Je nutno dotovat soukromé školy v ČR
Snad se dnes, když je válka v Kosovu, pnutí v Evropské unii, krize v českém hospodářství a ostudy v politice, může zdát, že diskuse o státních dotacích soukromým školám je zbytečnost. Ale války, pnutí a krize jsou do značné míry produktem hlouposti, a tu pomáhá mírnit právě vzdělávání. Tak snad chvilku (a pár korun) na školství dát můžeme.
Předem chci varovat před jedním omylem: když se u nás mluví o soukromých školách, hodně se myslí na školy střední, a ještě víc na obchodní akademie nebo všelijaké speciality, a méně se ví, že pro vývoj školství ke kvalitě jsou velmi cenným prvkem soukromé základní školy. Těch je malilinko, spíše jen od 1. do 5. třídy, a velice chybějí na druhém stupni, tj. od 6. do 9. třídy.
Soukromníci a učitelé, kteří se pouštějí do vzdělávání dětí školou povinných, jsou obětaví a většinou silně neziskoví: kolik rodičů u nás si myslí, že by za povinnost posílat své děti za dobrým a povinným vzděláním měli ještě platit? A přece tyhle školy jsou přínosem: mají víc svobody a odvahy i obětavosti k nalézání účinných způsobů vzdělávání a k péči o jednotlivé dítě. Některé přijímají postižené děti, a s tím je velká práce - znáte to vůbec vy osobně? Ovšem i některé školy státní přijímají dítě na vozíčku, a když se jim (státním i soukromým) daří ho integrovat, s potěchou konstatují, jak moc to pomohlo nejen dítěti postiženému, ale taky třídě, učitelům - tváří tvář fyzickému postižení se totiž do třídy vrací lidskost, upřímnost, vzájemná péče...
Ovšemže jsou školy, státní i soukromé, které to nezvládají. Do některých soukromých základních škol časem začali dávat své nezvedené děti ti rodiče, kterým nejde o kvalitu vzdělávání, ale o "zpucování" a vzdělávatelnost jejich zpovykaného děcka. A pokud to škola neměla v plánu, těžko se náhle přeškoluje na převýchovný ústav. Zatímco škola státní mnohde vesele na děti nevychované i na děti s (nezaviněnými) poruchami chování zvesela kašle, dává jim poznámky, pětky a propadáky, škola soukromá tohle nemůže. A krachuje, nebo si zoufá a má špatnou pověst.
Diskuse i úvaha o penězích státu, tj. penězích nás daňových poplatníků, pro soukromé školy musí v Česku být děravá, a to jednoduše proto, že nebereme v úvahu celý kontext vzdělávání ve společnosti:
Já jako platič daní předpokládám, že moje děti za ně mají dostat dobré vzdělání. Nevím, proč bych si měl skrze daně platit na školy, které nedávají mým dětem dost podnětů k přemýšlení, které je odrazují od chuti ke studiu. Nevím, proč bych neměl své děti a za nimi i peníze přemisťovat od špatné školy, která mých peněz zneužívá k platům neschopných učitelů, do dobré školy, která za ně dává něco použitelného.
Je mi jedno, jestli tu kvalitu dává soukromník nebo státní škola. Jestliže je situace taková, že pár dosažitelných kvalitních středních škol je přeplněno, takže si - mimochodem bůhví vlastně proč! - vybírají jen děti nejtalentovanější, se kterými pak je nejsnadnější a nejradostnější dobře učit a mít skvělé výsledky, pak budu hledat jinou nabídku, kde tak přeplněno není, třeba i za cenu doplatku. Vůbec nechápu, proč by mi to stát měl znemožňovat tím, že nedovolí mé peníze (z daní, nebo dokoce z kapsy, kdyby soukromé školy potřel docela) té dobré škole dávat.
Až se objeví dobrá škola nesoukromá, a to v našem městě (protože sehnat byt jinde, než kde bydlím, je u nás při mých podprůměrných příjmech téměř nemožné), pak budu vážně uvažovat o tom, že tam své dítě přesunu - jenže vím, jak důležití jsou pro něj spolužáci, se kterými už třeba pár let vyrůstá, a třeba ho tam nechám dosloužit i za ty prachy). Mimochodem, snahu mít co nejvzdělanější absolventy škol přece musí mít i moje zvolená vláda.
Proč by ji mělo zajímat, kdo tu kvalitu dělá, jestli za stejné státní peníze soukromník, nebo státní podnik? Že v Británii je to jinak, je podle mě dáno docela jiným historickým a kulturním vývojem obou zemí.
