Nedokážu pochopit, že denní periodikum stojí a padá s jedním člověkem. Poté, co ve čtvrtek nevyšly Britské listy, neboť se v důsledku selhání alternátoru na svém autě vrátil Jan Čulík z Jižních Čech do Prahy až velmi pozdě, napsal K. Barel:
Vážený pane Čulíku
nechci zde hodnotit úroveň Vašich BL., ale nedokážu stále pochopit , že denní periodikum stává a padá z jedním člověkem ,který má buď problém s alternátorem nebo je na dovolené ap.
Pokud píšete ,komentujete a oslovujete tak širokou veřejnost ,jak hlásáte- myslím ,že tento problém stojí za úvahu. /vždyť i večerka v naší ulici je otevřena 7 dní v týdnu od 6.00 do 22.00 a s podobným problémem jsem se tam ještě nesetkal.
Milí přátelé,
tak na to si budete muset zvyknout. Britské listy jsou redakčně opravdu po celou dobu své existence prací jediného člověka (loni o prázdninách pomohl po dobu pěti dní Tomáš Pecina, který nyní podle svého rozhodnutí už s BL nespolupracuje). Redaktor BL každodenně časopis rediguje po dobu přibližně pěti až sedmi hodin a financuje jeho provoz z vlastní kapsy (z domácího rozpočtu, příjem z reklamy, který mimochodem chodí nepravidelně a pozdě, neboť české reklamní agentury dlouho neplatí nestačí ani na uhrazení telefonních poplatků pro připojení na internet.)
S určitou fascinací jsem sledoval, že od začátku července, kdy začal Andrew Stroehlein v Londýně vydávat týdeník Central Europe Review, zatím s daleko menším počtem čtenářů než BL, se mu podařilo sehnat snad třicet dobrovolných spolupracovníků - sami se přihlásili. Takže má editory jednotlivých rubrik, korektory, organizátory.
Jistě, tempo redigování týdeníku je trochu jiné než tempo redigování deníku. Kromě toho, že možné, že mladí Anglosasové, zabývající se střední Evropou, nemají nic jiného na práci a doufají, že se jim z časopisu CER podaří vybudovat skutečně autoritativní periodikum. Nicméně, možná srovnání situace BL s CER vypovídá do určité míry o schopnostech angosaské a české společnosti vytvářet neformální občanské struktury. Kromě osvíceného postoje pražské firmy Internet Servis, která prostřednictvím svého tehdejšího ředitele Petra Nováka nabídla na jaře roku 1997 technické sponsorování Britských listů, a od 1. září 1997 ho realizovala, nikdo nikdy nenabídl Britským listům žádnou pomoc, ani finanční, ani formou sponsorování, prostě nijakou. Tak už to v České republice holt chodí, takže dostane-li Jan Čulík chřipku, Britské listy přestanou dočasně vycházet.
Ale to nejzajímavější se v české kultuře často dělalo - bohužel - jen na koleně. Ne, že bych se srovnával s klasiky české literatury, ale Karel Hynek Mácha vydal svůj Máj vlastním nákladem v počtu 600 výtisků za naprostého pohrdání svých současníků, a musel přitom ještě dlouho přemlouvat cenzora, aby tisk povolil. Kde by byla česká nezávislá kultura bez nezištné práce lidí, po dvacet let vedoucích exilová česká nakladatelství - třeba manželé Škvorečtí vydali za dvacet let existence nakladatelství 68 Publishers, Toronto celkem cca 240 původních titulů, doma, večer, po práci. (Je to více než dvacet knížek ročně, tedy jedna za čtrnáct dní. Zkuste si jen jednou za čtrnáct dní napsat do počítače celou knihu.) JČ.
Nepřípustná reklama v českém vysílání BBC. Napsala Juliana:
Vazeny pane Culiku,
domnivala jsem se, ze upozorneni o nepripustne reklame na BBC je v BL
zbytecne dlouho, ale dnes (16. 8.) me tato stanice presvedcila o jeho stale
aktualnosti. V glose o nezamestnanosti (redaktor rekl inflaci) byl Petr
Holub uveden priblizne takto: "Zeptali jsme se na nazor P. H., sefredaktora
Respektu, kteremu o teto problematice vychazi dnes v tomto casopise clanek."
Respekt si nekoupim. Za prve je mi tento zpusob reklamy protivny, za druhe
nerekl Petr Holub nic, co uz bych neslysela alespon padesatkrat.
Neni mi zcela jasne, proc se o nezamestnanosti bavi novinar z BBC s
novinarem z Respektu - proc se BBC radeji nezepta nejakeho sociologa, treba
Petra Marese, nebo lidi z uradu prace.
