Lánského konto
České ministry zjevně zlobí, že spíše než na věcné návrhy zákonů anebo například na obnovení zastupitelského úřadu v Senegalu se novináři raději vytrvale dotazují na údajné mediální smlouvy Josefa Zielence s agenturami, které podle premiéra měly zajišťovat jeho osobní prezentaci, anebo se ptají na zahraniční konto vicepremiéra Egona Lánského. Nepříjemné otázky se ovšem opakují pouze proto, že na ně politici odpovídají neochotně, neúplně anebo vůbec ne.
Když má politik pocit, že je něco nepodstatné, neznamená to, že to je doopravdy nepodstatné. Praxe, kdy různá nepěkná podezření vyzněla do ztracena, protože byla mediálně vystřídána podezřeními jinými, se kterými to dopadlo stejně, nás přišla draze.
S takovou praxí je třeba skoncovat a způsob je jediný. Otravovat tak dlouho, až se věc jasně vysvětlí.
Obnovení zastupitelského úřadu v Senegalu je jistě důležité, ale ne víc, než otázka, zda má předseda vlády pro obvinění Josefa Zielence důkazy.
Pokud je nepředloží, v sázce není méně než jeho slušnost. O té potřebujeme mít jistotu.
V případě konta, kterým proteklo devět miliónů za okolností které jsou bankovním tajemstvím, pak potřebujeme vědět, zda šlo o porušení zákona anebo nikoli.
Pokud se ukáže, že převedení státních peněz zahraniční firmě přes soukromé konto je postupem, který není v rozporu se zákonem, bude to dobrá zpráva. Pro takový případ zbývá zajistit prostou rovnost, tedy možnost aby příště proteklo devět miliónů kontem libovolného občana, který by například mohl být vylosován v loterii. Z takové sumy může být zajímavý úrok.
Zatím se bohužel zdá, že zřízení účtu v cizině je přestupek a že se dočkáme pouze odpovědi na otázku, zda se u nás všem měří stejným metrem. Taková odpověď je ovšem důležitější, než věcné návrhy zákonů.
(Vysílalo se ve čtvrtek 2. září 1999.)