V Anglii bylo kvůli demokracii třeba prolomit tvrdé elitářství bohatých a k tomu by bylo divné, aby jim stát platil na elitní školy.
U nás jsme si přirozené elity zlikvidovali různými fašismy a komunismy, ba dokonce i odstřižením aristokracie v první republice (a oni si o to mnozí příslušníci elit koneckonců sami svým nezodpovědným chováním vůči národu sami říkali - nemám na mysli nešťastnou osobní likvidaci členů té které elity, ale zrušení jejího výsadního a taky zodpovědného postavení ve společnosti).
Proto dotacemi soukromým školám nepodporujeme - možná prozatím - elitářství. To podporuje nedemokraticky sama vláda tím, že dává státní peníze státním osmiletým gymnáziím, a tak připravuje sociální roztržku: děti "lepší" studují a žijí odděleně od dětí "horších", nebo chcete-li, děti "chytré" izolujeme od "hloupých", a tak se nadělají z obou skupin hloupí, jedni hloupí svou nevzdělaností, druzí sociálně, bez porozumění a citu pro lidi nadané neakademicky.
Vytrhování dětí z vrstevnické skupiny a vznik sociálního neporozumění a opovržení, které jednou náramně poslouží potomkům Grebeníčka nebo Sládka a podobné havěti k další vzpouře davů, není problém soukromých škol, nýbrž úmyslné neprostupnosti českého vzdělávání od 6. třídy výše: střední školy procezují děti moc brzy a moc trvale.
Jestli vás to zajímá nebo dráždí, seznamte se třeba se systémem holandským. Čím víc o světě víme, tím víc smutku nás popadá při pohledu na "naše furianty" - Stroupežnický znal dobře tenhle národ.
Souhlasil bych, kdybych svoje právo na odříznutí mých dětí od plebejců musel pořádně zaplatit - sotva mi může někdo bránit, abych svému dítěti nevybral dráhu, jakou jako rodič vyznávám.
Ale stát má mít své jasné priority, a podle mého soudu by se mělo v našem poválečném státě stůj co stůj zabránit budoucí sociální roztržce. A tak ať moje daně jdou hlavně na vývoj dobrých veřejných škol společných pro děti rychlé i pomalé, a kritériem pro krácení dotací ať je hledisko elitářství - kdo není demokrat, ať platí. Napadlo u nás vůbec někoho v diskusích, že by si soukromá škola mohla záměrně vybírat úplný vzorek populace?
Vždyť to by byl důkaz jejích schopností, ne? A na veřejnou školu, jejíž učitelé budou opravdu umět a moct učit dobře jak rychlé, tak i pomalé děti, bude taky potřeba moc peněz, rozhodně ne ta dnešní bída.
Ale zpět k meritu věci:
Umíme si dobře představit v česku školu, které se v USA říká charterová, nebo v Anglii opt-out?
Škola, která dostává dotaci na základě smlouvy mezi skupinou zakladatelů (bývají to rodiče i učitelé) a ministerstvem nebo podobně vyšším úřadem, tak aby škola bez ohledu na byrokracii nebo nesmyslné tradice mohla podle potřeb dětí a rodičů vyvinout co nejvyšší kvalitu vzdělávání? Taková smlouva může obsahovat přesné podmínky pro kontrolu kvality a pro přidělení peněz. A pro případ neúspěchu obsahuje způsob zrušení školy a záchrany žáků.
Která z dnešních soukromých nebo státních škol má takovou smlouvu, prosím? Která vůbec škola má dobře sestavenou svou strategii rozvoje, kde by byly vymezené cíle, o které jí s dětmi a studenty jde, kde jsou popsány a stanoveny způsoby a náklady, jakými se k cílům chce dostat? Státních základních škol je asi 5.500 nebo snad víc, ale pořádnou strategii jich má míš, než je prstů na vašich i manželčiných/manželových končetinách. Taky jim v tvoření té strategie sotvakdo pomáhá, a také ji po nich nikdo z rodičů ani ouřadů nežádá.
Jak by odpůrce dotací soukromým školám rozhodoval o takové charterové škole? A tak se dostávám snad k tomu, že není soukromá jako soukromá, ani státní jako státní. Už ať konečně začne někdo - například ministr financí! - nabízet demisi, jestli se okamžitě nezačne z moci parlamentu a vlády podporovat kvalita ve vzdělávání, abychom za čas měli schopné, myslící, cizími jazyky mluvící, otevřené a příjemné deváťáky a maturanty i učně. (Jasně že ne všechny, to nejde nikde, ale aspoň víc než polovinu!
