. Neměli jsme pozorovatele na zemi ani na místě. Není to jako mírové prostředí a situace, kde po nehodě máme přístup na místo. Můžeme jen spekulovat ."

Gaby Rado: Aby vyvážil celkový obraz a možná také rozdělil vinu, hovořil generál také o svědectvích uprchlíků, kteří údery přežili a dospěli toho večera do Albánie. Uvedli, že někteří z nich zahynuli, poté, co na ně střílela srbská děla a samopaly.

John Snow: Gaby Rado.

Co si o tom myslí Sir Michael Rose?

Sir Michael Rose: Ani moc ne. Bylo nám vysvětleno, za jak složitých okolností působí piloti, ale nebylo nám vysvětleno, proč jsou bojové přepisy tak volné, že mají piloti oprávnění útočit na cíle, které pozitivně neidentifikovali jako srbské vojenské zařízení. Kdyby se choval voják v Severním Irsku tak, jak to právě bylo vylíčeno, právem by skončil u soudu na lavici obžalovaných.

Jon Snow: Co se týče struktury velení, normálně předpokládám, že politikové určí, že chtějí útoky na to a to, a podle toho se pak vypracuje specifický plán a pak jsou bojové předpisy. A vy říkáte, že jsou velmi volné.

Sir Michael Rose: Nezdá se mi, že jsou dostatečně restriktivní. Musíme si všichni uvědomovat, že k těmto leteckým úderům dochází v malé zemi, kde jsou v pohybu doslova statisíce lidí v kolonách. A jak jste slyšeli, tvar a barva těchto kolon vypadá velmi podobně jako srbská vojenská vozidla.

Jon Snow: Vyžadovalo by to daleko nižší lety, že?

Sir Michael Rose: Bylo by nutné létat daleko níž. Ale válka je riskantní záležitost. Když jsem byl v Bosně, jednou jsem musel vysvětlit jednomu generálu NATO, který řekl, že jeho piloti jsou nuceni létat níž než 1000 metrů, mají-li útočit na srbské tanky, vysvětlil jsem mu, že já mám na zemi rozmístěno 23 000 lidí, a ti žijí trvale níž než je 1000 metrů a snaží se vytvořit mír.

Jon Snow: V Kosovu se prý pohybuje 840 000 kosovských Albánců. Argumentujete, že máme-li je bránit, piloti musejí více riskovat a létat níže, aby mohli útočit na srbské vojenské jednotky.

Sir Michael Rose: To je jedna věc, kterou bychom mohli udělat. Jsou jiné možnosti. Například bychom měli rozmístit vojska na hranicích mezi Kosovem, Albánií a Makedonií, více výhrůžným způsobem. To by jistě přilákalo některá srbská vojska, kterých Miloševič nyní užívá pro etnické očišťování.

Jon Snow: V této etapě války: jak si myslíte, že to pokračuje? Na základě vaší zkušenosti z Bosny, jak si myslíte, že je bývalá Jugoslávie poškozena?

Sir Michael Rose: Jugoslávie je poškozena, o tom není sporu. Jenže musíme vzpomenout na Bosnu, jejíž obyvatelstvo muselo po dobu tří a půl roku žít ve sklepě. A nikdy se během té doby nevzdali. Bude to vyžadovat daleko víc, než se Miloševič vzdá své zlovolné strategie etnického očišťování v Kosovu.

Jon Snow: Takže bychom mohli například dospět do června, zničit daleko větší části Jugoslávie a Miloševič bude stále u moci?

Sir Michael Rose: To je docela pravděpodobný výsledek, pokud budeme pořád opakovat, že jsou letecké údery úspěšné. Téměř milión lidí nyní svědčí o tom, že letecké útoky úspěšné nejsou.

Jon Snow: Jaké jsou tedy alternativy?

Sir Michael Rose: Bezpochyby je to užití pozemních vojsk. Mohli bychom využívat letectva efektivněji a vrtulníky typu Apache budou velmi efektivní zbraní, až přijdou do Kosova, ale nakonec neexistuje nic, co by mohlo nahradit oči a uši a zbraně vojáka na zemi.

Jon Snow: Takže jestliže se bude pokračovat v této strategii, stále s udržováním minimálního rizika pro piloty NATO, riskujeme, že dojde k dalším civilním ztrátám.

Sir Michael Rose: Obávám se, že tomu tak bude, a bojím se, že věrohodnost NATO, která je už teď poškozena, bude ještě více poškozena, možná nenapravitelně.

