Operace NATO na Balkáně inspirovaly izraelskou vládu

Dalibor Žůrek

Po čtvrtečním teroristickém raketovém útoku na oblasti v severním Izraeli, při kterém zahynuli dva Izraelci, provedlo izraelské letectvo odvetné údery na Libanon. Na tom by nebylo nic divného, takováto reakce Izraele je pravidlem.

Výjimečná byla forma tohoto útoku. Zatímco dříve byly bombardovány předpokládané základny teroristických organizací, nyní byly bombardovány civilní cíle - elektrárna, telefonní ústředna, mosty. Bejrút zústal bez elektrického proudu.

Zřejmě zde zapůsobily jako precedens útoky NATO proti Jugoslávii. Zatímco dříve se braly jako legální cíl pouze vojenské objekty a útoky na civilní cíle se považovaly za státní terorismus, nyní jsou jako cíle určovány civilní, ale hospodářsky důležité objekty.

USA takovéto akce prováděly v omezené míře již dříve, toto je poprvé, kdy podobnou akci provedl jiný stát.

Izrael zřejmě předpokládá, že libanonská vláda, vystavená nebezpečí poškození svého hospodářství, konečně zasáhne proti proíránským teroristickým organizacím. Zatím to odmítala, a vyžadovala vyklizení tzv.bezpečnostní zóny Izraelem bez jakýchkoli podmínek.

Uvidíme, jak se k tomu postaví mezinárodní veřejnost a OSN. Nyní bude jen velmi těžko možné argumentovat nelegálností takových akcí, protože Izrael bude moci oprávněně poukazovat na balkánský precedens.

Zatím je ještě brzy odhadovat, zda se takovéto počínání stane při mezinárodních konfliktech pravidlem, a jaké to bude mít následky. Tento model jakž takž funguje, pokud je na útočící straně vojenská převaha, vylučující podobnou odvetu ze strany napadeného státu.

Toto ale nemusí být tak zcela pravda. Chybějící letectvo může být poměrně snadno ( a lacino ) nahrazeno komandy záškodníků, napadajících obdobné objekty na straně útočníka. Obrana proti takovýmto akcím může být těžká. Bylo by problémem účinně chránit všechny důležité objekty bez mimořádných bezpečnostních opatření, postihujících i vlastní obyvatelstvo, včetně jejich občanských práv.

Každopádně to ukazuje na problém, který vznikne, pokud se nějakou násilnou akcí nahradí doposud platná mezinárodní pravidla a zvyklosti, včetně Charty OSN, založené na svrchovanosti jednotlivých států, aniž by byla stanovena všeobecně přijatá pravidla jiná.