Informace a poradci
Existují tři druhy lží: lež, proklatá lež a statistika. Tenhle bonmot bývá připisován Marku Twainovi, ale i on jej pouze citoval. Jeho autorem je anglický státník Benjamin Disraeli, který dobře věděl, jak snadno mohou být přesná čísla použita k nepřesným výpočtům nebo nechvalným politickým cílům.
Nepochybně totéž měl na mysli odstupující předseda Českého statistického úřadu Edvard Outrata, když včera řekl pro Český rozhlas něco velmi podstatného: "Informace, o níž si myslíte, že třeba byla politicky ovlivněna, přestává být informací." Nutno uznat, že po oněch šest let, kdy Edvard Outrata stál v čele úřadu, nezavdal žádnou příčinu, aby jeho informace mohly být takto zpochybněny, a naopak, sám dokázal upozornit, když je někdo použil způsobem, který nepovažoval za korektní.
Mluvím dnes o Edvardu Outratovi ze dvou důvodů. Za prvé kvůli němu osobně: v rozviklané transformační době dokázal být státním úředníkem nestranným i kvalifikovaným, jací nám budou, bojím se, ještě dlouho chybět.
Za druhé, protože připomněl důležitost věrohodných a nezkreslovaných informací, které jsou u nás pořád zbožím dostupným jen někomu. Těch částečných, ovlivněných, do světa úmyslně vyslaných máme ažaž - ty skutečné jsou mnohdy tabu.
Příhoda, která se začala odvíjet v neděli je toho příkladem. Vlivný muž, šéf odborové konfederace Richard Falbr, se v televizní diskusi pozastavil nad tím, že premiér odmítl novinářům poskytnout informace, kolik poradců nyní pracuje na Úřadu vlády. Poradci jsou přece placeni z daní všemi občany, řekl.
A včera, zřejmě šlehnutím Falbrova kouzelného proutku, už měla televize k dispozici od šéfa úřadu vlády alespoň přibližné číslo. Možná, že zítra, šlehne li proutek ještě jednou, bude číslo i přesné. Proč však nemohlo být přesné hned, když padl první novinářský dotaz? Vsadil bych se, že to neví ani sám premiér.
Vysílá se v úterý 3. srpna 1999 ráno.
