Darwinismus
Vazeny pane,
rad bych reagoval na Vas clanek v Britskych listech. Jsem prirodovedec
(vzdelanim fyzik) a mam hrozne nerad, kdyz lide do otazek prirodovedy pletou
argumentaci, ktera nema s prirodovedou nic spolecneho. Mezi takovy zpusob
argumentace pocitam i citaci bible ci jinych dogmat.
Priznejme si. ze oba asi vime o paleontologii a podobnych oborech
prilis malo, abychom mohli objektivne posoudit kvalitu vecnych dukazu - to
predpoklada nekolikalete soustavne studium oboru, vcetne praktickeho
"osahani" problemu jak v terenu, tak v muzeich. Na nasi urovni muzeme spise
diskutovat filosoficke otazky spojene s tematem (predpokladam, stejne jako
pani Juliana).
Podobne pohledy jsem nasel v materialech "Svedku
Jehovovych" - silne dogmaticke a netolerantni, a tedy nepusobici duveru. Ale
priznavam, ze to neni dukazem nespravnosti - jejich dogmaticke pojeti by mne
asi dokazalo zosklivit i jinak zcela spravnou teorii.
Jako prirodovedec se musim pri otazce o existenci Boha ptat: co presne
myslite existencí Boha. Pokud pojmete tento pojem dostatecne abstraktne (a
napr. puvodni semitska koncepce Boha ze stareho zakona se tomu znacne
priblizuje, na rozdil od Noveho zakona), potom zjistite, ze mezi pojmy
"priroda" a "Buh" je jediny rozdil: prvy je nezivotny, druhy zivotny. To je
ovsem rozdil gramaticky, a gramatika je umely lidsky vytvor (pravda, velmi
stary). Souhlasim, ze pri dostatecne obecnem a abstraktnim pojeti Boha asi
tezko najdete logicky ci empiricky (a tedy pro prirodovedce prijatelny)
dukaz o jeho existenci ci neexistenci. To je pripad clanku Ondreje Kadlece.
V prirodnich vedach je zvykem vytvaret teorie na zaklade pozorovani,
casto s vyuzitim slozitych logickych (a ve fyzice matematickych) konstrukci.
Teorii lze napadnout bud na zaklade nesouhlasu s pozorovanim nebo poukazanim
na jeji vnitrni nelogicnost. Proto mne napriklad vadi, kdyz nekdo napada
Teorii relativity proto, ze autor byl zid.
Pritom jako prirodovedci mi
nevadi moralni nepripustnost takove argumentace (ta mi vadi jako cloveku),
ale nepripustnost napadat fyzikalni teorii napadanim osoby jejiho autora;
stejne by mi vadilo napadani teorie oznacenim autora napr. za zlocince, i
kdyz jako clovek bych s odsouzenim takove osoby (ne teorie) zcela souhlasil.
Slozitejsi uz je pojem "stvoritel"; na argumenty, ze nekdo musel svet
stvorit, odpovidam otazkou: A kdo stvoril toho stvoritele? Tady je moje
vseobjimajici priroda univerzalnejsi, zadneho stvoritele nepotrebuje.
Alespon z meho pohledu.
Ovsem stejne jako pani Juliane mi vadi casta argumentace vericich o
jakesi jejich moralni nadrazenosti; praxe nekterych cirkvi, jak v minulosti
tak dnes, svedci spise o opaku.
S radosti se odvolavaji na Prikazani, aby je
jejich cirkev vzapeti porusila. Napr. prikazani "jednoho boha svetiti
budes", vychazejici z puvodni semitske tradice, nahrazuji Otcem, Synem a
Duchem svatym, dvanacti apostoly a posleze spolecenstvim mnoha svatych.
Tim
se stava jejich vira vnitrne rozpornou a tedy pro mne tezko prijatelnou.
Verim, ze tolerantni krestane typu Ondreje Kadlece by nasli i
uspokojivejsi vysvetleni tohoto logickeho paradoxu (ve stredoveku o tom
cirkevni ucenci dokazali bezvysledne diskutovat staleti, podle zjevneho
postupu: pravda je takovato, musite ji dokazat).
Takovy postup hledani
pravdy je pro mne tezko prijatelny. Bohuzel neexistuji pouze tolerantni
krestane, praxe minulych i tohoto stoleti to mnohokrat dokazala.
Konecne teorie neodarwinistu o vyvoji probihajicim spise ve skocich
(ovsem jeden "skok" trva mnoho generaci) neni v rozporu s puvodnim
darwinismem, kde vyvoj probihal neustale; mezi obema pojetimi dokonce
existuje prakticky spojity prechod.
Rozpor je mensi nez treba mezi
Newtonovou a Einsteinovou fyzikou, presto Einstein nezatracuje Newtona,
pouze jeho teorii rozviji do oblasti, o kterych Newton nemel predstavu. Z
ryze formalniho matematickeho hlediska je Newtonova fyzika limitnim pripadem
fyziky Einsteinovy.
Jiří Soler
