Ve středečním vydání Britských listů jsem se na základě zprávy ČTK pozastavil nad skutečností, že si tvůrci "satirického" pořadu Dvaadvacítka, který se vysílá v České televizi, neprávem stěžují na "cenzurní zásah" proti jejich pořadu, když z něho Česká televize vystřihla scénku, simulující onanii. Nepsal jsem ale o cenzuře - ten případ nemohu rozhodnout - ale o střetu zájmů, o vzájemných službičkách, o nedostatku integrity.
Přišla emocionální reakce od jednoho z tvůrců pořadu "Dvaadvacítka", Martina Vadase. Zveřejňujeme ji na jiném místě v těchto Britských listech a každý si z jeho způsobu argumentace může učinit vlastní závěr.
Zdá se, že Martin Vadas dobře nepochopil základní argument Jana Čulíka o nutnosti novinářské integrity, o tom, že kritizuji-li nějakou instituci, nemohu ji zároveň přitom žádat o protislužby. Chci-li natáčet satirický pořad o zpravodajství ČT, nemohu přitom přijmout od zpravodajství ČT službu mající finanční hodnotu (povolení scénku na jejich zpravodajském sále natočit.)
Příprava pořadů či příspěvků k vysílání nebo zařazování do tisku je vždycky týmovou prací (v západních denících hrají významnou roli tzv. subeditors, kteří autorům často mění, zlepšují případně neobratné formulace a články redigují). Je dobře, že bývá schvalovací proces při přípravě i televizních pořadů k vysílání týmová práce, neboť víc hlav víc ví a při diskusi nad schvalováním dojde často k podstatnému vylepšení materiálu. Konečné slovo má šéfredaktor s příslušnými pravomocemi.
Když jsem pracoval v rámci jedné asi ze sedmi set nezávislých filmových společností v osmdesátých letech na pořadech pro britský televizní okruh Channel Four, které jsme televizi odváděli hotové, schvalovací proces od příslušného commissioning editora byl liberální, nicméně však připomínky byly a kdyby měl tvůrce pořadu reagovat křikem, že vyškrtnutím určité pasáže z pořadu porušuje televize jeho autorská práva, bylo by to naprosto absurdní. (Ve smlouvě o dílo s televizní společností je v Británii uvedeno, že televizní stanice, která za výrobu pořadu platí, má v zájmu kvality absolutní právo rozhodnout o konečné podobě pořadu, třeba ho úplně přestříhat. To jsou poměry, že? Lidi, kteří pracují pro televizi jinde, prostě nemají luxus dělat primadony. )
Je velmi jednoduché posoudit, zda jsou redakční zásahy do vyrobeného pořadu skutečně cenzurou, anebo normální redakční prací, cílenou ke zlepšení konečného výrobku. Jde-li skutečně o cenzuru, většinou dojde v případě ke zveřejnění a cenzurní zásah způsobí veřejný skandál. Proto k cenzuře při schvalování pořadů v Británii příliš často nedochází. Kromě toho existují dosti pevné struktury a výrazné odborové novinářské organizace na postihování takové praxe, alespoň v kvalitních sdělovacích prostředcích.
Nepochybuji, že mnozí šéfredaktoři českých sdělovacích prostředků využívají svých pravomocí nikoliv k řádné redaktorské práci, ke zveřejňování nových, podvratných, kritických myšlenek a k jejich co nejjasnější prezentaci, ale k cenzurní praxi, k posilování převažujícího, konvenčního názorového "středního maloměstského proudu". Příliš často se však v ČR ozývají tvůrci nedokonalých pořadů a charakterizují to, že jim někdo do pořadu zasáhl, jako cenzuru.
Nepochybuji, že je možné, že Česká televize zásahem Zdeňka Šámala se v případě Dvaadvacítky vyškrtnutím onanovací scény skutečně pokusila o cenzuru, snad proto, že byla scénka kriticky zaměřena vůči zpravodajství. Nelze to však posoudit bez zhodnocení celého pořadu a celého kontextu. Proto se k této záležitosti Britské listy nechtějí vyjadřovat. To, že by měla mít Česká televize ve vlastním zájmu transparentní schvalovací proces, aby nemohla být obviňována z cenzury, je nabílední.
