Smíšené pocity
Hokejisté Prostějova včera odjížděli z Kadaně se smíšenými pocity. Na jedné straně je jistě hřálo vítězství čtyři jedna, na straně druhé jim asi nebylo příjemné vracet se ve spodním prádle.
Zatímco totiž bruslili na ledě, dva devítiletí kluci vhodili do jejich šatny hořící pevný podpalovač. Podobně asi včera se smíšenými pocty absolvovalo čtrnáct psů trénink transportu přes řeku a přesuny přes spadlá schodiště, když je záchranáři v Bučovicích na Vyškovsku učili nemít pevnou půdu pod nohama.
Do třetice pak smíšenými pocity trpí občané, když sledují, jak se vyvíjejí nejnovější skandály na ministerstvech zdravotnictví a zahraničí. O odchodu z ministerstva zdravotnictví neuvažuje pan ministr, ale prý hned dva jeho náměstci, a to kvůli nespokojenosti s praktikami vedení. Praktiky jsou to zdá se velice podobné těm, které předvedl premiérův poradce Jaroslav Novotný v telefonátech bývalému řediteli konferenčního střediska ve Štiříně.
Ministr Kavan vyslovil vážné pochyby, že by se Václav Hrubý mohl ve Štiříně ze zahradníka opět stát ředitelem. Máme si myslet, že předložením důkazů o vydírání chce Hrubý odvést pozornost od svých chyb. Může tomu být ovšem také tak, že odvést pozornost od podezření z vydírání se snaží pan ministr, když kritika Hrubého obviňuje z odvádění pozornosti.
Jisté je, že trapný příběh hledání důkazů proti Josefu Zielencovi se mění na příběh o tom, jak je obtížné tyto důkazy vyrobit. Kdyby dnes Jan Kavan rovnou nějaké materiály na Josefa Zielence zázrakem našel, těžko se mu budou hledat občané, kteří uvěří v jejich pravost.
Čemu lze ještě věřit? Pouze tomu, že dnes bude v Mladé Boleslavi položen základní kámen nového závodu, který ročně vyrobí půl miliónu motorů.
1. listopadu 1999.
Poznámka JČ: (Částečná) omluva Petru Pithartovi. Na nedávné konferenci historiků v Praze v polovině října mě zastavil Petr Pithart: "Pane Čulíku, vy jste mě tak pronásledoval ohledně té privatizace Škodovky, a já jsem vám nikdy nemohl odpovědět, protože je pravda, že Dlouhý tu smlouvu zanedbal a vypadalo to, že motorárna nebude. Ale naštěstí se teď Grégrovi podařilo tu motorárnu s Němci opět dojednat. Že jsem měl tehdy s tou privatizací Škodovky pravdu?"
Nejprve jsem odpověděl, že neměl, a Petr Pithart se na mě zadíval jako na člověka, který to nemá v hlavě v pořádku. Pak jsem svůj výrok poopravil: "Měl i neměl." Bylo zajisté rozumné dát mladoboleslavskou Škodovku do správy německému managementu, a pokud někdy z mých tvrzení vyplynulo něco jiného (neměl jsem to na mysli), tak se Petru Pithartovi omlouvám. Jsem však přesvědčen - a o to mi vždycky šlo - že za ni měl Pithart a jeho vyjednávací tým dostat od Němců lepší podmínky, prodat ji za víc peněz a neposkytovat Němcům tak obrovské daňové, celní i ekologické výhody. (Vždyť byl celně omezen ve prospěch Škodovky i dovoz zahraničních automobilů do ČR!) Nynější úspěch automobilky Škoda nevznikl jen v důsledku efektivního a moderního německého managementu a začlenění Škodovky a jejích subdodavatelů do mocné sítě německého automobilového průmyslu, ale také proto, že tuto firmu velmi vydatným způsobem dotoval ostatní - prodělávající - český průmysl. Firma Price Waterhouse původně, před prodejem, ohodnotila cenu Škodovky na 2 miliardy marek. Možná to bylo nepřesné, nevím, avšak německý Volkswagen pak firmu dostal za zlomek této ceny, a ještě z ní Češi platili zahraničnímu majiteli za Škodovku ekologické škody. Petr Pithart pak Škodovce v německém vlastnictví poskytl další daňové a celní úlevy, které lze ohodnotit na další 2 miliardy marek.
Existují pozorovatelé v České republice, kteří argumentují, že český stát měl právo dát Škodovku zahraniční firmě za jakkoliv vysokou cenu, pokud tím byl schopen zajistit její přežití a její dlouhodobou prosperitu. Nevím, nejsem si tím úplně jist a pochybnosti mám i o tom, že podrobnosti smlouvy o prodeji automobilky Škoda firmě Volkswagen byly od samého počátku a jsou i do dneška utajovány. (Na jaře roku 1995 se Vladimír Dlouhý denně po dobu tří měsíců vyhýbal mé žádosti o rozhovor v této věci. Výmluvy ministerstva průmyslu a obchodu jsem natočil a sestříhal do půlhodinového pořadu, který vysílalo tehdy Rádio Alfa.)
