 |
|
Kosovo: situace je složitější, než si myslí Jan Čulík a čtenář FerdinandJiří Jírovec
Ferdinand ve své poznámce k diskusi mezi Janem Čulíkem a mnou o tom, co a proč si Češi myslí o válce v Jugoslávii, odvozuje, že Češi neuvažují racionálně, čímž se dostávají mentálně na úroveň zemí třetího světa do nějž posléze sklouznou i životní úrovní, pokud se toho zlozvyku nezbaví.
Můj článek, který Ferdinand zmiňuje, se ovšem týkal toho, že české názory nejsou nikterak odlišné od těch, které lze najít v zemích světa prvního. Z této pozice jsem zpochybnil závěr Jana Čulíka, že česká reakce je dědictvím komunistického režimu (nebo tak nějak).
Možná by bylo dobré, kdyby Ferdinand svůj názor na vztah racionálních či emocionálních reakcí (na politickou situaci) a životní úrovně trochu více rozvedl. Mé představivosti toto spojení uniká, ledaže jde o racionální úvahu typu "kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti".
Jakou životní úroveň si zaslouží národ, jehož občané si z valné části nedělají názor žádný? Nebo, neschopni racionální analýzy, přijímají emocionálně to, co do nich vpravuje CNN?
PS Je článek Dalibora Žurka "Srbové zvítězili a jiné poznámky" racionální nebo emocionální?
Jan Čulík postavil na začátku svého článku "Kosovský problém, ČR a západní chattering classes" proti sobě dva citáty a k nim případnou otázku "Tak jak to tedy vlastně všechno je?".
Taky bych to rád věděl. A tak se o Kosovo zajímám a proto na toto téma přispívám do BL. Třídně však patřím spíše mezi pracující, než mezi "chattering class". Musím se totiž něčím živit.
Jan Čulík i já se shodou okolností pohybujeme v národnostně i rasově pestrém prostředí (universita - výzkumný ústav, Británie - Kanada) a oba jsme zřejmě zjistili, že ta "směska" spolu může docela dobře žít dohromady.
Proto se nejspíš oba domníváme, že by to mezi lidmi mohlo fungovat i jinde. Pokud jde o Kosovo, neshodujeme se dosti silně v tom jak takové věci pomůže válka.
Jan Čulík, alespoň na stránkách BL, přijímá bez větších výhrad zjednodušené schéma presentované představiteli NATO: Čo bolo bolo, terazky sme spravodliví.
Přijímá teorii tlusté čáry, o níž píše Fergal Keane v článku převzatém z deníku Independent: "Ano, bylo to ostudně jednostranné (americká podpora Chorvatska při vyhánění Srbů z Krajiny - poznámka JJ). A ano, Tudjman by měl být vyšetřován kvůli své zodpovědnosti za válečné zločiny v Krajině a Bosně-Hercegovině. Ale, prosím vás, nepřesvědčujte mě, že to znamená, že Clintonův Bílý dům jednal špatně, když udělal tlustou čáru a postavil se v Kosovu na ochranu spravedlnosti. Amerika tím jednala naprosto správně."
Ačkoli je mi jasné, že zjednodušení je často užitečné, aby vynikla podstata problému, v tomto případě cítím tolik lží, polopravd a nelogičností, že to zjednodušené schéma nemohu přijmout.
Mně Keanova tlustá čára symbolizuje propagandistický podvod (výzvu k zapomenutí), nikoli začátek nějaké nové éry převratných myšlenek a činů.
Kdyby na Balkáně nešlo o lidské životy, mohl by se člověk domnívat, že sleduje něco z dílny Monty Python. Absolutní komedii v jejímž závěru si "vítězní" státníci dávají tak dlouho přednost u pohraniční závory, že jim prvenství vyfoukne pár stovek Rusů.
Komedii v níž kanadský generál obzírá kosovskou situaci odněkud z Makedonie a mezi tím neozbrojení pracovníci OSN jezdí po Kosovu s proviantem a Srbové utíkají před hněvem Albánců, kteří zatím nevědí, že již minulý týden zvítězila láska a pravda (přinášená vítěznými zbraněmi KLA a NATO) nad lží a nenávistí (volně podle podle zpravodajství Radia CBC, 14. června 1999) .
Tisícovka pilotů pozorovala etnické čistění Albánců ze vzduchu a teď prvních deset, patnáct tisíc vojáků zírá na načnuté etnické čistění Srbů. Vskutku pokrok!
Pokud jde o politiky, nemyslím si, že jsou všichni darebáci. Nicméně v případě Kosova se mi zdá, že představitelé NATO (používám tento kolektivní termín, přestože mi jeden čtenář vytkl, že se vyjadřuji moc obecně a že v tom má výhradní prsty krajanka Korbelová) nepřekypují diplomatickými schopnostmi a dobrými úmysly.
Můj názor na to, co se mělo dělat místo leteckých útoků, zůstává i nadále jednoznačný: Mělo jednat a nikoli diktovat. Když se mohl sejít Clinton s Miloševičem v Daytoně, mohl to v zájmu Balkánu udělat i v roce 1998 nebo 1999. Jenže Amerika, vysílila svůj mozek ptákovinami kolem presidentského poklopce. Navíc politikové NATO byli příliš zaujati vidinou blitzkriegu.