O cenzuře Čulíkův článek ve včerejších BL nebyl - JČ nemůže určit, zda v tomto případě skutečně došlo nebo nedošlo k cenzuře. JČ argumentuje, že si Martin Vadas a jeho kolegové nemohou stěžovat, neboť zahrnuli činitele zpravodajství do jánabráchismu a tím porušili svou integritu.
A nyní k útokům Martina Vadase vůči Janu Čulíkovi, založeným na nepřesných informacích
1.
Martin Vadas ve svém článku uvádí, že Jan Štern, produkční loni na podzim zrušeného kontroverzního (nedbalou investigativní prací proslulého) pořadu Nadoraz býval "původním producentem Dvaadvacítky". Že by neúctu k faktům, projevovanou v pořadu Nadoraz, rozšířil Jan Štern i na pracovníky Dvaadvacítky, včetně Martina Vadase? Martin Vadas totiž píše:
Je vhodné při této příležitosti připomenout skutečné ohrožení integrity samotného Čulíka, který si v BL posteskl, že mu kdysi jakýsi kandidující mladík přislíbil zakoupení satelitního přijímače z peněz koncesionářů České televize, aby mohl lépe, pohodlněji a aktuálněji monitorovat programové úspěchy budoucího ředitele. Později skutečný ředitel na své sliby Čulíkovi zřejmě zapomněl. To je možná důvodem, proč se dodnes kolega Čulík vehementně vyjadřuje k věcem, které neviděl, a kterým ani nerozumí.
Uveďme to na pravou míru. Když byl v únoru 1998 jmenován generálním ředitele České televize Jakub Puchalský, jmenoval před svým nástupem do funkce šéfem zpravodajství Ivana Kytku. Jakub Puchalský byl jmenován do ředitelské funkce na základě (nyní utajovaného) reformního projektu, jímž především sliboval zprofesionalizovat zpravodajství České televize podle západních vzorů. Ivan Kytka se domníval, že Jakub Puchalský bere tento projekt vážně, bral ho tedy také - ke své škodě - vážně.
Před svým nástupem do funkce šéfa zpravodajství uvažoval Kytka (nikoliv tedy Puchalský) o tom, že vytvoří mezinárodní tým několika pozorovatelů, dobře seznámených s praxí anglosaské žurnalistiky, jimž Česká televize poskytne k dispozici satelitní zařízení, aby mohli sledovat průběh změn v redakci zpravodajství a systematicky je kriticky hodnotit pro vnitřní potřebu zpravodajské redakce.
Tento projekt se neuskutečnil. Je přirozené, že kdyby se uskutečnil, Jan Čulík, společně s jinými odborníky, by býval tímto způsobem součástí realizovaného reformního projektu a nesl by za něj do určité míry zodpovědnost. Bylo by obscénní, kdyby se zároveň na interním projektu připomínkami podílel a veřejně sám sebe pak v tisku nebo na internetu kritizoval či chválil. V žádném případě nemělo satelitní zařízení sloužit k Čulíkově "veřejné oslavě" Jakuba Puchalského. Kromě toho, jak je dobře známo, Jan Čulík kritizoval veřejně situaci ve zpravodajství České televize ještě za působení Ivana Kytky, takže těžko může být obviňován z komplicity. (Viz např. tento článek z 11. května 1998 Události bez událostí: reforma zpravodajství České televize - pokus o první analýzu.)
Glasgow University, na níž Jan Čulík působí, má možnost satelitního příjmu televizního vysílání všech zemí, jejichž jazykům a kulturám vyučuje, s výjimkou vysílání České televize, přestože je Glasgow University celosvětově jedním z mála - možná jediným - střediskem na celém světě, které se systematičtěji zabývá obsahem zpravodajství České televize. Zpravodajské pořady České televize získává Glasgow University složitě a nákladně natáčením na videopásky v Praze a jejich posíláním poštou (část je jich vždycky ukradena). Proč?
