Martinu Vadasovi: Co přesně dělá Etický panel ČT
Vážený pane Čulíku,
dovoluji si Vám zaslat své vyjádření k výrokům pana Martina Vadase v
Britských listech.
S pozdravem,
Jiří Kučera
Ad: Etický panel České televize
Vážený pane Čulíku,
nejsem detailně zasvěcen do všech oblastí činnosti České televize, které pan Martin Vadas ve svém úterním a středečním příspěvku do Britských listů kritizuje, a proto nemohu reagovat na jeho text jako na celek.
K jedné věci se však vyjádřit musím. Pan Vadas píše: "Rada přitom tupě kývá např. na tzv. Etický panel České televize, který je orgánem pro posvěcování problematických rozhodnutí ředitele. Údajně 'nezávislý' panel je totálně závislý na řediteli, který si ho vybírá, z velké části ze svým zaměstnanců a spolupracovníků, jmenuje ho, monopolně ho úkoluje a monopolně ho zásobuje informacemi. Takzvaně nezávislým osobnostem již nezbývá nic jiného než pořádat ředitelovy chlebíčky a zvedat ruce pro ředitelem předpřipravená usnesení." Pan Vadas patrně nikdy nečetl statut Etického panelu a má o jeho účelu i práci značně zkreslené představy. Protože o práci a poslání Etického panelu České televize jsem podrobně informován, dovolte mi, abych některá jeho tvrzení uvedl na pravou míru.
V čem má pan Vadas pravdu? Členy Etického panelu skutečně jmenuje generální ředitel České televize, a to z poměrně prostého důvodu: tento panel je jeho poradním orgánem. Proto také generální ředitel České televize určuje jeho agendu. Etický panel však má statutem velmi přesně a úzce vymezené poslání: "kvalifikovaně posuzovat etickou stránku těch pořadů nebo částí pořadů, které jsou předmětem stížností diváků z hlediska dodržování profesionální etiky nebo vyvolaly negativní reakci jiných sdělovacích prostředků v tomto smyslu" a dále "provádět oponenturu textu interních norem přijímaných Českou televizí z hlediska zásad profesní etiky".
Statut připouští jedinou další možnost rozšíření agendy: "Ve výjimečných případech může generální ředitel požádat panel o vyjádření k pořadu dosud nevysílanému a poskytnout členům panelu nosič se záznamem tohoto pořadu; v takovém případě se panel rozhoduje hlasováním, zda se bude pořadem zabývat či nikoliv". Etický panel se ovšem za celou dobu své existence takovým zadáním nezabýval. V žádném konstitutivním dokumentu Etického panelu České televize není použito v Čechách poněkud devalvované slovo "nezávislý"; Česká televize nadto může jen těžko sama ustavit jakýsi nezávislý orgán, který by její vysílání posuzoval.
Etický panel se však navzdory tomu ve své práci opírá slovy statutu o "významné osobnosti veřejného života, obdařené obecně respektovanou autoritou a zabývající se etikou profesionálně". Konkrétně jsou jeho externími členy prof. Helena Haškovcová, doc. Jan Sokol, doc. Pavel Štecha a Helena Třeštíková, kteří všichni výše citovanou definici nesporně naplňují. Čtyři interní členové panelu jsou pak jmenováni podle kompetenčního principu, devátého člena deleguje do panelu Rada České televize. Na doporučení prof. Heleny Haškovcové jedná panel od počátku podle vzoru lékařských etických komisí vždy a bez výjimky na základě konsensu, což znamená, že nesouhlas kteréhokoli jednotlivého člena může přijetí usnesení zablokovat.
Pan Vadas píše: "Ani zmínka o tom, jaké nezávislé informace si Etický panel ČT pro své odstřely konkrétních osob obstaral, ani zmínky o tom, koho z ředitelem napadených osob oslovil a vyslechl!"
Nevím o žádném "odstřelu konkrétní osoby". Etický panel nikdy nevydává doporučení personálního charakteru, ale zabývá se pouze posuzováním konkrétního vydání konkrétního pořadu. Postupuje vždy na základě úplného textu stížnosti (adresované buď generálnímu řediteli České televize nebo té, kterou generálnímu řediteli postoupila k vyjádření Rada České televize), a na základě písemného vyjádření producenta posuzovaného pořadu.
Nejdůležitějším podkladem pro jeho jednání je záznam pořadu samotného. Musím dodat, že Etický panel nikdy neposuzuje anonymní stížnosti a že se ani zdaleka nezabývá všemi stížnostmi, přicházejícími generálnímu řediteli nebo Radě České televize.
Nevyslýchá nikoho, neboť není soudem ani vyšetřující komisí. Producenty a editory, jejichž prací se zabýval, však oslovil a oslovuje všechny bez výjimky, protože je žádá o jejich vyjádření k dané stížnosti. Bez vyjádření odpovědného producenta (který může a často také přikládá vyjádření autorů jednotlivých pořadů nebo jejich částí) Etický panel nemůže o žádné kauze vůbec začít rozpravu.
