Odpověď Romanu Prorokovi
Jan Čulík
Ne, nevytasil bych se se "standardní výtkou, že moderátor neposlouchá a omezuje se jen na předem připravené otázky", ale je pravda, že moderátor zejména tak dlouhého pořadu, jako je V pravé poledne, by měl dělat obojí.
Znovu opakuji, že základním principem je, že reportér musí o tématu vědět stejně nebo více než interviewovaný politik a musí problém vyložit jasně. Moderátor musí být schopen reagovat pružně na to, co se v debatě povídá, ale zároveň - a to je hlavní - musí pořadu tematicky určovat strukturu. Pohlédněte na libovolný debatní pořad společnosti BBC. Neumíte-li dobře anglicky, jeden padesátiminutový pořad, přeložený do češtiny, je v Britských listech na tomto místě. Je to debata v BBC o Pinochetovi. Srovnejte ji, prosím, s transkriptem nedělního pořadu V pravé poledne.
Přiznávám, že formát této debaty o Pinochetovi je trochu jiný než formát pořadu V pravé poledne, existují přirozeně různé varianty formátů. Všimněte si však, že diskuse o Pinochetovi programově usiluje o to, něco komunikovat. Neposadila pouze několik účastníků do studia, aby je pak jen mírně usměrnila, aby se drželi tématu.
Nemám vlastně ani kritiku vůči Romanu Prorokovi, který je v kontextu České televize jedním z nejzkušenějších a relativně nejprofesionálnějších moderátorů. Potíž je formát pořadu V pravé poledne a profesionální zázemí toho pořadu. Svou neforemností je to formát, který moderátorovu práci vlastně ztěžuje a znevýhodňuje. Nedostatek profesionálního zázemí nedává moderátorovým schopnostem řádně vyniknout.
Roman Prorok si musí přece přiznat, že nedělní debata o zdravotnictví vůbec nepřispěla k veřejné informovanosti o daném problému - televize divákům prezentovala několik lidí, debatujících nesrozumitelně o nejasném problému. To, jestli se to na obrazovce dalo sledovat líp než na papíře, na věci moc nemění. Účelem přece není, aby byl pořad "rajcovný", ale aby přinášel nové, podnětné informace.
Opakuji vlastně, co už jsem napsal včera - formát pořadu by měl být změněn, aby bylo možno divákovi jasně vysvětlit, o jaké problémy jde, a teprve pak by se ke každému dílčímu podtématu měla konat debata. Tu by měl moderátor usměrňovat pevněji než nynější V pravé poledne, a to na základě znalostí faktů.
Včera večer se na mě zrovna obrátili lidi z Prahy, že prostě nevědí, co je to přesně za zákon, který odmítá poslanecká sněmovna schválit a proč vlastně ho odmítá sněmovna schválit, a co to všechno znamená pro lidi. Možná se měl pořad V pravé poledne zabývat podrobněji jen tímto tématem - možná se dotkl příliš mnoho témat, a to jen velmi letmo. Jsou to věci k seriózním úvahám, myslím.
Výběrem pouhých otázek Romana Proroka z přepisu pořadu (s vynecháním odpovědí) jsem nechtěl znemožňovat Romana Proroka, ale konstruktivně ukázat, do jaké míry je moderátor ve vleku hostů, a zdůraznit, že by měl mít moderátor k dispozici takové pracovní zázemí, aby mohl efektivně a autoritativně pořad otázkami strukturovat, přestože v rámci každého tématu i nadále bude citlivě reagovat na repliky přítomných.
Omlouvám se za nepřesnou citaci závěru Prorokova pořadu. Prorok má pravdu, že Britské listy kritizují česká média razantně. Zastávají přesvědčení, že je to oprávněné a že je to konstruktivní.
Navzdory tomu, že se mohou těšit určitému mezinárodnímu nadhledu, se v žádném případě Britské listy nepasují na neomylného arbitra skutečnosti a jsou si vědomy, že zejména jejich amatérský statut způsobuje, že se dopouštějí chyb. V dobré víře se snaží tyto chyby veřejně opravovat, jakmile je objeví. Nikdo není neomylný a to platí i pro Britské listy. Rádi zveřejníme přirozeně i veškerou kritiku Britských listů z České televize a budeme vděčni, poukážou-li pracovníci ČT na naše chyby. Diskusí se jde k porozumění věcem.
Asi Romana Proroka nepřesvědčím, ale důvodem, proč se minulé vydání Britských listů podrobně věnovalo nedělnímu pořadu V pravé poledne, skutečně nebylo to, že Prorok poukázal na chybu Vlasty Leporské v jejím článku o Jednadvacítce. To je náhoda. Shodou okolností došlo nyní k určitým pro BL výhodným technickým změnám, v jejichž důsledku mohou nyní Britské listy znovu relativně rychle reagovat na pořady, vysílané v České televizi, navzdory tomu, že nemají možnost sledovat její satelitní digitální vysílání. Hodláme se věnovat proto publicistickým pořadům ČT nyní znovu pravidelněji, jen se trochu obáváme, že budeme - po mnoha měsících - psát znovu totéž, stále stejné skutečnosti.