Zařízení k satelitnímu příjmu pořadů České televize je ke koupi pouze pro uživatele, kteří se podpisem zaváží, že ho budou užívat pouze na území České republiky. Je to údajně proto, aby mohla Česká televize levněji nakupovat zahraniční pořady a filmy - jen pro sledování na českém teritoriu - nemusela platit za autorská práva pro zahraničí. (Glasgow University ovšem nemá zájem o sledování amerických filmů v České televizi v češtině.) Bylo nám doporučeno, abychom klidně při koupi satelitního zařízení v ČR závazek o příjmu pořadů výlučně na území ČR podepsali, a zařízení si pak odvezli do Británie. Toto podvodné řešení však přirozeně nemůžeme přijmout, a tak zůstáváme bez přímého satelitního příjmu České televize.
2.
Martin Vadas pak píše:
Integritu pana Čulíka jistě neproblematizuje ani docházení Jakuba Puchalského ke zpovědi do Glasgow. Když má pan generální ředitel potřebu vyzpovídat se "Proč jsem propustil Jana Šterna" (m.j. původního producenta "Dvaadvacítky" a j.), obrátí se na Britské listy, ačkoliv v Praze má vlastní server, jemuž by taková zpověď místně příslušela.
Kdo čte Britské listy systematičtěji, věru těžko může obviňovat Jana Čulíka z toho, že je nekritickou hlásnou troubou Jakuba Puchalského. Jak uvedl Jakub Puchalský zde, 18. ledna 1999, své vysvětlení, proč propustil Jana Šterna a zlikvidoval pořad Nadoraz, rozeslal celé řadě českých sdělovacích prostředků i institucí. Zveřejnily ho pouze Britské listy. Domníváme se, že je možná serióznější, předložil-li Puchalský svou argumentaci k otištění nezávislým sdělovacím prostředkům, než aby ji šířil na svém vlastním televizním serveru formou sebereklamy. To, že jeho argumentaci žádné jiné české médium kromě Britských listů nezveřejnilo, je jiná věc. Důkazem, že Britské listy asi zrovna Puchalskému nepodlézají, je například
tento článek "Chyby Jakuba Puchalského", zveřejněný v témže čísle Britských listů, hned vedle jeho dopisu.
Jan Čulík
Reakce Tomáše Peciny ke kauze Dvaadvacítky
Bez ohledu na to, jak spatny je ten porad (a je skutecne VELMI spatny, to mi
muzete verit), jde o to, zda ma vedeni Ceske televize pravo dodatecne editovat porady bez svoleni autoru.
Podobny pripad se mi stal ve Slove: muj clanek tam redakcne upravili a
publikovali v takove podobe, ze jsem ho stezi poznal. Dulezite casti byly (v
polovine vety) vypusteny. Jak vite, nesoudil jsem se, nepodaval jsem
stiznosti, ale daroval jsem redaktorce Kucerove parkra s cervenym inkoustem
a ukoncil s listem spolupraci.
Myslim, ze neni dobre tento pripad bagatelizovat: je smutnou skutecnosti, ze
v CR vetsina sefredaktoru autorsky zakon nejenze nedodrzuje, ale ani nezna.
T.P.
A pak přišel ještě tento milý dopis, jehož pisatele raději označíme pouze iniciálami:
Dobry den,
Ackoliv dvaadvacitku nesleduji, musim se ohradit proti Vasi reakci. Domnivam se totiz, ze tvurci dvaadvacitky maji pravo na protest proti zneuziti autorskych prav, ale to pouze za predpokladu, ze nebyli upozorneni na moznost cenzury ze strany CT. Toto jsem z Vaseho clanku nejak nevycet.
Jelikoz jsem neznaly faktu, je mozne, ze se milim. Jsem ponekud podrousen alkoholem "omlouvam se".
S pozdravem RV.
