Je Miloš Zeman lhář?
Sledujeme-li detailně zahraniční politiku České republiky, můžeme být v mnoha případech příjemně překvapeni (pomineme-li občasnou nerozhodnost resortního ministra a kabinetu vůbec, popř. několik víceméně drobných chyb).
Jan Kavan už v únoru zveřejnil podrobnou koncepci zahraniční politiky České republiky a v mnohém napravil chyby svého předchůdce Josefa Zieleniece. Už proto se zdá naprosto nepochopitelné, proč on sám, respektive premiér Zeman, nevybíravým způsobem napadl právě exministra Zieleniece.
24. června obvinil ve zpravodajském pořadu České televize Miloš Zeman bývalého ministra zahraničí z uplácení novinářů. Doslova tehdy prohlásil: "Dnešní ministr zahraničí tyto smlouvy zrušil a došlo k tomu, že mně říkal: A já z těch ušetřených peněz budu financovat výdaje na jedno středně velké velvyslanectví."
Vzápětí reagoval exministr Zieleniec a dožadoval se zveřejnění těchto smluv nebo omluvy. Předseda vlády slíbil, že tak učiní následující pondělí, tzn. 28. června. Jak už tomu u Miloše Zemana bývá, závazek nedodržel a termín posunul na konec léta.
Moudřejší však nejsme ani na začátku září, protože ministr Kavan se s premiérem rozhodli předat celou záležitost Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Obvinění tak Josef Zieleniec ze sebe nemůže smýt ještě několik týdnů.
Na celé věci je pozoruhodných několik momentů. Především se ukázalo, že Miloš Zeman je nepoučitelný, protože rovněž Zieleniecovo obvinění nese rukopis řady podobných afér, které nynější premiér již řadu let rozehrává.
Ukázalo se také, že předseda vlády neumí dodržet slovo a nedokáže se přenést přes svou ješitnost a uznat chybu. Celý případ jednoznačně směřuje do ztracena.
To, že žádných šedesát smluv neexistuje, dokládá například zpráva ČTK ze 25. června: "Zaměstnanci ministerstva zahraničí byli včera nuceni hledat kompromitující materiály proti svému bývalému šéfovi Josefu Zieleniecovi."
Vraťme se však na samotný začátek. Kdyby platil Zemanův televizní výrok, museli by ministr zahraničí s premiérem smlouvy dávno znát. Jak jinak by věděli, že součet honorářů a výplat za tyto smlouvy pokrývá zhruba "výdaje na jedno středně velké velvyslanectví"?
K celému případu zaujali na samotném počátku jednoznačné stanovisko občané. Podle agentury STEM (v tisku 7.7. 1999) se 59% občanů domnívalo, že pokud Zeman svá slova nedoloží, musí odstoupit.
Zatím to vypadá, že zapojení NKÚ do případu sleduje několik cílů:
1) Zeman chce získat čas
2) úředníci ministerstva v hledání důkazů nebyli příliš úspěšní
3) NKÚ možná zjistí určité nesrovnalosti v přidělování grantů (či u jiných marginálních položek), čehož premiér dokonale využije.
"Kauza Zieleniec" není pro vnitřní ani zahraniční politiku ČR nijak rozhodující. Nevyšetřuje se zde žádná spolupráce s cizí rozvědkou ani ukládání státních financí na soukromá zahraniční konta. Případ to ale sám o sobě důležitý je: jeho výsledek leccos napoví o charakteru Miloše Zemana a ukáže nám, zda je či není lhářem. Zatím hraje vše proti němu.
Pavel Šaradín
(Pavel Šaradín pracuje na katedře politologie na olomoucké univerzitě.)
