Papula a Pošťák Poštěkula
Ten posmrtný van-Čura ať mi promine, ale když už fraška, tak dobrá.
Jakkoli oceňuji houževnatost a procítěnou snahu hájit vlastní podnik, jako někdejší zaměstnanec britské pošty žasnu.
Domníval jsem se, že na místo "mluvčího" se hodí lidé třeba neschopní, ale určitě nekonfliktní , kteří vždy dokážou
zachovat šarm a zdvořilost. Ani v nejmenším pak nedávají najevo frustraci, nebo dokonce agresivitu vůči
zákazníkům. Jsou to sice pokrytci a herci jak řemen, ale profíci s teflonovým splachovacím povrchem.
Samozřejmě nikdo nevěří, že každý zákazník má vždy pravdu. Ale zákazník je zákazník.
V očích povolaného mluvčího se zákazníci podobají osobám blízkým, váženým a milovaným - navzdory všem
objektivním důvodům. Umí je brát jako vlastní senilní rodiče.
Pokud zákazník pravdu nemá, má nárok být ponechán na omylu, po zdvořilém pokusu jej upozornit na jinou interpretaci.
Zákazník má nárok být respektován, ač nechce nebo nedokáže pochopit "správné'' (moje) stanovisko. A když už mi vyletí
z úst nějaké nevhodné slovo, tak jej nepolapím ani nedostihnu dalším výrokem. Omluva má být stručná a (zdánlivě)
nefalšovaná, ne (zjevně) vynucená, kyselá a ironizující. Má být pokáním, projevem lítosti nad tím, co jsem provedl, ne
ospravedlňováním (v tomto slově je vskutku zajímavý rozdíl mezi češtinou a slovenštinou).
Úsilí narovnat pokřivené vztahy dalšími články, vysvětlivkami, argumenty je čím dál tím víc trapné a ponižující.
Urputná snaha o nápravu se blíží násilí, a vztahy se zlomí, jako příliš tam a zpátky zohýbaný kov.
Tomu, kdo se nechává vytočit, a soptí nečistoty, přísluší role rotačního pohnojovacího zařízení na docela jiném poli.
Ano, věru těžké jest býti ve styku s veřejností a nezešílet z toho, jak zabednění a zlomyslní jsou prostí lidé.
Každé povolání je však dobrovolné.
