(Čulíkova) Drzost a bouře ve sklenici vody
Jsou stížnosti autorů pořadu Dvaadvacítka oprávněné? (BL 13-05-99)
Vážený pane kolego Čulíku,
sáhněte, prosím, po první začátečnické novinářské učebnici a poučte se, že ctí novináře je především psát na základě poznání skutečnosti a ověření si zpráv, které k Vám dolétly zřejmě z nespolehlivých zdrojů (pokud to jsou otevřené zdroje, mohl jste je uvést).
Ve svém arogantním a neuctivém článku "Drzost a bouře ve sklenici vody.
Jsou stížnosti autorů pořadu Dvaadvacítka oprávněné?" opět plácáte nesmysly.
Pod čarou konečně píšete: "Britské listy pořad ani vystřiženou scénku neviděly. . ." tím lépe pak Britské listy vědí, nakolik byla vystřižená scéna vulgární, primitivní, nehorázná atd. Podle ("Čulíkova") "popisu se nezdá, že by potlačená scénka byla vrcholem mezinárodní satirické tvorby".
Proč Čulík, považující sám sebe za novináře, užívá nepřípadné hledisko "mezinárodní"? Zatím se 25 - zpravidla půlhodinových dílů "Dvaadvacítek" - vysílalo pouze v České republice jako pořad České televize na ČT 1 nebo ČT2. Možná Čulíkova publicistická pozornost věnovaná realizačním potížím Dvaadvacítky roznese toto občas i satirické dílko do velkého (Čulíkova) světa.
Dojemná je Čulíkova péče o "integritu škemrajících tvůrců takových pořadů" (snad jsou míněni autoři "Dvaadvacítky"), jejímž dokladem je mj. právě i současné nevděčné trvání na platnosti zákonů České republiky i na půdě České televize.
Je vhodné při této příležitosti připomenout skutečné ohrožení integrity samotného Čulíka, který si v BL posteskl, že mu kdysi jakýsi kandidující mladík přislíbil zakoupení satelitního přijímače z peněz koncesionářů České televize, aby mohl lépe, pohodlněji a aktuálněji monitorovat programové úspěchy budoucího ředitele. Později skutečný ředitel na své sliby Čulíkovi zřejmě zapomněl. To je možná důvodem proč se dodnes kolega Čulík vehementně vyjadřuje k věcem, které neviděl, a kterým ani nerozumí.
Integritu pana Čulíka jistě neproblematizuje ani docházení Jakuba Puchalského ke zpovědi do Glasgow. Když má pan generální ředitel potřebu vyzpovídat se "Proč jsem propustil Jana Šterna" (m.j. původního producenta "Dvaadvacítky" a j.), obrátí se na Britské listy, ačkoliv v Praze má vlastní server, jemuž by taková zpověď místně příslušela.
Zpět k článku Čulíka. Není pravda, že " ... Natáčení pořadu v kulisách zpravodajství ČT povolil zástupce šéfredaktora Petr Jahn, pod podmínkou, že záběry, natočené ve zpravodajství schválí Zdeněk Šámal" !
Natáčení podrobně popsané scénky bylo šéfredaktorem RZ ČT povoleno !
Proč ne, jestliže redakce zpravodajství i vedení ČT tyto kulisy rádo využívá např. pro komerční natáčení reklamy na střešní tašky nebo chtějí-li dojmout koncesionáře, když populární hlasatelka na mateřské dovolené navštíví své bývalé pracoviště s kojencem v náručí, aby se setkala s obrazovkou apod. Souhlas s natáčením nebyl podmíněn následným schválením pořadu "22" Zdeňkem Šámalem. Pan Jahn pouze projevil přání "mít inkriminovanou scénku k dispozici na kazetě VHS ke zhlídnutí".
Musím připomenout, že o žádném vyhrožování cenzurními úmysly, ani o podmíněnosti souhlasu s natáčením apod., jsem nebyl ze strany ČT informován. Pořad "Dvaadvacítka květen 1999" byl natočen ve Tvůrčí skupině Čestmíra Kopeckého podle schváleného scénáře a natáčení v objektu zpravodajství ČT jsme realizovali přesně v intencích scénáře, s jehož obsahem byl velmi podrobně seznámen zástupce šéfredaktora Redakce zpravodajství ČT pan Petr Jahn, který v odpovědi na žádost o povolení natáčení ve zpravodajské hlasatelně náš štáb informoval, že ". . . na základě konzultace s panem šéfredaktorem jsme se rozhodli natáčení pořadu "22" ve Velíně povolit. Chtěli bychom pouze inkriminovanou scénku mít k dispozici na VHS ke zhlídnutí" (podtrženo M.V. - Zřejmě proto, aby se kdosi po shlédnutí kazety v této scénce zhlížel.). Na e-mailu podepsán Petr JAHN, zástupce šéfredaktora RZ - 19.03.1999.
Kdybychom - já (jako režisér) nebo vedoucí výroby - tento text vnímali jako závazek předložit RZ pořad ke schválení, zcela jistě bychom vůbec nemohli scénku natáčet - rezerva na přetáčení jakýchkoliv scén v rozpočtu ČT nebývá.
Pořad "Dvaadvacítka" nebyl zpravodajským, ale zábavným a občas i satirickým pořadem, jako takový byl řádně dokončen a 9.4.99 schválen příslušným producentem do vysílání. Teprve později kdosi začal uplatňovat požadavky na neautorizované úpravy.
Odhlédneme-li od skutečnosti, že věcné důvody nezákonně provedených úprav autorům pořadu nebyly nikdy sděleny, každý, kdo uvedenou scénku viděl v autorizované podobě, považuje důvody k cenzurním zásahům za malicherné.
Je politováníhodné, že kdosi ve veřejnoprávní ČT z malicherných důvodů přestupuje zákon.
Mladý ředitel, když byl 3. května 99 upozorněn na neoprávněné a protizákonné konání uvnitř ČT a nebezpečí neoprávněného šíření neautorizovaného pořadu, považuje konstatování skutečností za "názor", který "odmítá". . . Takový ředitel - údajně také bývalý novinář - prý BBC!, je zřejmě svými učiteli a rádci dodnes nepoučen o rozdílu mezi fakty a názory. Ve faxové zprávě ze 7.5. 1999 autorům pořadu porušování autorského zákona bagatelizuje jako "nedorozumění".
Takové a jiné postupy nutně vyvolávají vážné otázky o jeho kompetentnosti. Nechme tedy vyšetřovatele a posléze soud zhodnotit, co se vlastně stalo, kdo nese jakou míru zavinění a komu přísluší případný trest.
Tato satirická fraška se odehrává, jak na tiskové konferenci upozornil pan Martin Skyba, předseda Filmového a televizního svazu, právě ve dnech, kdy pan Mertlík, místopředseda vlády ČR, požádal v USA o vyškrtnutí ČR ze seznamu zemí, kde se porušuje autorské právo.
A pan Čulík si dál plácá cosi o drzosti . . .
Martin Vadas
Praha, 13. května 1999
