Protest Ivanu Langerovi:
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání útočí na nezávislost ČT
Vážený pan
Ivan Langer
předseda Stálé komise pro sdělovací prostředky
PS Parlamentu České republiky
V Praze 4. října 1999
Vážený pane předsedo,
dovolte mi, abych vyjádřil důrazný protest proti postupu, který vůči České televizi zvolila Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání ve věci vysílání dokumentárního cyklu Třicet návratů. Upozorňuji, že dopis předsedy Rady pana Josefa Josefíka ze dne 27. září 1999 obsahuje vážný útok na samotný princip nezávislosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků a je v podstatě výzvou k prosazení principu autocenzury v českých médiích.
Nemohu přijmout některá tvrzení, obsažená v tomto dopise. Rada mj. obviňuje Českou televizi z toho, že ji v rozporu se svým příslibem o podobě zamýšleného projektu podrobněji neinformovala, a dodává, že takovým informováním Rady by se dalo “řadě negativních důsledků uvádění seriálu předejít". Pomíjí přitom skutečnost, že právě na výzvu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Česká televize pozvala paní Mgr. Miroslavu Škaloudovou, vedoucí programového odboru Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, na tiskovou konferenci dne 25. srpna 1999, na níž jsem přítomné důkladně seznámil s výslednou podobou projektu Třicet návratů. Paní Mgr. Miroslava Škaloudová se rovněž dne 6. září 1999 na pozvání České televize zúčastnila novinářské projekce prvních dílů tohoto dokumentárního cyklu a vyžádala si kazety s jejich záznamem, které obratem obdržela.
Česká televize plně respektuje právo Rady uložit vysílateli v rámci správního řízení pokutu podle § 20 zákona č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Protože však je pevně přesvědčena, že se nedopouští žádného porušení zákona č. 468/1991 Sb., jímž by bylo možno uložení této pokuty zdůvodnit, je Česká televize připravena se proti takovému rozhodnutí případně odvolat. Rada dále konstatuje, že “otázka není, zda vysílat nebo ne, ale jak a kdy" a zdůrazňuje, že “vadná je především dramaturgie". Nesouhlasím s tímto závěrem, ale přesto upozorňuji, že vadná dramaturgie mezi zákonem stanovené důvody k uložení pokuty podle § 20 zákona č. 468/1991 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání nepatří.
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání se podle mého názoru zabývá otázkou projektu Třicet návratů způsobem, který nemá oporu v zákonných normách, upravujících její činnost. Tím nesporně zasahuje do rozhodovací pravomoci vysílatele nad rámec zákonem stanovených případů. Jako nedostatek uvádí, že “do vlastního seriálu není nijak zasahováno". K tomu dodává: “Jen takto, fragmentací díla, by mohlo plně vyniknout zkreslení skutečnosti seriálem. V souvislém uvádění se karikatura ztrácí a převládne uvěřitelnost. Seriál neměl být uváděn vcelku, ale spíše mělo jít o ilustrativní výseče, které by zdůraznily jeho propagandistické zaměření. Kritické komentáře měly být jako vsuvky zařazeny přímo do díla." Rada tedy nebere v úvahu skutečnost, že jednotlivé díly seriálu Třicet případů majora Zemana jsou součástí širšího projektu Třicet návratů, který Česká televize uvádí jako nedílný a včetně dokumentární a diskusní části ve všech věkových kategoriích vysoce nadprůměrně sledovaný celek.
Zohledněny nejsou ani analogické zahraniční zkušenosti. Ve Spolkové republice Německo uvádí jeden z veřejnoprávních vysílacích okruhů díla z produkce televize NDR, která jsou žánrem, záměrem i provedením plně srovnatelná se seriálem Třicet případů majora Zemana. Nasazuje je do vysílání jako celek bez jakýchkoli zásahů a dodatečných vysvětlujících komentářů již od roku 1995. Citované podstatné výhrady Rady tedy musím pokládat za zákonem nepodložené a za odborně zpochybnitelné. Dále chci upozornit na nebezpečí, že nejen veřejnoprávní, ale i soukromá elektronická média budou napříště posuzovat každý kontroverzní projekt nikoli z hlediska dodržení platných zákonů, ale podle toho, zda podle jejich mínění bude hrozit nebezpečí, že vzbudí nevůli Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, a to bez ohledu na zákonem stanovený právní rámec její působnosti.
S politováním konstatuji, že dopis pana Josefa Josefíka v závěru přechází do stěží přijatelného, místy až výhružného tónu. “Vaše reakce," píše mi předseda Rady, “však nesvědčí o tom, že si uvědomujete nehájitelnost pozice, do níž se ČT vysíláním seriálu dostala. Podceňujete rovněž okolnost, že pokračování seriálu 'Třicet návratů' v dosavadní podobě může vést nikoli k diskusi o naší minulosti, ale spíše k diskusi o budoucnosti ČT jako veřejnoprávního média."
V dopisu pana Josefa Josefíka spatřuji pokus o nátlak na změnu programové skladby televize veřejné služby, zřetelně přesahující zákonem stanovené pravomoci Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Žádám Vás, aby Stálá komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky projednala tuto mou stížnost a vyzvala Radu České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, aby napříště jednala v souladu s platným právním řádem a v intencích zákona č. 468/1991 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání v platném znění.
S pozdravem
Jakub Puchalský
Příloha:
Dopis předsedy Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání pana Josefa Josefíka generálnímu řediteli České televize Mgr. Jakubovi Puchalskému ze dne 27. září 1999 (fotokopie, 2 listy, viz níže v těchto BL).