Situace uprchlíků se zhoršuje

Jon Snow: Od agónie v Kosovu k hrůzám mimo Kosovo: Humanitární pracovníci začínají mít velké obavy ze strašlivých podmínek, v nichž musejí žít mnozí uprchlíci, kterým se podařilo uprchnout. Během víkendu přešlo do Albánie asi 40 000 lidí. Hranice tam nyní byla Srby uzavřena. Přesto však je v severní Albánii nyní podle odhadů 130 000 uprchlíků, mnozí z nich žijí ve strašlivé bídě a špíně v okolí města Kukeš. Sarah Shah našla několik posledních lidí, jimž se podařilo dostat se z Kosova do Albánie.

Sarah Shah: Jeden z posledních uprchlíků překračuje hranici, která má být uzavřena. (Záběr staršího muže, který na hranici vysílením padl na zem.) Pojďte a pomozte mu, říkají jugoslávské pohraniční stráže. Ale Jugoslávie a Albánie právě přerušily diplomatické styky. Albánští pohraničníci se neodvažují přiblížit.

Následuje agonie čekání.

Pak se na scéně objevuje francouzský lékařský tým. Muž je nyní zachráněn, ale je jedním z mnoha tisíc, kteří potřebují pomoc.

Kousek dál pod kopcem přešla hranici před hodinou rodina Aliových (rodina sedící na valníku, který táhne kůň). Matka, otec, babička a deset dětí šli pěšky po dva a půl dne.

"Řekli nám, že máme tři hodiny na odchod z domova. Jinak nás prý nechají uvnitř domů uhořet. Není pro vás nikde místo. Jděte do Albánie."

Protože mají svého druhu dopravní prostředek, albánské úřady od nich chtějí, aby šli dál do vnitrozemí. V praxi však byli ponecháni zcela bez pomoci. Nemají potraviny ani jim nikdo neporadil, kam mají jít. Tak se snaží najít lidi ze své vesnice.

"Víte, kde jsou lidi z Chudjanu? My jsme sousedi."

"Jsou u mešity."

Je zatím pro ně nejkonkrétnější zpráva. Tak se tam vydávají. Přibližně v tutéž dobu přijde pomoc pro muže, kterého jsme viděli na hranici. Přichází z italského lékařského tábora. Muž se jmenuje Gennadin Chazari, ale ztratil příbuzné. Má plicní infekci. Na lékaře je vyvíjen nátlak, aby byl propuštěn, ale bez příbuzných, kteří by se o něho mohli starat, si lékaři myslí, že zemře.

Lékař: "Myslím si, že je lepší, kdybychom ho dali do stanu."

Byl zavolán albánský lékař. Zdejší úřady jsou pod politickým tlakem od členských zemí NATO, aby veřejně říkaly, že problém uprchlíků zvládají. Ale mají vážné potíže. A není nikdo, kdo by na to upozornil. Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky si nemůže dovolit rozhněvat dárce tím, že by je kritizovalo.

Lékař: "Pro mě to není problém, jsem tady, abych pracoval. Ale když moje mise odejde, ti lidé v tom stanu - co s nimi? Umřou."

Uprchlíkům, jako jsou Aliovi, není ani nabídnut stan. Doufají, že najdou známé u mešity, ale když tam dojedou, čeká je tam zklamání. Sousedi už jsou pryč.

Neznámý místní člověk jim nabízí na noc ubytování. Vezměte s sebou děti, nebo zemřou.

Nemůžeme. Ať umřou. Zemřeme tady, zůstaneme na  místě, říká matka. Otec rodiny se bojí místního člověka. Bylo jim řečeno, že na uprchlících parazituje mafie.

Ale my jsme Albánci. Proč nechcete přijít?

Většina uprchlíků nakonec nalezne úkryt v albánských rodinách, ale země je přeplněná k prasknutí. Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky poskytuje vládě potraviny pro hostitelské rodiny, ale ne pokaždé je dostanou.

"V domě mám 43 lidí. Peníze ani potraviny od vlády pro ně nedostávám."

Jsou to obyčejné příběhy, které jsme vybrali náhodou v obyčejný, průměrný den. Jejich bída ilustruje, že humanitární síť pro tyto lidi nefunguje.

Britský politik protestuje proti salónní kritice NATO

Jon Snow: Šéf britských liberálních demokratů Paddy Ashdown je v Albánii na pětidenní cestě po Balkáně. Dnes navštívil uprchlický tábor na hranici a je v současnosti v městě Kukeš. Paddy Ashdowne, jste tam s požehnáním Tonyho Blaira. Co potřebuje vědět, co už stejně neví?

