Otázka týdne: hašteření politických stran

(Toto je odpověď Jana Čulíka, připravená na zaslanou otázku pro Radiožurnál na neděli 24.10., avšak rozhlas jaksi v neděli netelefonoval, nebo se nedovolal...)

I v uplynulém týdnu probíhala na politické scéně různá jednání mezi stranami. Přinesla podle vašeho názoru pro veřejnost nějaké zajímavé výsledky, nebo můžeme říct se Shakespearem Mnoho povyku pro nic?

Zaprvé, v globalizujícím se světě kde mají obrovský vliv mezinárodní finanční trhy, už dnes v podstatě nezáleží, jaká politická strana vládne. Všechny vlády musejí dělat, co vyžaduje mezinárodní ekonomika, jinak si investoři odlejou své peníze jinam. I kdyby ve volbách v ČR nyní zvítězili třeba komunisté, rychle by zjistili, že i oni mají svázané ruce a musejí poslouchat diktát mezinárodních trhů, nemá-li rychle dojít k ožebračení celé země. Ještě víc svázané ruce mají vlády zemí Evropské unie a zemí, které žádají o vstup, protože velká část jejich suverenity přechází do Bruselu. Z tohoto hlediska opravdu nemají mezistranická jednání v ČR minulý týden moc význam.

Politikové ze zavedených politických stran jsou zdiskreditováni, nikdo jim nevěří, nemají co říct, ať jsou třeba tisíckrát zváni do televize a pořád tam opakují stejné dlouhé fráze. O co důležitější než jejich hádky je ta velmi rozumná analýza nedostatků ČR z Evropské unie. Mimochodem, ta analýza je silně na straně obyčejných českých lidí, ukazuje, co čeští politikové za posledních deset let zanedbali, a vlastně vysvětluje, proč nyní lidi z protestu podporují komunistickou stranu.

Věnujme víc pozornosti podrobnému znění té zprávy EU a požadujme konkrétní nápravu nedostatků, které vypočítává.

Jak napsala jedna čtenářka internetových Britských listů: Já politikům těch třiadvacet procent KSČM přeji, nepřeji to ale sobě. Problém je, že české politické strany mají velmi malou vazbu na širokou občanskou veřejnost a žijí ve virtuálním světě pseudostranického hašteření. Obrovský politický potenciál má český venkov: tam by mohla vzniknout úplně nová strana: je tam energie, je tam nová krev, mohly by tam být i nové myšlenky? Jenže i kdyby vznikla, pustili by takové nové lidi novináři do televize? Ta se přece soustřeďuje na establishmentové politické hašteření a na obrazovce je pořád Ruml, Mlynář, Zeman, Klaus.