Nemáme, nevedeme, nemůžeme

Jan Čulík

Ve včerejších Britských listech konstatoval Jaroslav Teplý, že hlavním problémem rozkládajícího se českého hospodářství je absence kvalitního managementu: prostě schopnost zorganizovat si práci a čas.

Asi tomu tak je. V neděli se mi rozbilo jízdní kolo, praskl mi obal hřídele u zadního kola a potřeboval jsem tu součástku novou. Vydal jsem se tedy hledat obchod s jízdními koly.

V Glasgow navštěvuju dosti často malý obchod s jízdními koly na předměstí. Vede ho jeden člověk, občas mívá na výpomoc jednoho nebo dva mladíky. Nevím, jak to dělá, ale většinou, když tam kolo dopoledne přivezu a potřebuju nějakou opravu, omlouvá se: bohužel to nebude opraveno dřív, než dnes v 16 hodin odpoledne, stačí to?

Pražskému obchodu s jízdními koly vévodil zachmuřený majitel. Jakýsi starší pán ve frontě přede mnou sháněl zřejmě pro vnuka vidlici pro řídítka. Přinesl si s sebou starou, poškozenou. Majitel obchodu mu ukázal dvě hlavice, které měl, ale ty byly jiné velikosti. A pak řekl podivuhodnou větu: "Jiné nemám."

Jaktože může obchodník prohlásit, deset let po příchodu takzvaného tržního hospodářství, "Jiný výrobek nemám, jděte jinam!", pane Klausi?

Jako normální reakci byl očekával, že obchodník zákazníkovi řekne: "Bohužel vidlici vašeho typu zrovna nemáme, ale budeme ji mít pro vás do hodiny, do večera, do zítřka. Obstaráme."

Jak to, že obchodník neprojevil zájem zákazníkovi zboží, které neměl na skladě, okamžitě obstarat?

Se mnou to bylo taky tak. Pohlédl na zadní kolo, které jsem držel v ruce, a řekl: "Ale vy máte našroubovávací pětikolečko na přehazovačku. To já nemám." Docela vážně očekával, že strávím zbytek dne chozením po Praze po jiných obchodech s bicyklya budu se všude ptát, jestli náhodou některý z  nich nebude mít potřebnou součástku!

Řekl, jsem ať nahradí celý střed kola nasouvacím typem pětikolečka. Podíval se na mě a řekl, "No, snad do konce týdne bych vám to mohl udělat."

Podařilo se mi ho ale zkorumpovat penězi. Řekl jsem, "Poslyšte, dám vám o dvě stě padesát korun víc, když to uděláte do zítřka do rána."

Souhlasil. Odcházel jsem, když mu kdosi telefonoval, zřejmě manželka. Stěžoval si rozmrzele do telefonu, "Prosím tě, jen jsem otevřel, a nemám kam skočit. Hned ráno mi sem přišli zákazníci."