středa 24. listopadu O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Z letošního pražského Fóra 2000: Nebezpečí fundamentalistického kapitalismu (George Soros) Ještě ke konferenci historiků o pádu komunismu: Může za to Listopad? (Jiří Vančura, Literární noviny) Nedorozumění Jiřího Vančury (Jan Čulík) Televize Nova: Poznámky k poznámkám Jana Čulíka (Václav Žák) K dohodě o ochraně investic (Jiří Jírovec) CME-USA-ČR : Bermudský trojuhelník: Navigační návod, jak proplout logickým úskalím (Václav Pinkava) Chudí lidé: Ke studii bezdomovství (Jiří Jírovec) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Václav Pinkava

Kapitulace není vůbec na místě. Ať to k soudu jde !

Je velice přínosné přečíst si české znění bilaterální smlouvy o ochraně investic, a porovnat znění tzv modelové anglické, například zde. Zjistíme, že se od sebe tyto formulace v ničem podstatném neliší, jenom mají občas jinak očíslované a seřazené body, a co se dodatků týče, americká strana si vymezuje větší prostor k výjimkám než strana česká, jak správně upozorňuje pan Čulík. Pro pořádek uvádím, že americký státní příslušník si může u nás zainvestovat přímo, stát se akcionářem v jinak podle českého právního řádu založené - čili české firmě ČNTS - a to by byl relevantní příklad investice individuálního amerického investora, ve smyslu této dohody. Co se překladových nepřesností týče, v anglickém znění je státní příslušník vysvětlen mj jako "natural person", v českém překladu bohužel přeloženo "fyzická osoba", (což u nás znamená právní pojem, ekvivalent pojmu "sole trader" v Británii) Je však míněn jedinec přírodního druhu homo sapiens.

Uvedu některé výkladově podstatné články hlavního textu, a zvýrazňuji některé formulace pro svůj krátký rozbor.

Článek I uvádí, že se jedná o ochranu investic na území druhé smluvní strany, ať už investic individuálních investorů nebo společností. Společností se to týká v tom případě, pokud jsou ustanoveny v souladu s právním řádem smluvní strany nebo jejího politického podrozdělení, přičemž platí upřesnění (v Čl I, bodu 1a a bodu 2), že předmětná společnost musí být přímo či nepřímo kontrolovaná státními příslušníky nebo společnostmi druhé smluvní strany přičemž "každá smluvní strana má právo odepřít kterékoli společnosti výhody plynoucí z této dohody, pokud takovou společnosti kontrolují občané třetí země anebo v případě, že společnost druhé smluvní strany nevykonává žádnou rozsáhlejší ponikatelskou činnost na území druhé smluvní strany nebo je kontrolována občany třetí země, s níž odpírající smluvní strana neudržuje normální hospodářské styky."

Nadále soudím, že nelze akceptovat, že se tato smlouva týká společnosti CME, neboť tato společnost ustanovená v souladu s právním řáadem USA, ale Bermud. To teď vysvětlím krátkou logickou úvahou.

Je jistě možné připustit si naivní výklad, že kdekoli na světě američany založená společnost je "ustanovená v souladu s právním řádem smluvní strany". Americké zákony svým občanům a firmám povolují zakládat firmy offshore. (O našich zákonech si nejsem tak jist.) Tento výklad nejprve připusťme a pozorně promyšleme.

• smlouva vůbec není pouze bilaterální, neboť jakákoliv společnost odkudkoliv na světě, jakmile v ní američtí investoři získají majoritu je, podle tohoto výkladu společností americkou a chráněna touto vzájemnou dohodou, což zatahuje do hry třetí stranu chtě nechtě.

• jelikož ke "kontrole" společnosti je podstané kdo vlastní nadpoloviční balík akcií v daném okamžiku, momentární fluktuace v akciových podílech angažovaných společností by zásadně měnily smluvní rámec ve kterém se tato společnost pohybuje když se investičně zangažuje u nás. Tím se celá dohoda musí v úvahu brat-nebrat v reálném čase, a stáva se neproveditelnou.

• podle tohoto výkladu je například samotná společnost ČNTS společnost americká neboť v ní má 99% akcií "americká" CME. Zvažme, že americká je firma kdekoli na světě s majoritním podílem amerických investorů - řekněme 51%. Pokud uznáme tuto formu definice, uznáme nevyhnutelně řetězovou reakci: Představme si že společnost A vlastní 51% společnosti B, která vlastní 51% společnosti C atd. Pokud A je americká společnost ve smyslu 51% v amerických rukách, pak je angažovanost amerických investorů v dalších společnostech následující B:26% C:13% D:7% E:3.5% F:1.75% G: 1% atd ad absurdum . Brzy dojdeme k závěru, že všechny společnosti v takovém řetězci jsou chráněny bilaterální dohodou, byť je skutečný podíl amercikých investorů v nich sebemenší.

