Menší nesouvislé rozjímání nad českým rasismem
Jako noční můra kolem českých hlav létá nařčení z rasismu a jiné laškovnosti tohoto zrna.
Odmyslíme-li si určité procento kreténů hledících skrze kůži na kůži, kterých je kdekoli na světě asi zhruba obdobně - v procentuální úrovni (statistické procento úchylky...), existují určité situace a sociálně - psychologické jevy, které jsou jen nesnadno uchopitelné.
Otázka českého rasismu do ní patří v první řadě. Jan Čulík vzpomenul ve středečních BL v souvislosti s výzkumem veřejného mínění kolik lidí si v Českozemi myslí, že je zde rasimus, jednu drobnost: "Mám na univerzitě v Glasgow studentku češtiny, která má arabského otce. V Praze strávila rok a stávala se terčem četných verbálních útoků lidí v ulicích či v tramvaji, kde na ni lidi volali "Ty špinavá cikánko!" Pokud zjistili, že je z Británie, tak se naopak rozplývali nadšením."
Nejen policajtská historie
Trocha "rasistické" historie: Oblasti Ústí nad Labem a Teplicka. Po roce 1990 zde s uvolněním poměrů byla bezpečnostní situace tak mizerná, že v určitém okamžiku, rozmezí let 1991 a 1992 se večer dokonce báli lidé chodit v Ústí i po hlavním Mírovém náměstí. Byla proto zřízena městská policie. Několik let její hlavní činností bylo postupné vytlačování "divných živlů" ze středu města, což stručně řečeno byly většinou skupinky romské mládeže (i té již dost odrostlejší...).
Současně s tím se "pacifikovaly" problémové oblasti - např. Předlice, Trmice, ale i části Krásného Března, na hranici čtvrti Předlice a středu města to byla ulice Na nivách, kde jednu uliční frontu činžáků romské obyvatelstvo vybydlelo tak, že z toho byl v lednu jelen i humanista Uhl a je (po verdiktu statika) jen na zbourání (ne Uhl, ale domy).
Tam byla skutečná minighetta, která se pomalu rozpouštěla rozstěhováním (protože obyvatelé byty vybydleli...), odstěhováním některých na Slovensko apod. Romské komunity se postupně uklidňovaly a pozvolna přecházely takřka do normálního režimu života.
Dnes již není pravda, že do Trmic se musela jednou na večer sjet kvůli incidentu takřka celá pohotovost městských policistů, byli povoláni i "záložníci" a psovodi s hafany. Městští strážníci klidně čekali co bude dál. Nebylo nic, protože i ti největší grázlové museli pochopit, že již jsou bez šance a údobí veřejného bince končí.
Takto se řešila otázka občanské bezpečnosti a jistoty a dnes již v Ústí nejsou nebezpečné čtvrti, ale jen pár odlehlých ulic, které nemají nejlepší pověst.
Práce městské policie byla ohromná, ale především mravenčí a trpělivá. Vždyť městští strážníci chodili a chodí vyučovat (v uniformách) i základy občanského jednání a práva na školy kde bylo větší procento romských dětí a vstupovali s nimi do přímého kontaktu jako lidé.
Ale zároveň s tím zde byl a je druhý aspekt - strach a odstup ostatních obyvatel města od rómského obyvatelstva. A cikánští starousedlíci hořce vzdychali jak jim "ti, co přišli ze Slovenska" udělali svým chováním peklo na zemi, protože lidé se teď bojí všech...
Proto bych nemluvil o rasismu, ale o sníženém prahu tolerance, což je jev daleko lépe léčitelný - léčba je zdánlivě jednoduchá: pozitivní zkušeností, tedy v rámci naprosto běžného soužití, ale trvá to léta, jako každý samočistící proces živený pozitivní zkušeností.
Potkám souseda, pozdravíme se, usmějeme se, prohodíme pár slov a jdeme dál a nenapadne mě ani vnímat, že je Rom, protože není Romem, ale prostě člověkem.
Ale potkám někoho jiného a zpozorním, protože je Rom, kterého neznám.
Je to rasismus? Jen pomalu odeznívající, před několika lety potřebná, obranná reakce, bezděčná kontrola situace. Není to ani žádná přecitlivělost, fóbie. Kdybych se bál, tak jsem před pár lety nepronásledoval tři mladíky, kteří do krve zkopali a okradli staršího chlapíka. Skončili v policejních autech a já jsem si šel dát po té honičce pivo.
Vyhánění čerta ďáblem
V tomto nesouvislém povídání ze života nechci říci nic jiného, než že není nic horšího než jednoduché nálepky, jak to vidíme ze strany Uhla, bohužel v případě Matiční i od prezidenta Havla a od různých humanistických teoretiků.
Že 72 procent českých občanů nepovažuje rozhodnutí vybudovat v ústecké Matiční ulici zeď oddělující tamní neplatiče od majitelů rodinných domů za projev rasové nesnášenlivosti, s tím souvisí. Opačný názor zastává 28 procent lidí. Zjistilo to Středisko empirických výzkumů (viz středeční BL).
Podle 73 procent respondentů by se do problému neměla plést vláda a řešení by mělo zůstat na místní samosprávě, do kompetencí vlády náleží pouze podle 27 procent dotázaných občanů.
Není nic horšího než vyhánění čerta ďáblem jako v Matiční situaci. Na Ústecku protiplotová hysterie vzbudila svou antireálností hluboký odpor a romská hnutí ztratila bez tak malou důvěru.
A lidé pracující na Ústecku v multikulturních a romsky orientovaných programech s rozčarováním zjistili, že se mohou spoléhat především na sebe, protože romská problematika se zde naprosto zpolitizovala a spolupráce s těmito (pragocentrickými) kruhy by jejich práci spíše uškodila.
Vždyť tažení proti plotozdi v Matiční ulici již nabývá rysů hysterie.
Vietnamský fenomén
Místo P.S. malou připomínku. Že se nejedná o rasismus, ale o jiný typ problému je viditelné i z bezproblémového soužití Vietnamců a Čechů. Žijí vedle sebe, přitom odlišnost od romských obyvatel ČR je u Vietnamců daleko větší. Svůj domov mají kdesi daleko, jsou zde skutečnými cizinci, kteří si zde zvykli a zvolili si polouzavřený a přesto obecně přístupný způsob života. A spolužití funguje na běžné úrovni.
Poznámka JČ: Obviňte mě z idealistické politické korektnosti, domnívám se však, že nepřítomnost rasismu znamená, že i když vidím Roma nebo příslušníka jiné etnické menšiny, o níž vím, že někteří její příslušníci kradou, či jsou známi násilím, atd., nedávám mu svou případnou ostražitost či odpor vůči němu najevo, i když ho neznám, neboť je velmi dobře možné, že to není násilník ani zloděj, a je neférové mu tuto vlastnost automaticky přičítat jen na základě barvy jeho kůže. Vím, je to těžké, vyžaduje to aktivní úsilí. Ale jinak se bude vzájemná nenávist jen šířit. - Mimochodem, tentýž přístup se doporučuje i vůči menšinám v jiných zemích - snad si nemyslíte, že třeba černošská menšina ve Spojených státech je bezproblémová?
