Dobré zprávy, špatné zprávy
Nebývalá aktivita Klausovy ODS, opírající se o tvrzení, že Česká republika je už na tom hospodářsky tak špatně, že dalšímu experimentování sociálně demokratické vlády nemůže nečinně přihlížet, se ve světle zpráv Českého statistického úřadu začíná podobat "mobilizační vyhlášce" z časů předvolebních. V září se zachvěla křivka HDP o 0,3 procenta vzhůru, což sice mnoho neznamenalo, ale když se k tomu přidá výsledek bilance zahraničního obchodu, signalizující přebytek více než jedné miliardy korun a zastavení růstu nezaměstnanosti, pak je legitimní položit si otázku, o co pravicovým stranám vlastně jde? Je ve hře starost o budoucnost naší ekonomiky, nebo o budoucnost věrohodnosti takzvaných pravicových stran (Konzervativních, či neoliberálních? Račte si vybrat podle gusta!), zaklínajících se, že pouze ony mají ten správný recept, jak spasit vlast (a sebe).
Dobré zprávy je sice možno vysvětlit, že září bývá z hlediska zahraničního obchodu tradičně dobrým měsícem, vždyť i loni byl o tom čase nějaký přebytek, byť jen 150 milionů korun, avšak stěží lze takto vysvětlit další pozitivní signály, předznamenávající pro naší ekonomiku o něco lepší časy. Kdyby tomu tak skutečně bylo, pak by se mohlo přihodit, že bezhlavé zamítnutí návrhu státního rozpočtu na příští rok, v době, kdy příliv zahraničních investic dosáhl za posledních sedm měsíců více než 2,5 miliardy dolarů, v konečném důsledku vyzní jako podpásový úder, uštědřený Zemanově vládě ze škodolibosti.
Otázkou zůstává, co vlastně způsobilo, že program sociální demokracie se setkává s dílčími úspěchy? Přidržíme - li se pravicové rétoriky, pak tato vláda by měla projídat budoucnost na úkor oživení ekonomiky. Jak se zdá, těmito lekcemi lze sice hýbat s preferencemi, ale ne s podnikatelskými aktivitami, obzvláště ne s těmi, v nichž převažuje zahraniční kapitál, kterému je jedno, kdo je u vesla, ale není mu jedno, jak jsou jeho investice chráněny před "individuálním sobeckým zájmem" černých pasažérů, jimiž je naše ekonomika prolezlá jako pytel zatuchlé mouky červy.
Obávám se, že pravicovým stranám při hodnocení činnosti Zemanovy vlády především chybí potřebná míra sebereflexe. To, co po sobě zanechaly, bylo tristním příkladem, jak se nemá spravovat stát. Vyjmenovávat příklady, kdy a kde došlo k pochybením, nemá smysl. Na toto téma už bylo řečeno více než dost. Není divu, že ty pozitivní signály se dostavily. K ním by se dopracovala jakákoli jiná vláda, pokud by alespoň respektovala zákony tržní ekonomiky v té míře, v jaké je respektuje sociálně demokratická vláda. Když už nic jiného, přinejmenším dokázala, že třetí cesta, vedoucí přes "česká specifika", byla tou největší chybou, jaké se mohla tehdejší Klausova vláda dopustit.
Nicméně, dílčí úspěchy Zemanovy vlády se daly očekávat, obzvláště, když jim Tošovského vláda připravila půdu, v podobě zmírnění extrémů předchozích pochybení. Jinou otázkou je, zda se nejedná o dočasný efekt, který by se tak i tak dostavil a po vyčerpání možností, které sociálně demokratický recept skýtá, by se ukazatele výkonnosti ekonomiky pokorně vrátily do červených čísel. Míra zahraničních investic, by mohla být zárukou, že nezbytné propady, které se dají očekávat ze stavu českého průmyslu, budou pokryty do té míry, že k dalším poklesům výkonnosti ekonomiky by už nemuselo dojít, avšak nemuselo by taktéž dojít ke kýženému růstu, přibližujícímu se růstu ekonomik naších sousedů.
Ať je tomu jakkoli, současné pozitivní zprávy jsou špatnou zprávou pro českou pravici. Načasování protizemanovské kampaně bylo špatným tahem, který sice může otřást nikým nemilovanou "opoziční smlouvou", ale ještě více může otřást důvěryhodnosti naší politické scény v zahraničí. A to by byla velmi špatná zpráva.