Tím je automaticky zajištěno, že se Etický panel před projednáváním jakéhokoli případu musí seznámit se stanovisky a argumenty obou stran. Generální ředitel poskytuje ke každému případu jediný dokument, a to dopis, jímž předsedovi Etického panelu formálně ukládá danou kauzu projednat. Usnesení téměř nikdy nejsou koncipována na prvním zasedání, na němž se panel příslušným případem zabývá (výjimku tvořila pouze stanoviska ke stížnostem na první pohled zjevně neopodstatněným) a jejich texty vznikají postupně na základě výsledků jednání.
Dovolte mi však, abych se ještě vrátil k úvodnímu tvrzení pana Vadase o tom, že Etický panel je "orgánem pro posvěcování problematických rozhodnutí ředitele". Pan Vadas zřejmě naráží na jediný případ, kdy Etický panel jednal o rozhodnutí generálního ředitele dodatečně. Jde o kauzu pořadu Nadoraz, vysílaného 16. listopadu 1998.
V tomto konkrétním případě však nebylo prvotním účelem jednání Etického panelu zjistit, zda dvě reportáže zmíněného pořadu byly či nebyly porušením profesionální novinářské etiky (to bylo bohužel až příliš snadno prokazatelné), ale navrhnout systémová opatření, jejichž prostřednictvím by Česká televize mohla napříště podobným situacím čelit.
To se stalo v závěrečném usnesení ze 6. ledna 1999, jímž Etický panel kauzu uzavřel. Shodou okolností téhož dne jednala o tomtéž případu Etická komise Syndikátu novinářů České republiky, o jejíž nezávislosti nelze pochybovat. Ta konstatovala, že "obě reportáže jsou neprofesionální, jednostranné a neodpovídají úrovni a kvalitě, požadované od veřejnoprávní televize".
Pokud dvě velmi rozdílná grémia zřízená různými institucemi k rozličným účelům dospějí ve stejnou dobu na oddělených a místně vzdálených jednáních k závěrům v zásadě shodným, lze se právem domnívat, že to věrohodnost jejich závěrů výrazně posiluje.
Pokud tehdy Etický panel České televize zcela výjimečně připojil ke svým závěrům také konstatování, že "personální a provozní opatření, která přijal generální ředitel České televize v souvislosti s touto kauzou, byla legitimní a odpovídala vážnosti situace", učinili tak jeho členové pouze proto, aby podpořili generálního ředitele vahou své neformální autority v okamžiku, kdy proti němu byla rozpoutána kampaň, spojená s podepisováním velmi emotivně laděné a na nepravdivých tvrzeních založené petice.
Rád bych však u této záležitosti setrval poněkud podrobněji, neboť ji pan Vadas již několikrát zmínil ve svých předchozích textech pro Britské listy.
Když generální ředitel České televize této kampani čelil, shromáždil velké množství dokumentů přesvědčivě dokládajících profesionální selhání producenta Jana Šterna a autorek obou reportáží. Pravost těchto dokumentů nebyla nikdy nikým zpochybněna.
Zároveň udělal detailní rozbor obou reportáží a ukázal do nejmenších podrobností, jakým způsobem autorky použily manipulativních postupů sloužících jejich záměrům. Tuto analýzu a faksimile shromážděných dokumentů shrnul do dopisu, který rozeslal všem veřejně známým signatářům petice a všem médiím, která se kauzou zabývala.
Podle mých zkušeností by v kterékoli civilizované evropské zemi mnohá média tyto materiály s vlastním zasvěceným komentářem otiskla a jejich publikování by vzápětí vyvolalo bouřlivou veřejnou polemiku o etice novinářské profese.
Pokládám za příznačné, že to žádné z obeslaných českých periodik (s výjimkou Britských listů) neučinilo. Kampaň skončila do ztracena, nikdo ze signatářů nepovažoval za nutné své stanovisko jakkoli komentovat a rozruch kolem zániku pořadu (mimochodem, nikdo Nadoraz nezrušil, autorský tým se sám rozhodl v jeho výrobě nepokračovat) utichl stejně rychle jako vypukl.
Vraťme se však k Etickému panelu. Dosud přijal sedm usnesení, z nichž dvě se týkala zpravodajských pořadů, dvě pořadu Nadoraz, jedno pořadu Stalo se..., jedno stížnosti na drastickou upoutávku a jedním byl přijat materiál Stručná pravidla pro volbu výrazových prostředků užívaných ve zpravodajských relacích České televize (jehož vznik mimochodem o dva měsíce dříve Etický panel navrhl, a to právě v souvislosti s profesionálními nedostatky pořadu Nadoraz).
Všechna jsou veřejnosti k dispozici v plném znění na internetové stránce České televize; žádné z nich neobsahuje návrh personálních opatření nebo doporučení zastavit výrobu a vysílání nějakého pořadu. Pro pořádek a pro informaci pana Vadase dodávám, že generální ředitel členům Etického panelu nikdy obložené chlebíčky jako pohoštění nenabídl.
Jsou-li také ostatní informace v textech pana Vadase tak přesné, ověřené, objektivní a nezaujatě sdělované jako ty, které se týkají Etického panelu České televize, pak mi nezbývá než charakterizovat jeho psaní jeho vlastním výrokem:
Chucpe!
S úctou
Jiří Kučera
předseda Etického panelu České televize
a tajemník generálního ředitele České televize