Paddy Ashdown: Jone, já jsem tady, abych se přesvědčil sám, jak to tady vypadá. Sice přináším zprávy od Tonyho Blaira, ale nejsem tady s požehnáním nikoho. A zpráva je velmi jednoduchá: Je to zpráva, která se bude jistě opakovat po celé Británii: jsme v této válce a máme v úmyslu ji dovést do cíle. A když hovoříte s lidmi, kteří jsou tady za mnou, s nimiž jsem hovořil celý den, a zeptáte se jich, jestli si myslí, že jsme my v NATO celou krizi zhoršili, jak to někteří tvrdí, jejich odpověď je jednomyslná a přímá: Ne, NATO jim poskytlo šanci situaci zlepšit, jen doufají, že to půjde rychleji. A pokud jde o tu tragédii, a hovořil jsem během posledních dvou dní s některými lidmi, kteří byli v tom konvoji, v té tragédii, všichni z nich chápou, poněkud lépe, zdá se mi, než generál Sir Michael Rose, že se ve válce tyto věci stávají. A upřímně řečeno, poznámky, které jsem od něho slyšel před chvíli, mi připadají jako salónní komentáře, od generála, který by měl vědět, pad jakým tlakem jsou ti mladí muži, kteří musejí velmi obtížně během války rozhodovat.

Jon Snow: Nechci nutně generála Rosa obhajovat, ale je málo lidí lépe kvalifikovaných než on, co se týče situace na Balkáně ve válečných podmínkách.

Paddy Ashdown: Piloti stihaček F-16 musejí činit velmi rychlá rozhodnutí. Létají ve výši 500 metrů. Jste pod neustálým útokem střel a pod hrozbou střel. Musíte velmi rychle rozhodovat. Bude docházet k chybám. Když si někdo myslí, že můžeme tuto válku vést jménem těchto lidí za mnou, kteří jsou v takové hrůze a jsou tímto tak brutalizováni, a můžeme to dělat bez chyb, je to hlupák.

Jon Snow: Ale Michael Rose říkal, že si své piloty příliš ochraňujeme, že pokud je to válka, pokud zachráníme 840 000 kosovských Albánců, kteří jsou nyní v Kosově bez domova, piloti budou muset létat níže, nemají-li učinit tyto chyby.

Paddy Ashdown: Bezpochyby každý může dělat úsudky, založené na hollywoodských filmech, které netrvají déle než jeden večer. Válka trvá dlouho. Jsou různé etapy. Ještě musíme projít mnohým. Musíme mít rozhodnost to učinit. Tito lidé za mnou - mluvil jsem s mnoha z nich - tomu rozumějí.

Jon Snow: Ale přece jde o to, že NATO válčí na velkou vzdálenost, ale problémy na zemi kolem vás a na druhé straně hranice jsou naprosto obrovské. To přece vyžaduje větší cílevědomost.

Paddy Ashdown: Jone, promiňte, já jsem byl v některých těch vesnicích, které jsou nyní ostřelovány. Viděl jsem to sám loni v září. Vím, co je třeba udělat. Jsem přesvědčen, že NATO nemá pravdu, když říká, že nebudeme muset používat pozemní vojska. Ale vedeme válku a ve válce dochází k chybám. Budou další chyby. Je zázrak, že dosud nikdo nebyl raněn na naší straně. Budou na naší straně ranění i mrtví.

Jon Snow: Poslední otázka. Slyšel jste Saru Shahovou, že mnoho lidí nedostává humanitární pomoc, protože tito lidé bydlí v domovech místních lidí. Dá se s tím něco udělat?

Paddy Ashdown: Dá, ale rád bych se zmínil o naléhavější věci. Jsme tady v Kukeši, je tady 100 000 lidí, každý z nich má vlastní osobní hrůznou historku. Obávám se, že až se otevře hranice, a kdo ví z jakého hrozného důvodu je nyní uzavřena, je na druhé straně, jak jsem byl spolehlivě informován, dvacet kilometrů uprchlíků. Dalších 100 000 lidí. Většina těch lidí sem přišla pěšky a jsou ve strašné situaci. Tito lidé zahltí zdejší zdroje. Musíme ty lidi dostat mimo Kukeš. Nemůžeme sem do Kukeše dostat humanitární pomoc, jsou tu špatné silnice. Musíme přemístit uprchlíky k pomoci.