V té části mojí reakce na kritiku pana Pavliče, ve které jsem věcně
popisoval podstatu problému, jsem se záměrně držel terminologie
odpovídající poštovním, a hlavně pak bankovním technologickým postupům,
i když jsem si byl vědom, že tím utrpí srozumitelnost. Ctěl jsem
se však vyhnout případné kritice za nepřesné formulace. Bohužel,
nejsem člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.
Pokud bych měl vysvětlit problém zjednodušeně, bez zbytečně kostrbaté
terminologie, pak bych jen zdůraznil:
Třídění plateb podle plátců a zasílání avíza příjemcům plateb dělá
pošta jako službu bankám na jejich žádost, není to výmysl pošty.
Tento požadavek bank vznikl zřejmě na základě požadavků jejich klientů.
Klient sice dostane výpis od banky, ovšem platba složenkou typu
A se v něm objeví jako platba od České pošty. V případě, že na účet
klienta zaplatí více plátců najednou, tak dokonce jako jedna platba
jednou sumou, zase od České pošty. Předpokládám, že klient banky,
chce vědět kdo a kolik peněz mu poslal. Proto banky požadují po
poště zmíněnou službu, za kterou jí platí. Problém je v tom, že
se banky rozhodly přenést náklady za tuto službu na své klienty
s tím, že je o této skutečnosti budou informovat a klienti bank
sdělí svým plátcům, kolik mají na účet poslat, pokud posílají peníze
poukázkou typu A.
Česká pošta s takovým postupem nesouhlasila a již několikrát nabízela
bankám, že jim data potřebná k rozlišení plateb a plátců bude předávat, aby banky mohly
rozlišit platby a plátce ve výpisech zasílaných klientům. Banky však tento způsob odmítají,
údajně proto, že jejich softwarové systémy k tomu nejsou uzpůsobené a změny by byly rozsáhlé
a nákladné. Z posledních jednání však vyplývá, že řešení bude nalezeno a v průběhu
roku 2000 by měl být problém vyřešen ke spokojenosti klientů bank i pošty.
Ladislav Vančura
