Drsná spravedlnost kosovským stylem
Tento článek Jonathana Steela vyšel v deníku Guardian v úterý 27. července.
Kosovo sice nemá žádnou policii, ale jak pokračuje intenzívní vyšetřování masakru 14 srbských zemědělců, mezinárodní správci provincie argumentují, že mají všechno ostatní. V Kosovu je více než 30 000 vojáků, kteří poskytují bezpečnostní opatření, jsou tam soudci, kteří mají pravomoc nařídit uvalení lidí do vazby a existují vězení, kam lidi uvrhnout. V Kosovu jsou také trestní vyšetřovatelé, civilisté i příslušníci zahraničních policejních jednotek.
A samozřejmě, mírové sbory NATO mají tiskovou mašinérii, jejímž úkolem je prezentovat situaci v tom nejlepším možném světle. Plenění a vypalování příbytků bylo v posledních šesti týdnech od ukončení války intenzívní. Bylo zaznamenáno 573 případů plenění a 840 případů vypalování domů, ale počet obou těchto zločinů se nyní snižuje, argumentují propagandisté NATO. Celkem bylo zaznamenáno 198 vražd, takže zmasakrování 14 Srbů, i když je to strašné, neznamená podstatné zhoršení situace.
I když počet vražd zůstává víceméně konstatní - dochází asi k 32 vraždám týdně - K-for argumentuje, že jak se navrací stále více uprchlíků, počet mrtvých na 1000 obyvatel se snižuje. Jinými slovy, ti, kdo tvrdí, že se Kosovo stává obětí nezastavitelného víru etnické pomsty, nemají pravdu.
K-for také velmi intenzívně viníky zatýká. Celkem bylo v pondělí 26. července ve vězení 237 osob, 86 procent z nichž jsou Albánci. OSN provedla přísahy asi dvaceti soudců, včetně Srbů, Turků a Albánců. Ještě ale neexistuje řádný soudní systém a soudci jednají trochu jako britští magistrátní soudci při procesním řízení. Jsou jim předkládány případy a soudci rozhodují, na základě předložených důkazů, jak vážná je obžaloba a zda mají být obžalovaní uvržení do vazby a čekat na soud. V praxi to může znamenat vazební čekání po dobu několika měsíců, i když každý případ je znovu hodnocen každý měsíc. Systém znamená, že obviněné osoby jsou vlastně drženy ve vazbě po dobu neurčitou, a to samo je už odstrašením před pácháním zločinů, argumentuje K-for.
Jsou to všechno užitečné informace, jenže jimi debata nekončí. Jestliže poklesl počet etnicky motivovaných vražd, je to také proto, že mnoho Srbů už Kosovo opustilo. První Srbové, kteří odešli, měli zřejmě ruce potřísněné krví. Avšak ti Srbové, kdo v Kosovu zůstali, zastávali pravděpodobně přesvědčení, že se nemají ničeho obávat, protože nic zlého nespáchali. Pokud se nyní stávají terčem krvavé odplaty a vidí, že nebudou moci zůstat bezpečně v Kosovu, K-for bude muset podniknout velmi energické akce, aby získalo znovu jejich důvěru.
To vyžaduje ještě daleko viditelnější a daleko efektivnější hlídkování, než jaké K-for provádí doposud.
Také to vyžaduje pevné činy od KLA. V celé řadě palcových titulků, které jsou důsledkem nepořádné novinářské práce, bylo vedení KLA obviněno z masakru zemědělců v Gračku. Pro toto tvrzení však neexistují žádné důkazy.
Je daleko pravděpodobnější, že vrahy srbských zemědělců byli místní Albánci z vesnice Gračko, kteří přišli o vlastní rodinné příslušníky. Jestliže se na masakru v Gračku podíleli příslušníci KLA, byli to pravděpodobně demobilizovaní bývají bojovníci z vesnic kolem Gračka. Nicméně, vedení KLA, které vraždy odsoudilo a které naléhá na kosovské Srby, aby z Kosova neodcházeli, musí tyto skutečnosti komunikovat kosovským Albáncům daleko energičtěji.
Místní problémy vyžadují místní řešení a nejlepší věcí, kterou mohou nyní mezinárodní správci učinit, je vycvičit etnicky smíšenou místní policii a dát jí příslušné pravomoce. Zpočátku bude muset tato policie hlídkovat ve spolupráci s jednotkami K-for, protože v současnosti by Srbové nepřijali albánské policisty. Už nyní existuje nebezpečí, že některé armády v rámci K-for, konkrétně Francouzi a Italové, vidí etnické dělení měst a vytváření místních enkláv pro menšiny jako lehké řešení pro poskytování bezpečnosti ve svých sektorech. Takovým postojům je nutno učinit přítrž, protože pojeti monoetnické policie není vůbec žádným řešením.
Je nutno také učinit přítrž snahám, aby masakru v Gračku vyšetřoval mezinárodní tribunál pro válečné zločiny. Jeho energická hlavní prokurátorka Louise Arbourová už nabídla své služby i služby svých vyšetřovatelů.
To je chyba. Ozbrojený konflikt v Kosovu už skončil a to, k čemu došlo v Gračku, není válečný zločin. Podle přísných právních definicí je to možná zločin proti lidskosti, pokud bylo cílem masakru užít teroru pro etnické očišťování. Ale soudní tribunál v Haagu by se měl raději soustředit na velké ryby a jejich obrovské zločiny, spáchané během války, než menší poválečná zvěrstva, páchaná malými lidmi.
Pokud budou viníci odvezeni do Haagu, kde soud jedná velmi pomalu, je velmi pravděpodobné, že se budou moci hájit tím, že tento soud nad nimi nemá žádné pravomoci. Je daleko lepší je odsoudit na místě, a to rychle.
Nejprve ale budou muset být tito vrahové chyceni. A to znamená, policii, policii, policii.