Ještě k jednání. Jako občan nevidím absolutně žádný důvod, proč by jakékoli jednání, které se týká miliónů lidí, mělo probíhat za zavřenými dveřmi a ne v přímém přenosu před televisními kamerami. Proč by veřejnost neměla na vlastní uši slyšet, co navrhuje jedna a co druhá strana? Že by snad mohla nekompetentnost některých politiků vyjít najevo dřív než po dvacetiletém čekání na otevření archivů? To by snad bylo jen dobře.
Dozvědět se v roce 1958, že si Chamberlain počínal v roce 1938 jako hlupák, je dost pozdě.
Nevím jaké informace má Jan Čulík, ale sám jsem zatím nenarazil na žádné, které by vylepšovaly tento neutěšený obraz, který jsem si o Kosovu vytvořil:
Akce NATO, které negovalo předchozí zkušenost z Chorvatska a Bosny-Hercegoviny, obešlo OSN, místo jednání diktovalo, zničilo jugoslávskou infrastrukturu v hodnotě 50-100 miliard dolarů, zatížilo dalšími miliardami vlastní obyvatelstvo, přiživilo, když ne přímo způsobilo exodus statisiců etnických Albánců, terorizovalo nálety civilní obyvatelstvo kvůli dosažení politických cílů a otevřeně jednalo s organizací, o níž stejně otevřeně prohlašuje, že je teroristická, je naprostou katastrofou a výsměchem civilizačním hodnotám, jimiž se politikové NATO zastiňují.
Nemluvě o tom, že NATO v obavě před pozemní válkou stejně ustoupilo ze svých "principiálních pozic" a přistoupilo na dohodu, kterou mohlo dojednat dřív a bez boje.
Nechce se mi to dál rozvádět.
Dodám jen, že barbarství NATO nelze poměřovat počtem jen počtem mrtvých a raněných (tedy "okrajovými" škodami) ale daleko víc škodami na infrastruktuře, které budou mít dlouhodobý dopad na celý svět. Prostředky vyplincané na válku budou chybět nejen v Jugoslávii.
Třeba bude čtenáře zajímat, že loňská pomoc tornády a záplavami postižené Střední Americe, shromážděná kanadskými občany, ležela ještě před měsícem v jakémsi hangáru v Montreálu, protože nejsou peníze na její dopravu.
Jiří Jírovec
PS Janu Čulíkovi se nelíbilo, že jsem ve svém článku použil termín "údajný válečný zločinec Miloševič". Považuje to za zpochybňování obvinění, což je prý sprosté vůči zavražděným lidem. Jde o omyl. Slovo údajný jsem použil, protože existuje presumpce neviny. Do té doby, než soud právoplatně rozhodne, je Miloševič stejně nevinný jako třeba Pinochet. S tím se nedá v demokratické společnosti nic dělat.
Výrok generála Mackenzieho o existenci tajných zatykačů, které mezinárodní tribunál vydává, jsem citoval kvůli tomu, že implikuje nepřípustnou spolupráci údajně nestranného soudu s politiky. Jestli tomu tak bylo i v případě Miloševiče je zcela vedlejší.
Generál Lewis Mackenzie je mezinárodně uznávanou osobností, která by těžko pustila do větru tak významnou informaci, kdyby nebyla pravdivá. Nemyslím si, že patří do kategorie "řeč se se mluví a voda teče", kam ji zařadil Jan Čulík.
Jan Čulík poněkud nepřesně píše, že Západ dával zbaběle deset let ruce pryč od jugoslávského problému. Západ se ovšem na Balkáně, v rámci nejrůznějších zájmů, angažoval přesně tak jak uznal za vhodné.
Otázka Jana Čulíka, zda mělo NATO zůstat s rukama v klíně, když Miloševič reagoval na akci KLA vyháněním, vražděním a vypalováním domovů civilního obyvatelstva, vede k otázkám podstatnějším:
Kde je dělící čára mezi terorem a bojem za lidská práva? A kdo to posoudí? Ospravedlňovala situace v Kosovu existenci ozbrojeného odporu proti Bělehradu? Pokud ne, proč tedy Západ jednoznačně neodsoudil infiltraci teroristů (jak je KLA běžně označována) na jugoslávské území? Proč máme věřit, že cílem KLA je demokracie a nikoli kontrola nad územím přes nějž vstupují do Evropy drogy a bílé maso? Jen proto, že to jejich předáci tvrdí?
Odpovědí na moji otázku ohledně možného významu integrity území (ve smyslu neměnnosti daného uspořádání) Jan Čulík spíš podepřel než vyvrátil můj názor. Masaryk pracoval na vzniku samostatného Československa, protože se díky válce nabízela možnost původní stav změnit. S vědomím, že jde o "kdyby", spekuluji, že kdyby neexistoval zájem velmocí Rakousko rozbourat, pracoval by asi stejně usilovně na soužití Čechů s ostatními národnostmi v rámci monarchie.
JJ.
|
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|