Jak mohou podnikatelé mít úspěchy, když se tak pomalu čte, tak pomalu chápe, když se tak málo umíme vyžvejknout o tom, co bychom potřebovali, nebo když to ani neumíme pořádně promyslet?
Jaký div, že se tolik krade, obcházejí zákony, a pracuje obecně tak děsně pomaličku. Možná mohou být pomalí obchodníci a řemeslníci nebo univerzitní profesoři ve vyspělých zemích, kde je rezerva na promrhávání, ale u nás jsme na dně, tak se musí dělat teď a tady.)
Ať si zkrátka stát kupuje za daně kvalitu. Jestli jsou mizerné některé školy soukromé, jasně že je nechceme podporovat. Prosím poraďte teď hned ministrovi, jak má poznat mizernou školu.
Jeho emajlová adresa je zeman@msmt.cz. Ale než to napíšete, trošku si to promyslete, aby neztrácel čas nad návrhy, jako je "dobrá škola vychovává ke kázni", ani "v dobré škole se učí myslet".
Bude potřeba mu poradit, jak se pozná, že škola učí myslet, nebo že škola učí vnitřní disciplíně.
Nechci se hádat, ale vsadil bych asi 1:6, že to do konce školního roku nevymyslíte. A jestli jo, rád prohraju těch šest korun.
Ono je opravdu těžké kvalitu měřit - ty mezinárodní výzkumy jako TIMSS, nebo ty domácí maturitní sondy jsou jen plošným, statistickým obrazem, který neříká, jak té kvality nebo mizérie bylo dosaženo.
Na to jsou jiné výzkumy, mnohem pracnější a náročnější na čas: učitelé např. v projektu Schools around the World si vzájemně ukazují práce svých žáků a diskutují o tom, proč je hodnotili jako dost dobré nebo ne.
To je sice lehčí, než dát návod na poznání dobré školy, ale výsledky přijdou mnohem později, než kdyby Děd Vševěd zavedl dokonalé školství. (Už to jednou zprasil, dědek Nejedlý).
Totiž jenom přímá podpora učitelů v terénu je skutečně učinná. A ve světě už to politikům a zaměstnavatelům dochází.
Až to dojde i u nás, podaří se mi snad získat cca 600.000 Kč na projekt SAW pro příští školní rok, abych v něm mohl s dvaceti českými školami u nás pokračovat.
Kromě ČR je v něm Anglie, USA, Francie, Portugalsko, Německo, Hongkong, Japonsko (nabídky i nižších částek mi můžete psát do o.s. PAU na emajlovou adresu hana.kostalova@ecn.cz).
Jestli bude kritériem pro udělování dotací cokoliv jiného než kvalita vzdělávání, žádné kvality se nedoberem. Jestli zatím nevíme, co kvalita je, musíme dávat peníze na to, abychom se to dozvěděli - musíme to vymyslet, ověřit že to funguje, vypracovat režim k podpoře takové kvality v dosavadních školách. Jednou z cest může být řád pro profesní růst učitelů, na kterém MŠMT dost úspěšně pracuje, a který by mohly zkazit asi jen zájmy těch institucí (např. vysokých škol, které u nás zatím hledají hotové výsledky, známky, testy, zkoušky, a které nevědí, že podporovat je nutné procesy, kterými se dá ke kvalitě dospět. Můžeme také podporovat vytváření sítě center kvality - vývojových škol, jaké mají ve vyspělých zemích od dob Johna Deweye. Ale je nutné investovat do těch, kdo kvalitu "vyrábějí", a ne peníze promrhat třeba na státním aparátu.
Můj závěr je: Jediný státní dluh, který je ospravedlnitelný, je do zdraví a vzdělanosti mládeže. Handrkovat se o pár milionů šestáků pro soukromé školy je směšné, když za špatné mezi školami státním dáváme mnohem víc. Máme žádat své poslance, aby zařídili pořádnou finanční podporu pro hledání a vývoj kvality ve vzdělavání. Střihat rozpočty se budou až těm, kdo se do zlepšování odmítají zapojit.
Je rozumět tomu, co tu píšu? Diskuse v prostředí, kde se tolik lišíme v přístupech, bývá bolestivá. Můžu se pokusit to příště napravit.