• Ve smyslu této interpretace by se měla soudit s českým státem ta "americká" společnost které je ke sporu nejblíž, čili ČNTS, nikoli CME. Se společností ČNTS se dostává do sporu "americká" CME, kvůli neobhájení licenčních nároků ČNTS u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Čili takový výklad vnucuje logicky, že se americká společnost bude soudit s americkou společností - že u nás založená společnost je americká, ne česká, - a přitom dohoda o ochranu investic se nedá uplatnit mezi dvěma americkými spoečnostmi.

Závěr je’že zvolený výklad je neudržitelný, vede k absurditám, není možný. Jak pravil Sherlock Holmes Watsonovi. "When you have eliminated the impossible, whatever remains, however improbable, must be the truth." (když vyloučíme nemožné, zbyde nám pravda, byť sebenepravděpodobnější) Takže trvám na tom, že CME není americká společnost,a ČNTS taky ne.

Jak jsem se dříve přesvědčil v  kause Egona Lánského, moje složité rozbory zákonů a logické úvahy tohoto typu do BL nepatří. Pokud dostatečně logicky neuvažuje ani pan redaktor, co čekat od jeho žáků (pich, pich).

Nicméně, je tu jedna jednoduchoučká úvaha navíc, jakožto coup de grace. Jde o zjevný nedostatek "rozsáhlejší podnikatelské činnosti" ve Spojených státech ze strany bermudské firmy CME. Podle vlastních prohlášení je CME společnost, která podniká vesměs mimo Spojené státy, konkrétně v médiích v celé Central Europe, včetně Maďarska, které žádnou bilaterální dohodu s USA neuzavřelo. Odvolání na článek I bod 2 dohody je tedy nasnadě.

Pokud chcete prosazovat zájmy pana Laudera a jiných amerických investorů v tomto sporu, je tu jeden argument, který se zdá být pregnantnější.

Lze uznat, že individální američtí akcionáři mají nárok se odvolávat na bilaterální dohodu o ochraně investic, ohledně svých přímých i nepřímých investic u nás, (nepřímých ve smyslu zprostředkovaných byť bermudskou společností), pokud jsou diskriminována jejich práva jakožto investoři - v rozporu s platnou dohodou o rovných podmínkách pro všechny investory, čili ve všech oblastech podnikání které smlouva výslovně nevyjímá. V této souvislosti považuji za velmi podstatné, že v tomto státě je diskriminován cizí subjekt proti tuzemskému v oblasti nabývání licence k televiznímu vysílání, přičemž dohoda s Amerikou neobsahuje výjimku v mediální oblasti na české straně, byť na straně americké ano. Doporučuji tedy panu Lauderovi jako americkému občanu a investorovi, aby podal žalobu na toto téma. Pak by ale měl vysvětlit, proč mu tato pravidla hry nevadila když se svou investicí začal, a tento jeho argument velmi okatě schází. Diskriminoval sám sebe tím, že tuto žalobu nedal ihned na počátku.

Přesto, jak výslovně uvedeno v samotné dohodě, ale i na oficiální americké stránce zde. Pointa bilaterálních dohod tohoto typu je v tom, že jednání vůči americkým inestorům nesmí být méně příznivé, než jednání vůči jiným firmám z jiných států nebo jednotlivcům odjinud, vlastních státních příslušníků a domácích firem nevyjímaje, a to v jakékoli fázi obchodních dějin. (viz čl I bod f). Například není přípustné americké investory o jejich investice připravit nějakým vyděděním nebo zestátněním. Když už se pan Lauder angažoval, tak výchozí podmínky prostě akceptoval, ale svůj vztah k  CET21 uzavřel smluvně a  pojistil se exklusivní smlouvou o dlouhodobé spolupráci. T uto smlouvu uzavřela CET21 a  přestala akceptovat v okamžiku sporu. K zřejmé diskriminaci došlo poté, když se tzv nezávislá Rada nezmohla na odejmutí licence CET21. Tím se ukázalo odlišné jednání mezi subjektem ryze českým CET21 a subjektem s americkou účastí , ČNTS.

Lapidárně řečeno, Rada měla licenci Železnému odebrat, dát do šuplíku, a nevydat ji ani té, ani oné znesvářené straně. Ovšem s Radou se pan Lauder soudit nemůže, neboť je to instituce de jure nazávislá, i kdyby ne de facto. Tak se soudí se státem, na který zároveň vyvíjí vyděračský nátlak. Ale stát neručí za rozhodování de jure nezávislé Rady. Stejně tak nemohu já napadat vládu USA, pokud se mi zdá rozsudek nějakého nezávislého amerického soudu nebo úřadu nefér - třeba mi nedají vstupní vísum bezdůvodně, ale co s tím .

"Jinak to nebude, jinak to nevidím, jinak to nepude, za to se nestydím" jak zpívá Lucie Bílá...